Jungkook

Běžel jsem co mi sílí stačili a stejně jsem měl pocit že jim neuteču.
Tohle se posralo mnohem víc než jsem čekal. Vím že mě zasáhli kulkou a taky nějaké rány. Je štěstí že se mi povedlo
utéct.

Běžím a mé vydění se začíná pomalu ale jistě strácet. Doběhnu do temné uličky a modlím se aby mě nenašli. Udělám ještě dva tři kroky než sjedu po cihlové zdi dolů. Přestávám vnímat. Doufám že se jim mě podaří najít. Poslední co zavnímám je silná vůně vanilky a jahod.

---->čtyři hodiny skip

Probudím se na nějakém gauči. Že by mě našel někdo z mích lidí?
Opatrně si sedu. Nacházíme se v pokoji který jsem ještě neviděl. Všude je cítit vanilka a jahoda.

Jsem v bytě jějaké omegy? Která omega by si dovnitř vzala jen tak alfu ještě ke všemu když je neoznačená.
Ten člověk musí být cvok. Na druhou stranu mě zachránil takže si nemám na co stěžovat.

Přehodím nohy ze sedačky dolů. A začnu hledat mobil. Který nemůžu najít okradla mě snad ta malá omega? Pochvilce hledání to vzdám a porozhlédnout se. K mému překvapení spozoruju telefon na nabíječce.

Takže mi ho dal na nabíječku? Mírně se pousměnu. Ta omega je snad ten nějnevinější člověk kterého jsem potkal. Opatrně abych si nezničil obvazi a náplasti vstanu. Do pokoje proniká jediné světlo a to z okna.

Vezmu si mobil k mému překvapení. Dobře čekal jsem to. Mám 81 zmeškaných hovorů od Jina. Ten mě vykuchá až se vrátím.

Pobalím si věci co mám na stolku u pohovky a ta malá omega mi je tam vyskládala.

,,Prosím'' Uslyším zašeptat hluboký hlas. Jde to zdruhé strany místnosti. Opatrně tam dojdu.
Pohled mi spadne na kluka asi stejně starého jako já. Jeho obličej je jedním slovem krásný. Z nějakého neznámého důvodu je mi trochu povědomí. Třeba jsem ho už někdy potkal.

,,Ňaf.'' Vyštěknutí malého pejska mě vyvede z obdivavání mého zachránce. Malá chlupatá kulička si mě párkrát prohlídne než se zase stočí ke svému páníčkovy.
Tak tohle je zdroj  té vůně. Dojde mi.
Nejednou sebou cukne. To mě trochu vyděsí.

,,Prosím'' Zašeptá trochu hlasitěji. Po tvářích mu začnou stékat slzy. Zajímalo by mě o čem se mu zdá že je tak vyděšený.

Pohladím ho  opatrně ve vlasech a vypustím uklidňující feromony. Naštěstí to funguje. Přestane sebou cukat a brečet.

Uměju se a ve skrytu duše doufám že ho uvidím znovu.
Zvednu se a opustím jeho pokoj.
Byly jsme na koleji.

Vytáhnu telefon a místo abych volal Jinovi zavolám Namjoonovi.

,,Panebože Jungkooku kde si ?'' Uslyším jeho starostlivý hlas. Pousměju se on a můj nevlastní bratr Jin jsou jako mí rodiče.

,,Před kolejí nějaký vejšky.'' Odpovím ledabyle.

,,Jak ses tam proboha dostal?'' Na to bych mu rád odpověděl ale já sám nevím. Teda úplně nevím.
,,Víš co to je teď jedno řekneš mi to pak. Jin pro tebe už jede.''

,,Sakra.'' Zanadávám si potichu. To bude nadávek že jsem mu nezavolal prvnímu. Na druhé straně uslyším tichý smích.
,,Jak moc nadával když odjížděl?''
,,Jena až deset.'' Dám škálu.

,,Jedenáct.'' Řekne zcela vážně Namjoon.

,,Doprdele on mě asi fakt vykuchá.''zašeptám a uslyším další smích z druhé strany.

,,Proč si mu to nebral zníš v pohodě aspoň zprávu si mu mohl poslat.'' Vytkne mi Namjoon.

,,Byl jsem v bezvědomí.'' Skrátím to.

,,Co že si byl!'' Vykřikne takže si musím dát mobil dál od ucha. Uvidím jak se sem blíží černé auto. To bude Jin.
,,To je jedno vysvětlím to pak.'' Nahlas polknu. ,,Teď se za mě modli protože právě přijel J-''

,,Jeone Jungkooku!'' Uslyším naštvaný hlas Jina. Už teď vím že jsem mrtvý.
,,Co si o sobě myslíš že se ani-''
Jin si mě zaraže prohlídne. A jo no mám roztrhaný džíny, je na nich krev stejně jako mé mikině. Myslím že tam jdou vidět i obvazy.

,,Co se stalo?!''zděsí se.

<3