Pohled mi spadne na podlahu.
,,Jak se opavužuješ mě neuposlechnout.'' Druhá rána ale tentokrát silnější.

Pak poodsoupí. Chci se zvednou když mě Mark znovu udeřil. Tentokrát do žeber. Spadnu nazem a schoulím se do klubíčka když do mě začne kopat.

,,Zítra odcházíš z našeho domu na jedno speciální místo.''
V místnosti zavládne ticho teda až na moje těžké nádechy.

Uslyším kroky co vedou pryč.
Otevřu oči které jsem si po asi páté ráně zavřel abych jim neukázal mé slzy které mi teď máčely mou tvář. Pomalu se zvednu a dobelhám se do mého 'pokoje'.

Lehnu si a brčím.
Proč já? Co sem komu kdy provedl? Najednou mi v hlavě proběhne Yeontan. Vždyť on zůstal na koleji. Vytáhnu svůj telefon který teď zdobý ruplí displej.

Otevřu si kontakty.
''Matka''
''Mark''
''Otec''
''Agentura''
"Park Jimin''
Tohle byly všechny co jsem měl. Nemohl jsem se s nikým skamaradit. Matka i Mark mě pečlivě hlídali.
Moje jediná naděje byl Jimin.

Ozve se zvuk vyzvánění a pak uslyším Jiminův hlas.

(T=Taehung , J=Jimin. Uvědomuju si že by vám to došlo ale jistota je jistota)

J: Tae? Děje se něco?

Nikdy jsem Jiminovy první nevolal vždy volal on.

T: Ahoj Jimine. Netuším že ne?

Chci se ujistit.

J: Neeee. Co potřebuješ?

Lže.

T: Potřeboval bych laskavost.

Polknu.

J: No?

T: Mohl bys na pár dní pohlídat Yeontana? Potřebuju-

J:Jimine! S kým si to telefonuješ? Máš pracovat!

Slyším v zadu křik.

J: Na jak dlouho?

Jimin úplně ignoruje křik v pozadí.

T: Ještě nevím.

Trochu sípavě se nadechnu.

J: Si v pořádku?

T: Jo...
T:Uděláš to pro mě? Moc se omlouvám že tě ruším...

J: Jo jasně. Nedělá mi to problém ale kdyby se něco dělo dej mi vědět jo?

T: Spolehni se.

Z druhé strany se ozve smích.

J: No jo už budu muset končit nebo mě tady šéf zabije. Ahoj!

T:Ahoj.

Položím hovor a s klidným svědomím si oddechu o můj malí poklad bude postaráno.
Začne se mi pomalu ale jistě mlžit zrak a najednou spadnu do tmy.

,,Taehungu!'' Zbudí mě facka. Hned otevřu oči. Sednu si a podívám se do očí Makra.
,,Je snídaně a pak jedeš do svého nového 'domova'. ''Apsolutně se mi nelíbilo ty uvozovky.

Opustí můj pokoj a já ho pomalu následuju. Strašně mě bolí břicho. Celkově celí člověk.
Sejdu skleněné schody a sednu si ke stolu.

Moje matka si dává nějaký sálá a otec jogurt. Jediný kdo jí něco normálního je Mark ten si dá vajíčka s rohlíkem.
Když si sednu zavládne tu ticho. Rozhovor co vedl otec s matkou utichne.
Otci zazvoní telefon. Bez jediné věty se zvedne a odejde.

Matka mě sleduje.
Vložím si do pusy kus suchého rohlíku. A sním aspoň půlku. Vím že se to mému žaludku nelíbí ale nic jiného nezmůžu.
Matka se zvedne od stolu.

,,Za deset minut odýždíme''
Zmizí v horním patře. Mark se taky stratí tak se rozhodnu taky. Převlíknu se a čekám na chodbě.
A opravdu do deseti minut v chodbě už je Matka. Na sobě má nějaké hnědé šaty a obouvá si krémové podpatky.

Opustíme chodbu a místo řidiče, který nás často vozí, řídí Mark.
Nějak se k tomu nevyjádřím a sleduju venek.

Zastavíme na parkovyšti. Vystoupím a skloním hlavu. Matka i Mark mají roušky. Jdeme asi jen pět minut když se zastavíme před velmi známým barem.

'Ephorie' je známý že včetně tančení u tyče a nabízení hezkého večera si můžete 'koupit' omegu. Správně tady se prodávají lidi a nikdo to neřeší protože to jsou omegy.

Zastavím se a zírám na budovu kam mě vedou.
Ne tam rozhodně nejdu. Zakroutím halvou a snažím se vymyslet plán útěku.

Mark mě ale nekompromisně chytne za zápěstí a zatáhne mě dovnitř kde před chvílí zmizela matka.

Uvnitř je strašně moc feromonů. Voní to tu po sexu a chlastu že to není ani možný. Co se mnou chtějí dělat.
Vyděšeně se rozhlížím.

<3