Když se ode mně Mason odtáhl celou dobu měl milí úsměv i když o mě se to nedal říct. ,,Proč mě tady chceš" řekla jsem potichu. Mason se jen více usmál. ,,Neboj drahá to se jednou dozvíš" měl velký úsměv. Připadal jsem si jak pod mocí psychopata. ,,Ale teď drahá, pojďme se věnovat jiným aktivitám" v tu chvíli se mi zatajil dech a zúžili zorničky. Asi mu došlo, že to vypadá, že se chce semnou vyspat a tak rychle řekl na omluvu ,,Neboj, myslel  jsem sledovat seriál nebo film" zasmál se. ,,O-Oh dobře" oddychla jsem si. ,,Ale první ti dám pár rad jak zase zapadnout do městečka" sedl si a já  naproti němu. 

,,Pravidlo první- zde jsou tvoji rodiče přísní. Byla jsi u nich jen omyl tak ti dali šanci aby tě nešoupli do sirotčince tak je musíš poslouchat na slovo jinak to nedopadne dobře

Pravidlo druhé- zde jsi slušně vychovaná, takže tady žádné sakra, ale jenom ano, dobře

Pravidlo třetí-  skoro všichni jsou tady svině takže se tady moc soucitu nedočkáš

Pravidlo čtvrté- když se budeš držet mě tak se ti nic nestane

Pravidlo páté- dějí se tady nadpřirozené věci takže se do nich nepleť pokud nemusíš

Pravidlo šesté- nikdy se nehádej s mojí sestrou Mabel

Pravidlo sedm- Will je náš sluha takže na něho ani nepromluvíš" v tom se nahnul k mému uchu a já jen ztuhla.

,,Pravidlo osmé- pokud ti někdo ublíží okamžitě mi to řekneš a já si to s ním vyřídím

Pravidlo deváté- Jestli mě podvedeš nebo se pokusíš mi něco udělat tak si budeš postupem času zažívat peklo" a zase se narovnal a jen se mile usmíval. ,,Tak prosím, nesnaž se porušovat pravidla ano?" a já okamžitě kývla.

 ,,Výborně to by bylo" usmál se. ,,Zajdu nám pro něco k jídlu za tvojí matkou a ty mezitím něco vyber na notebooku ano?" usmál se a já kývla. Zvedl se a odešel. Já vzala notebook který byl na stole a jen ho otevřela. Pak jsem se zase propadla svým myšlenkám. ⁓Co tady dělám- já sem nepatřím, chci zpátky za Willem i tím novým, chci za mými rodičma, nechci být tady s tímhle psychopatem, mami.... tati...... prosím pomozte mi....⁓ doslova jsem zapomněla, že ještě brečet nemohu a tak jsem si jen stáhla kolena k sobě, hodila hlavu do polštáře a rozbrečela se. Nechtěla jsem abych byla slyšet a tak jsem se snažila být potichu, protože bych za to mohla ještě dostat výprask. Chtěla jsem zpátky za Amber, Willem, Billem, rodičma. . . 

,,Drahá neplač prosím" cítila jsem jak mě Mason obejmul a já ztuhla. ,,O-Omlouvám se" rychle jsem se omluvila. ,,Mě to nevadí, předemnou můžeš brečet" začal mě hladit po vlasech. Tak alespoň u někoho se mohu vybrečet. ,,V-Vrátím se někdy domů?" řekla jsem do polštáře. ,,Možná ano, ale až si to zasloužíš" šeptl mi do ucha mile. ,,D-Dobře" to mi dávalo, alespoň malou nepatrnou naději. Mason si mě k sobě více přitáhl a já až potom dala pryč polštář, který jsem objímala a začala si utírat slzy. ,,Vyber něco prosím ty" šeptla jsem se vzlykem. ,,Dobře drahá" podrbal mě ve vlasech a pustil tam něco s upíry. Já si mezitím utřela slzy a snažila se věnovat filmu. Nebylo to špatné, ale Mason to asi chtěl zkusit napodobit protože když tak jednoho týpka kousli do krku tak to Mason udělal mě. Já se prudce napjala a odtrhla se z jeho objetí. ,,H-Hej! To jsem si nedomluvili" koukla jsem na něho lehce naštvaně. Sice je asi jediný komu mohu věřit, ale to neznamená, že si semnou bude dělat co chce. ,,Promiň promiň, chtěl jsem to jen zkusit" nevině se usmál. ,,Ale snad se nebojíš, že bych tě zase kousnul" uchechtl se. ,,N-Ne" rychle jsem řekla a zase si sedla vedle něho jak jsme předtím seděli. ,,Jak moc jsou u Vás nadpřirozené bytosti nebezpečné?" koukla jsem na něho. ,,No dejme tomu, že v normálním světě se ti povede získat spojence pouhým milým slovem. Tady si musíš platit aby na tebe vůbec nezaútočilo a trochu s tebou vycházelo. Chápeš?" a já jen kývla. Takže myšlenka, že by mi nějaká potvora pomohla právě padl. ,,A ukážeš mi nějaké?" znovu jsem se zeptala. ,,Jistě" usmál se. ,,Co budeš chítít vidět první?" koukl na mě. ,,No já nevím co tady máte" pokrčila jsem rameny. ,,Tak spíše- preferuješ vodu, vzduch a nebo zemi" dal mi na výběr. ,,Tak vodu" lehce jsem se usmála. S úsměvem kývl. ,,Dobře drahá. Tak se převleč na ven a můžeme jít" podrbal mě ve vlasech. Jen jsem došla ke skříni a snažila se nekouknout do zrcadla protože byl nezvyk vidět jinou osobu než jste sami byli. ,,Můžeš se jenom otočit?" koukla jsem na Masona. ,,Jistě" a jen se otočil ke mě zády a já se začala převlékat do riflí a nějakého pohodlného trička. Pásek ke kalhotám a vlasy sepnout do drdolu. ,,Můžeš" zase jsem koukla na Masona. Koukl na mě. ,,Sluší ti to" ,,Komplimenty říkáš vždy všem?" pozvedla jsem obočí a koukala jak vstal z postele a šel zamnou. ,,Neříkám, ale ty si je zasloužíš" vzal mě za ruku a táhl ven z pokoje.

 Když jsme procházeli jinými místnostmi divil jsem se jak náš barák vypadá.  Vůbec nevypadal jak z mé dimenze, ale tady byl více elegantní a drahý nábytek- i když to tak vypadlo, chyběl mi starý náš dům. 

Vyšli jsme ven a šli k jezeru co tady bylo. Před si jen jsme nebydleli už tam kde původně takže vše vím odhadem jen ze seriálu. Celou dobu mě Mason, ale držel za ruku a povídali jsme si. Nebyl špatný z prvního pohledu, ale co vím, že dělal Willovi si i tak budu muset dát majzla abych neskončila jak otrok s řetězem kolem krku.

Po delší chůzi jsme došli k obrovskému jezeru. To co bylo ukazované v Gravity Falls bylo prcek oproti tomuto. Uprostřed vyčuhovala skála a kolem jen křišťálová voda. Ovšem čím více voda šla do hloubky a do temnoty šla. Toho jsem se lehce zalekla jak jsem koukala na pár metrů od břehu prudký spád. ,,Připravena" koukl na mě Mason s úsměvem a já jen nejistě kývla.