,,Pamatuješ si na den, kdy jsme se seznámili?" zeptal se náhle Albus při jejich společné večeři v New Yorku.

,,Ale jistě," zamumlal Gellert a než svou odpověď rozvinul, vložil si do úst další sousto. ,,Seděl jsi u stolu se svým bratrem a nejlepším přítelem a já jsem se vás přišel zeptat, jestli si můžu vzít zbytek waflí."

Albus se krátce zasmál. ,,Tehdy jsi měl ještě rád sladké."

,,Ale od té doby, co jsem začal randit s tebou, mě na něj přešla chuť," ušklíbl se. ,,Stačí, že něco sladkého pořád jíš ty. Už jen při pohledu na tebe a tvou dnešní večeři mě bolí zuby."

Mladý Brumbál protočil očima a zašermoval vidličkou ve vzduchu, než se láskyplně zahleděl na svou porci lívanců politých javorovým sirupem a posypaných kousky čokolády. ,,Nikdy jsme se o tomhle vlastně nebavili. Měl jsi nějaký zvláštní důvod, proč jsi přišel právě k našemu stolu a oslovil jsi mě?" povytáhl zvědavě obočí. Gellert cosi zamručel a napil se vína.

,,Albusi, věř mi, tehdy mě nic jiného než ty wafle nezajímalo. Nikdo další je na stole neměl, kromě vás, takže jsem musel využít situace a vzít vám je dřív, než je sníte. Nic hlubokého za tím nehledej," šklebil se. Oči mu jiskřily, a tak Albus nedokázal určit, zda mluví vážně, anebo si z něj dělá legraci. Zhluboka si povzdechl. ,,Copak? Doufal jsi, že se ti tu vyznám, jak jsi mě okouzlil hned na první pohled a já hledal záminku, jak na tebe promluvit?"

,,Tehdy jsem si to skutečně myslel," přiznal se mu neochotně Albus a nepatrně zčervenal. ,,Přišlo mi to zvláštní, že bys šel právě k našemu stolu jen kvůli waflím. Myslel jsem, že by ses se mnou... rád seznámil. Myslel jsem, že jsem tě nějak, něčím, zaujal."

,,Wafle byly můj život, Albusi," pokrčil rameny Gellert, ale pak se soucitně usmál, ,,dokud jsem nepotkal tebe, samozřejmě. Ach! Jsi spokojený? Už zase mě bolí zuby."

,,Jsem," zazubil se Albus, ale pak se zarazil. ,,Počkej, počkej, počkej. Hned druhý den sis pro wafle přišel znovu, ikdyž je měly i okolní stoly. Aha! Takže přiznáváš, že jsem tě skutečně zaujal?" prohlásil vítězoslavně.

,,V tu chvíli vlastně ani ne. U našeho stolu wafle už nebyly a já si řekl, že to zkusím zase u vás, protože za prvé jste mě předtím neodmítli a za druhé se mi nechtělo mluvit na někoho, kdo by mi byl ještě víc cizí než vy. Šel jsem po těch waflích, Albusi. Možná to ale byly kouzelné wafle, protože nás svedly dohromady. Promiň za mnou upřímnost," zamrkal na něj.

,,Takže kdybys mne nepotkal, nejspíš by ses oženil s waflemi. Nu, nevadí. Co mi ale rozhodně nevyvrátíš, je to, že jsi mě další dny zdravil na chodbách a volal jsi na mě ,,Ahoj, wafličko!" Flirtoval jsi se mnou, přiznej se." Div do něj nezapíchl vidličku.

,,No dobrá, později jsem s tebou skutečně flirtoval, protože jsi zřejmě rozuměl mé lásce k waflím a navíc jsem cítil, že máš ohromnou magickou moc. To jsem nikdy předtím nezažil, takže jistěže jsem se o tebe začal zajímat. Wafličko," uchechtl se.

,,Jsem rád, že nás wafle svedly dohromady," usmál se láskyplně Albus. ,,Když tak nad tím přemýšlím... dali jsme si někdy na rande wafle? Myslím, že je načase to napravit, co říkáš?"

Gellert na něj udiveně pohlédl. ,,Ty toho sladkého ještě nemáš dost? U Merlina, Albusi, jestli nabereš spoustu kil a ztloustneš, raději se rychle vrátím k waflím a s nějakou se ožením."

•••

Grindelwald má úchylku na wafle jako já na sušenky🍪
Vlastně si nejsem jistá, proč jednodílovku tvoří 1/3 Grindeldore a 2/3 wafle. Za to může Gellert, Albus nás nechal doma samotný. A pak mi tu Grindy takhle básní o waflích..
Snad se vám i přesto líbila❤
Mili🍪