Albus zamračeně přecházel po kuchyni sem a tam a každou chvíli se podíval na hodiny visící na zdi, načež pokaždé šlehl pohledem ke dveřím a cosi si pro sebe zamumlal. Gellert, který seděl na židli u kuchyňského stolu, byl raději zticha a předstíral, že čte noviny, zpoza nich tu a tam vykoukl, očima mrkaje na svého naštvaného manžela. Přemýšlel, jestli by neměl raději něco říct a pokusit se ho uklidnit, než osoba, která věčně klidného Albuse dokázala rozzuřit, přijde domů, ale v tuhle chvíli možná bylo mlčeti zlato.

Nakonec to byl Albus, kdo prolomil nepříjemné ticho jako první. ,,Tak a dost! Kde ten kluk zatraceně vězí?! Už tu měl dávno být, jestli mě chce naštvat ještě víc -"

Gellert si nenápadně odkašlal, aby ho přerušil, a jeho manžel po něm šlehl vražedným pohledem. ,,Ehm, Albusi, uklidni se. Třeba... třeba to byla jen nehoda, nebo se tam jenom přichomýtl a byl ve špatný čas na špatném místě... a uvidíš, určitě tu za chvíli bude, třeba se někde zdrželi s Batty..."

,,Gellerte, přestaň toho kluka pořád omlouvat. Já vím, že to ty z nás dvou raději porušuješ pravidla a nejsi prakticky proti žádnému žertíku, ale Aurelius potřebuje mít pečlivě vymezené hranice. Jakmile je překročí, bude následovat trest. A další věc, kterou potřebujeme, je, aby ho vyhodili z Kruvalu. Už teď je podmínečně vyloučený! Nebudu poslouchat, že náš syn je nevychovaný a létá z maléru do maléru!"

,,To jsi ještě nevychladnul? Vždyť jsi mu huláka poslal už před několika dny, nestačí to...?" navrhl opatrně. Vypadalo to, že se s ním Albus bude hádat, ale v tu chvíli klaply hlavní dveře a oba dva muži ztichli, napětí bylo v kuchyni téměř hmatatelné. O pár chvil později dovnitř vstoupil třináctiletý chlapec s blonďatými rozcuchanými vlasy a své pomněnkově modré oči klopil kajícně k zemi. Anebo se možná neodvažoval podívat se do tváře svého naštvaného otce.

,,Ahoj," řekl oběma a váhavě přešlápl z nohy na nohu.

,,Ahoj, Aurelie. Jaká byla cesta? Všechno v pořádku?" vyptával se Gellert, přestože to vždycky býval Albus, kdo chtěl vědět novinky jako první.

,,Jo, všechno dobrý," přikývl Aurelius, váhavě pozvedl hlavu a pak na stůl položil plechovou krabičku, v níž cosi zachrastilo. ,,Něco jsem vám přivezl."

,,To jsi nemusel, Aurelie," usmál se Gellert a zvědavě krabičku otevřel. Úsměv mu ale poklesl, když zjistil, co je uvnitř. ,,Citronové bonbony? Aurelie, to snad ne!"

Albusovi se zachvělo chřípí a dlouze se zadíval do synových očí, které byly naprosto totožné s těmi jeho. ,,Aurelie Cadmusi Brumbále, myslíš si, že když mi přivezeš krabici bonbónů, že ti všechno odpustím? Takhle zlehka z toho nevyvázneš, mladý muži," řekl mu přísně, udělal pár kroků vpřed a sklonil se k němu, načež před sebe napřáhl ruku. ,,Dej mi svůj neviditelný plášť. Hned, a žádné odmlouvání."

,,Ale tati, já jsem nevěděl -"

,,Řekl jsem žádné odmlouvání! To, že jsi nevěděl, tě neomlouvá; a opravte mne, zda se mýlím, ale neplatí v Kruvalu náhodou pravidlo, že se nesmí do západní věže hradu? Aurelie, ve jménu Ignotusově! Tobě zkrátka nestačí, že ti to člověk několikrát zopakuje? Ty si to prostě musíš vždycky vyzkoušet na vlastní kůži! Mohl ses zabít! Proč jsi pracoval s přísadami, které jsou zaprvé nebezpečné a zadruhé je neznáš? Co jsi tam vůbec dělal, vždyť jsi tam nikoho neznal! Kdyby tam nepřišel váš učitel, nedej Merline, co se mohlo stát!"

,,Tati," protáhl Aurelius a mrkl okem po Gellertovi, který zavrtěl hlavou, ,,vždyť jsi mi to všechno řekl v tom dopise..."

Albus se zhluboka nadechl a vzal si od něj neviditelný plášť. ,,Při bradě kouzelníka Merlina, ty jsi úplně stejný jako tvůj otec. Jdi do svého pokoje a přemýšlej o tom, co jsi udělal. A nepřej si mě, jestli něco podobného provedeš ještě jednou, mladý muži."

,,To bys asi vyletěl z kůže," zamumlal Gellert a když Aurelius kajícně přikývl a měl se na odchod, zašeptal mu: ,,Neboj, myslí to dobře. Báli jsme se o tebe, wafličko." Tím Aureliovi vyčaroval alespoň malý úsměv na rtech.

,,Já se z toho kluka zblázním, vážně," povzdechl si Albus a unaveně sklouzl na židli. ,,Měli jsme ho dát do Bradavic."

,,Sám si přece vybral Kruval. A myslíš, že by něčemu pomohlo, kdyby byl v Bradavicích? Jsi na něj moc tvrdý, Abe, je to ještě kluk."

,,Alespoň bych ho měl na očích. Chci, aby byl v bezpečí."

,,Musí si nejdřív natlouct, pak to pochopí," uklidňoval ho Gellert. ,,Prostě se nechceš smířit s tím, že z něj nevyroste intelektuál jako z tebe."

Albus se mírně pousmál. ,,Ach bože, on je opravdu tvoje kopie."

,,Až na ty oči. V nich vidím vždycky kus tebe," zamrkal Gellert.

•••

Z Albuse jde celkem strach, co?😂
Nevím, jak teď budu stíhat vydávat pravidelně, protože ráno vstávám brzo a večer se vracím pozdě utahaná jako kotě - aneb stěhování. Kdyby náhodou nevyšla v příštích dnech jednodílovka, víte proč😂 ale samozřejmě vám to pak vynahradím.
Mili🍪