Albuse vyrušil z rozjímání dupot po schodech. Zamyšleně se ohlédl ke dveřím, ale nepřestal hladit po lesklém červeném peří svého mladého ptáka fénixe, který mu seděl na koleni a užíval si, že se mu dostává tolik pozornosti. Vzápětí už se rozrazily dveře a dovnitř nakráčel Gellert s rukama za zády a tvářil se jako andílek.

,,Aha, tak tady jsi, a já tě málem hledal po celém domě," poznamenal a obočí mu vylétlo nahoru, když si všiml fénixe. ,,Takže jsi mi říkal pravdu."

Albus protočil očima. ,,A proč bych ti asi lhal? Samozřejmě, že jsem ti říkal pravdu. Ta legenda v naší rodině je pravdivá. Říká se, že když je nějaký Brumbál v nesnázích, přiletí bájný pták fénix a pomůže mu. Jednoho měl i můj dědeček. A jelikož já jsem nejstarší mužský potomek v naší rodině, vyhledal si mne a odteď mi patří," pokrčil rameny a usmál se na svého fénixe, který svýma chytrýma korálkovýma očima pozorně sledoval nově příchozího.

,,Takže mi chceš říct, že máme nového domácího mazlíčka? No, abys věděl, i v naší rodině koluje slavná legenda o odporném malém tvorovi, který ti saje krev," řekl suše Gellert a Albus se tiše rozesmál.

,,Je to tvůj malý bratr upírek, který nikdy nezestárne?"

,,Ne! Ne. Já nemám bratra a už vůbec to zvíře není upír. Je to něco mnohem menšího a odpornějšího a já jsem měl to štěstí, že jsem na to narazil.“"

,,Držíš to za zády, že jo?" zeptal se Albus a nadzvedl obočí. Gellert zaváhal.

,,Vlastně ano. Ale varuji tě předem; může ti to způsobit šok," řekl mu. Když se Albus jen smál, pokrčil rameny a ukázal mu malou příšerku, která se mu kroutila v dlaních. ,,Představuji ti odpornou šestinohou modrou chupacabru, která tě buď popíchá, nebo pokouše."

Chupacabra rozevřela tlamičku a odhalila tak své ostré zoubky. Hravě mávla ocáskem, když se Albus začal smát ještě hlasitěji. ,,Takže ve vaší rodině si z generace na generaci předáváte chupacabru? Roztomilé stvoření," ocenil.

Gellert protočil očima, povzdechl si a lehl si na postel, načež tvora s nezájmem odhodil na zem. ,,Dělal jsem si legraci. Chtěl jsem ho po tobě hodit, abych tě vyděsil, ale když zrovna dnes musel přiletět ten tvůj ochránce... Našel jsem ho na zahrádce u Batyldy. U Merlina, vidíš to, jak je otravný?" zvolal frustrovaně, když se chupacabra vydrápala na postel a doťapkala na Gellertovu hruď, kde se posadila a hleděla na něj svýma tmavýma korálkovýma očima. ,,Nedívej se na mě. Jsi odporná. Zmiz."

,,Mně přijde docela roztomilá. Tedy pokud mě nekousne," podotkl Albus a zvědavě si zvíře prohlížel. Gellert chupacabru popadl zezadu za krk a odhodil ji vedle sebe. ,,Buď k ní hodný! Já si myslím, že se jí líbíš. Ta odsud jen tak nezmizí. Můžeš si ji nechat, pokud nebude příliš agresivní."

,,Nechci si ji nechat! Ach jo. Kdo jinému jámu kopá..." povzdechl si a znovu popadl chupacabru za krk. ,,Tak poslouchej, jestli mě naštveš, okamžitě letíš z okna. Jsi odporná malá zrůdička a určitě jsi k ničemu. Takže ti budu říkat Antonio."

,,No tak, stejně ti už přirostla k srdci," škádlil ho Albus. ,,Antonio? Proč zrovna Antonio? Myslel jsem, že je to holka."

,,Albusi, nepoučuj. Bude to Antonio, protože je to jméno stejně divné jako tahle příšerka a jestli je to holka nebo kluk, je mi to jedno. Prostě to bude Antonio, ať se vám to líbí nebo ne."

Antonio – ať už byla pohlaví jakékoliv – byla se svým jménem zřejmě spokojená a Gellert si ji časem oblíbil. Ačkoliv to rozhodně popíral, samozřejmě...

•••

Uh, poslední jednodílovka, kterou mám napsanou. Od víkendu se stěhuju, tak nevím, jak budu stíhat, jestli zvládnu psát po nocích, nebo budu úplně mrtvá... kdyžtak to holt posunu do března, co se dá dělat:D
KDO MILUJE ANTONIA?!🙋🏽‍♀️
Mili🍪