,,Albusi?" Ozvalo se za dveřmi, na něž kdosi hned poté mohutně zabušil. Dvacetiletý mladík sedící u kulatého kuchyňského stolu si zhluboka povzdechl a promnul si spánky. Ohlédl se ke dveřím a zvažoval, zda by měl otevřít, anebo raději ne. ,,Albusi, otevři!" křikl druhý muž znovu, když se mu nedostalo žádné odpovědi. ,,Nenuť mě, abych ty dveře vyrazil! Víš moc dobře, že jsem schopný to udělat! Albusi, zatraceně!" Po poslední větě následovalo další bouchnutí. ,,Poslouchej, já vím, že jsem se nezachoval zrovna nejlíp, ale mohl bys mě aspoň vyslechnout? Nebo mi jednu vrazit, pokud budeš chtít. Albusi, prosím tě."

Albus Brumbál si znovu povzdechl a odevzdaně vstal od stolu. Dlouhými kroky přešel ke dveřím, vzal za kliku a otevřel je. Naskytl se mu pohled na Gellerta Grindelwalda, charismatického muže se světlými vlasy dlouhými po ramena, do něhož se zamiloval prakticky po prvním setkání. Grindelwald tu stál s napřaženou hůlkou a ve tváři se mu mihlo překvapení, že mu Albus skutečně otevřel.

,,Jak ponižující tohle pro tebe musí být," poznamenal suše Albus a založil si ruce na hrudi. Rozhodl se, že ho jen tak na milost nevezme. Ve své tváři nenechal problesknout jedinou emoci. ,,Doprošovat se mě. Při Merlinovi, mocný Gellert Grindelwald se musí někoho doprošovat a hrozit, že vyrazí dveře."

Gellert se na něj usmál a ladně si odhrnul pramen vlasů z tváře. Jindy by při tomhle gestu Albus šílel. Dnes však ne. Tedy... ne navenek. Uvnitř se pomalu hroutil, protože Gellert... byl dokonalý.

,,Víš moc dobře, že ty jsi jediný člověk, kterého bych se kdy doprošoval. Před nikým jiným bych se takhle neponížil. Albusi... už několikrát jsem ti řekl, že... že ty a já... my dva... jsme jiní. Jsme -"

,,Proč jsi přišel?" přerušil ho hlasitě Albus, který si přál, aby Grindelwald konečně odešel a nechal ho být. Ničilo ho to. ,,Nemám na tebe celý den, Grindelwalde."

V Gellertově tváři probleskla neznámá emoce. Byla to snad bolest? Úzkost? Pomalu zavrtěl hlavou. ,,Kde máš bratra?"

,,Našel si bydlení v Prasinkách, se mnou už zřejmě nechce mít nic společného. Jestli si myslíš, že když tu Aberforth není, tak tě pozvu dovnitř, tak se mýlíš. A odpovídej na otázky. Proč jsi přišel?" ptal se chladně Albus. Gellert se trhaně nadechl.

,,Albusi, u Ignotuse! Ani nevíš, co bych dřív dal za to, aby ses ke mně choval takhle. Abys přestal dávat najevo svou slabost; lásku k ostatním. Ale teď..." krátce se zasmál a hluboce se mu zahleděl do očí. ,,Až když člověk něco ztratí, dojde mu, o co přišel. Možná si myslíš, že mám v hlavě jen Relikvie smrti a snahu převzít moc nad mudly... nejspíš tak i působím... ale není to pravda, Albusi. Já... já jsem..." líce mu zčervenaly a Albus překvapením zamrkal. Gellert se červená?!

,,Ty jsi co?" zeptal se ho šeptem, už trochu jemnějším hlasem. Jako by to pro Grindelwalda byla ta správná pobídka; druhou ruku, kterou skrýval za zády, natáhl před sebe. Albus nevěděl, jestli mu má padnout kolem krku, nebo se smát. Gellert mu přinesl květiny!

,,Já vím, že je to hloupost a že muži květiny většinou neocení, ale nic jiného mě nenapadlo," přiznal se mu neochotně a začal přešlapovat na místě. Albus začal pomalu tát. Gellertovo chování mu přišlo tak roztomilé! ,,Vlastně mě napadla ještě jedna věc, ale nejsem si jistý, jestli bys -"

,,Co?" vydechl Albus, jemuž se rozbušilo srdce. Gellert udělal dva kroky vpřed, až se ocitl těsně před Brumbálem. Volnou rukou jej zlehka pohladil po tváři, prsty vklouzl pod bradu, za níž jej uchopil a mírně zdvihl vzhůru.

,,Tohle," zašeptal, sklonil se k němu a dlouze ho políbil.

•••

Hmm, asi takhle... Nejspíš to bude docela sladké, jak se znám. Takže v únoru (pokud nebudu líné 🐷 a budu vydávat každý den) asi nemusíte jíst čokoládu.
Když loni bylo Snarry, letos bude Grindeldore, moje nejoblíbenější shipy. Grindeldore shipuju asi nejdéle, takže...:D
A nejspíš tu budou Gellert a Albus převážně ve věku, kdy se poznali nebo v době Fantastických zvířat:D (protože Jamie a Toby a Johnny a Jude...💟)
uvidímeee
Snad se vám první jednohubka líbila💟
Mili🍪