,,Pane - pane profesore? Mohu se vás na něco zeptat?" slyšel jako ozvěnu ve své hlavě, když se díval sám na sebe, skoro čtyřicetiletého muže, jak se pomalu a s bušícím srdcem přibližoval k zrcadlu skrytému za velkým fialovým závěsem.

,,Právě jsi to udělal," řekl mu tehdy, usmívaje se. ,,Přesto mi můžeš položit ještě jednu otázku."

Sledoval, jak se jeho mladší já natáhlo po závěsu, jenž pevně sevřel mezi prsty. Až příliš jasně si vybavoval tu bolest, jíž cítil, když se po dlouhých měsících, kdy se zrcadlu vyhýbal, do něj znovu podíval. Srdce mu plesalo radostí i smutkem, svíralo se a bolelo. Ale on to musel udělat. Musel ho vidět.

,,Co vidíte vy, když se do toho zrcadla podíváte?" ptal se ho malý jedenáctiletý Harry. Byl mu tolik podobný, i on sám by dokázal strávil před zrcadlem celou věčnost, aby mohl vidět toho, jehož miloval a miluje.

,,Já? Vidím sám sebe, jak držím v ruce
tlusté vlněné ponožky," odpověděl mu tehdy bez zaváhání. Skutečnost však byla jiná.

Stáhl závěs dolů a udělal dva kroky vzad, dívaje se na své boty. Ramena se mu chvěla, nedočkavostí i obavou. Žaludek se mu stáhl a srdce mu poskočilo, když odhodlaně zvedl hlavu a zapíchl své pomněnkově modré oči do zrcadla, v němž prozatím viděl jen sám sebe.

Trvalo to jen malou chviličku, než se po jeho boku objevil podobně starý muž se světlými krátkými vlasy. Hleděl na něj a líně se usmíval, v očích se mu zračil zájem. Mladý Brumbál se jen smutně pousmál. Tolik si přál, aby se na něj takhle díval doopravdy.

Styděl se. Ve jménu Ignotusově, tolik se styděl. Nepříjemný hlásek v hlavě, jenž nemohl ignorovat, mu našeptával, že není správné vidět v zrcadle muže, jenž po celé Evropě páchá zlo. Měl tam vidět svou rodinu; rodinu, jíž miloval, ale která mu nikdy doopravdy nerozuměla. Svou zesnulou matku, jíž v hněvu zabila jeho malá sestřička Ariana. Otce, jenž se pokoušel pomstít zdravotní i psychický stav své jediné dcery, a kvůli smrti tří mudlů jej odsoudili do Azkabanu, v němž i zemřel. Svého bratra Aberfortha, který mu nikdy neodpustil jeho přátelství s Grindelwaldem, a, ještě horší věc, smrt Ariany, která se stala jeho vinou. A nakonec jeho malou sestru, která v nízkém věku zemřela. Byla to jeho chyba. Při souboji s Grindelwaldem se k nim přidala i ona a... a on doteď nevěděl, čí zaklínadlo jí vzalo život.

V očích ho zaštípaly slzy a úsměv se mu rozšířil, když hleděl na dva mladíky stojící naproti sobě, jak se malou dýkou řežou po dlani. Dotkli se jimi a propletli si prsty, pevně se drže jeden druhého. Albus zvedl oči ke Grindelwaldovi, beze slov se ujišťuje, a pak je pomalu zavřel, vychutnávaje si onen okamžik. Neviděl v Gellertových očích krutost, která tam byla od samého začátku, kdy se seznámili. Neviděl ji, protože byl zaslepený bezbřehou láskou k němu.

Mladý Brumbál stojící před zrcadlem udělal dva kroky vpřed a zoufale natáhl ruku, dlaní se dotýkaje chladného zrcadla. Stejně starý Gellert v odrazu jej napodobil. Albus zoufale zavřel oči, zpoza víček mu vyklouzly první slzy. Představoval si, že je ten dotyk skutečný. Přál si, aby bylo všechno jinak. Přál si, aby jej Gellert miloval stejně jako on jeho. Nevesele se uchechtl, ze rtů mu splynul tichý vzlyk. Proč jen se musel zamilovat do nejnebezpečnějšího černokněžníka všech dob?

,,Ach, Gellerte," zamumlal posmutněle současný Brumbál, jenž si už jako mnohokrát v minulosti prohlížel v myslánce svou nejniternější vzpomínku. I po všech těch letech to bolelo pořád stejně.

•••

Upřímně? Mám nějakou úchylku na Zrcadlo z Erisedu. Myslím, že je to skvělá věc na psaní, možná proto jsem takové podobné tipy napsala už několikrát... Pokud si chcete zkrátit čas čekání na další kapitolu, můžete mrknout na mou Grindeldore jednodílovku Touhy tvého srdce😏❤
Snad se vám líbila, budu ráda za vaše komentáře❤
Millie🍪