Nakonec jsem se rozhodl že si dojdu do nedaleké večerky aspoň koupit instantní nudle protože na pokoji jsem nic neměl.
Zamknu dveře, dobře spíš zavřu protože zámek už je tak přez rok rozbitý. Vyjdu do liduprázdné ulice. Co se vlastně divím ze pár minut je půlnoc.

Rozhodnu se že místo abych šel třicet minu to vezmu skratkou přez takovou tmavou zapadnou uličkou. Tak že mi to bude trvat jen patnáct.

Po dlouhé patnácti minutové cestě při které jsem musel přemoci strach. Jsem  konečně dorazil před večerku. Vešel jsem a ozval se zvonek. Slečna co měla směmnu se na mě podívala ale dál si mě nevšímala. Vzal jsem si pár instantních polívek a vydal se k pokladně.

Slečna mi začala markovat zboží a když sem měl zaplaceno a polívky si házel do pytlíku. Dívka se rozhodne promluvit.

,,Promiňtemi ale nejste Kim Taehung?'' Její obličej naplnil očekávání a krámem se roznesla sladká vůně. Omega poznal jsem hned.

Kývnul jsem. Neměl jsem enerii jí odpovídat.
,,Mohla bych se s vámi vyfotit?'' Nechěla znít vlezle a snažila se být milá.

,,Jasně proč ne.'' Ozval se můj hluboký hals. Dívka se usmála a vyndala telefon. Sundal jsem si roušku a přiblížil jsem se k ní. Kapucu na hlavě jsem si furt nechal. Široce se usmála do foťáku a já ji napodobil. Přeci jen falešné úsměvi jsou moje specialita. 

,,Mockrát děkuji.'' Poklonila se. Jen jsem ji odmávl a opustil jsem večerku.

Bylo něco po půlnoci když jsem se vracel zpátky na kolej. Došel jsem až k temné zapadlé uličce. Zhluboka jsem se nadechl a vykročil jsem do ní.

,,To bude v pohodě.'' Šeptal jsem si pro sebe, stejně jako když jsem onou uličkou procházel poprvé.

Už jsem tak v půlce když uslyším ránu a málem leknutím vyletím z kůže. Ohlédnu se a spatřím tam sedět nějakou
osobu.

Opatrně k němu přijdu. Cítím krev a čokoládu? Ta čokoláda musí být jeho vůně feromonů protože tam je jasně cítí i emoce - bolest. Je to Alfa. Skloním se k osobě co na sobě má velkou černou mikinu s kapucí na hlavě.

,,Ste v pořádku?'' Dotknu se jeho ramena. Bez odpovědi vidím jak se u něj zvětšuje louže z krve. Měl bych mu pomoct? Ale co když mě pak zabije? Sakra Tae přece ho tu nenecháš.

,,No tak!.'' Uslyším hlasy. ,,Kde ten sráč může být?'' Polknu.

,,Nevím zkusme to tam až se mi dostane do rukou tak ho zmlátím tak že...'' Hlasy se začali strácet.

Fajn po tomhle ho tu nechat nemůžu moje svědomí by mě zabilo a pohřbilo někde hluboko v lese.

Sehl jsem se a i přez bolest jsem ho vytáhl na nohy. Zapřel jsem ho pod rameny. Páni ten je těžký. Ale jedno se musí nechat má pěknou postavu.
Pod mikinou jsem cítil svalnatá ramena.
Nějakým záhadným spůsobem se mi ho povedlo dostat na kolej. Ani nevím jak. Takže se mě nikdo neptejte.

Pomalu jsem ho dovlek až na gauč co jsem zde měl a tam ho položil. Furt krvácet a tak za sebou zanechával stopy. To utřu pak. Teď jsem se modlil abych měl doma lékárničku a mému přání bylo vyslyšeno.

Sedl jsem si k němu  a sundal jsem mu kapucu. Pod kterou se nacházel snad ten nejrostomilejší obličej který jsem kdy vyděl.
Dlouhé řasy, plné rúžovoučké rty které jsem měl strašnou chuť políbit. Delší černé vlasy.

Po chvíli se mi podařilo odtrhnout zrak. Opatrně jsem mu rozepl mikinu. Byla zde vidět střelná rána a pár ran od nože.

Chudák co se mu asi stalo? Ještě jsem mu vyhnul triko a k mému ne tak velkému překvapení měl opravdu vypracované tělo.
Vzal jsem pinzetu a opatrně jsem mu vyndal kulku kterou měl v rameni. Najednou sebou škubl a místností se opět rozvoněla čokoláda. Bolelo ho to a to hodně.

Povedlo se mi jí vyndat a ošetřit ho. 
Ještě jednou jsem zkontroloval že dýchá. Přikryl jsem ho. Celí unavený jsem se vydal na druhou stranu místnosti kde se nacházela moje postel.

Zavřel jsem oči a doufal jsem že až se probudím nebudu někde svazaný nebo rovnou mrtvý.
Po nekonečných minutách kdy jsem přemýšlel jak skončím jsem usl.

<3
Zdravým příšerky
Jak se těšíte na vánoce a prázdniny?