,,Albusi, už jsem zpátky! Neuvěříš, co -" Gellert se zarazil a nadšení trochu vyprchalo, když vkročil do komnat, jež sdílel s Albusem, a zjistil, že se jeho milenec hlasitě směje něčemu, co právě řekl mladík sedící naproti němu. Měl hnědé rozcuchané vlasy a jiskřivé oči plné něžnosti, a na rtech mu hrál úsměv, dokud nespatřil Grindelwalda. ,,Albusi?"

,,Gellerte!" vykřikl Albus nadšeně, když se otočil a všiml si, jak tam stojí mezi dveřmi a zřejmě neví, co si počít. Mladík se začal rychle zvedat ze svého křesla, roztěkaně si upravil tyrkysový kabát, prohrábl si vlasy a s tichým mumláním vzal do dlaně madlo kufru. ,,Mloku, ty už odcházíš? Sotva jsi přišel!"

,,No, nebudu vás přece rušit a okrádat vás o čas," usmál se mladík rozpačitě a zhoupl se na patách. ,,Navíc jsem zapomněl, že musím nakrmit malé třaskavce, narodili se teprve nedávno a musím je naučit, aby si na mě zvykli..."

,,Tak dobrá." Brumbál vstal a podal mu ruku, jíž mu mladík stiskl. ,,Rád jsem tě zase viděl, Mloku. Kdykoliv budeš mít čas, jsi tu vítán; samozřejmě i s tvými malými hrabáky. Mléka je tu dost," usmál se na něj.

,,Děkuji, pane. I já jsem vás moc rád viděl. Mějte hezký den, nashledanou," rozloučil se s ním, opatrně kývl na Gellerta, prosmýkl se kolem něj a vyšel z pokoje ven. Teprve teď se Grindelwald hlasitě nadechl.

,,Tak dobře. Vysvětlíš mi, co to mělo znamenat? Kdo to byl? A co tu dělal?" vypálil na usmívajícího se Albuse okamžitě, jen co se dveře zabouchly.

,,Můj bývalý student, Mlok Scamander," odpověděl mu poklidně Brumbál, lehce mávl hůlkou a prázdné hrnečky se začaly v koupelně umývat, než se zase vrátily na své místo na poličce.

,,Aha," ušklíbl se Grindelwald a založil si ruce na hrudi. ,,Takže ty si sem běžně zveš své bývalé studenty a pořádáš s nimi roztomilé čajové dýchánky?"

Albus se zasmál. ,,Roztomilé čajové dýchánky? Gellerte, u Ignotuse! Ne, to rozhodně nedělám. Mlok je hodný kluk a jeden z mých nejbližších přátel. Udělal toho pro mne hodně a já jsem mu velmi vděčný. Jeho práce je velmi zajímavá; je to magizoolog a já si s ním skutečně mám o čem povídat. Je to výjimečný mladý muž."

,,Výjimečný mladý muž," pitvořil se Grindelwald a jen tak tak zadržel tiché zavrčení. ,,Mlok Scamander! Až se tu příště objeví, řekni mu, že mu gratuluji k tak úžasnému jménu. Mlok, pche!"

,,Gellerte, mohl by ses prosím uklidnit?" požádal ho Albus a povytáhl obočí. Když Grindelwald zabrblal cosi ve smyslu, že jde do ložnice a prošel kolem Albuse, ten ho rychle popadl za zápěstí a otočil si ho k sobě. Vítězoslavně se usmál. ,,Aha! Takže ty žárlíš!"

,,Nežárlím!" bránil se Gellert a rychle uhnul pohledem. ,,Jen... jen mě to trochu vyvedlo z míry. Vrátím se po měsíci z Ameriky a najdu tě tu s nějakým mladým krásným mužem -"

Albus ho objal kolem krku a láskyplně se usmál. ,,Gellerte, vždyť jsem ti přece nikdy nedal důvod, že bys měl žárlit. Víš přece, že nechci nikoho jiného než tebe," zašeptal mu a dlouze ho políbil.

,,Jsi moc sladká waflička, Albusi," zašeptal mu proti rtům s úsměvem Gellert a přitáhl si ho za boky těsněji k sobě. ,,Musím si tě hlídat, aby mi tě nikdo nevzal," dodal, než se rty přesunul k jeho krku, kam ho něžně kousl, načež se Albus tlumeně zasmál. Gellert ho nadzvedl a Albus si obtočil nohy kolem jeho pasu, líbaje ho, zatímco jej Gellert nesl do ložnice.

•••

Gellert a wafle? Myslím, že tahle "dvojice" mi v paměti zůstane už navždy.
Snad se vám jednodílovka líbila, já se dnes konečně pokusím psát🙈
Mili🍪