S Amber jsme si ten den užili. Chodili jsme po obchodek- tedy hlavně do knihoven a knihkupectví- a sem tam něco koupili. Celou dobu jsem měla úsměv na tváři což bylo pro mne neobvyklé, takže mě pak chytala křeč do tváří, ale dalo se to obejít kýchnutím.

K večeru mě měl vyzvednout Bill, protože rodiče byly u neteře a nechtělo se jim pro mne jet a to bych musela plným autobusem lidí což nebyla značka ideál.
,,Za jak dlouho přijde tvůj odvoz?" Koukla na mě Amber když nastával pomalu čas odchodu. ,,Za pět minut" povzdechla jsem si. ,,Ale moc jsem si to užila" a dala jí velké objetí. ,,Já taky" a taky mě obejmula. ,,Snad se zase brzo uvidíme" ,,Určitě, jsem tady předse na víkend"

Mšla pravdu ', ale já se pomalu začalabát jiné věci. Měla jsem jet zpátky domů což znamenalo za Willem. Úsměv mi začal opadávat a začala jsem se lehce třást. ,,Co se děje?" koukla na mě. ,,Já nechci zpátky.. Nechci přijít doml s tím, že od něho uslyším, že jsem špatná a, že mu nevěnuji dost času" silněji jsem ji obejmula. ,,Neboj, třeba dneska u tebe nebude" začala mě hladit po vlasech ,,A kdyby něco tak-"

,,Máte mě tady" ozval se hlas Billa. Málem jsem nadskočila a hned jsem pustila Amber. ,,Fuj, jsem se tě lekla" lehce jsem se se usmála. ,,Promiň promiň" a koukl na Amber. ,,Oh my se ještě neznáme. Jsem Bill Cipher, určitě ti o me Nami říkala" ,,Ano říkala" taky se usmála. ,,Děkuji, že jsi ji hlídal když jsem byla pryč" Jen kývl na mě ,,Pujdeme?" a já kývla. Ještě jednou jsem obejmula Amber. ,,Ještě jednou moc děkuji za dnešek" zamumlala jsem. ,,L,Není zač a teď upaluj ať dlouho nečeká." a po chvilce mě pustila. Taky jsem ji pustila a došla k Bilovi. ,,Můžeme" a na to mi Bill položil ruku na rameno a na to jsme zmizeli z místa před můj dům. 

,,Will si bude chtít s tebou promluvit" promluvil náhle a já se začala klepat. ,,Proč" šeptala jsem. ,,Co jsem mu provedla... Co jsem udělala špatně" koukla jsem k zemi. ,,Nevím, ale kdyby něco zavolej" poplácal mě po hlavě a zmizel. Pomalu jsem vyšla k domu neboli k jisté smrti. Rodiče nebyly doma z důvodu, že měli taneční.

Otevřela jsem dveře od pokoje s tím, že jsem byla vyuzutá i bez mikiny. Koukla jsem do pokoje a na to jsem ho uviděla. Vypadal velmi naštvaně. Znovu se mi začali klepat ruce. Položila jsem batoh ke skříni a se sklopenou hlavou došla k němu. Položil mi ruku na rameno a já se začala více třást. Šla z něho temná a nebezpečná aura. Naklonil se k memue uchu a zašeptal ,,Proč jsi byla tak dlouho pryč, hm?" Já, ale nebyla schopna slova. Musela jsem si dobře rozmyslet co řeknu jinak jsem mohla skončit s kravavými šrámy. ,,K-Když jsme si povídali z-ztratila jsem pojem o č-čase" dostala jsem ze sebe rozklepaným hlasem, který naznačoval, že se brzo rozbrečím. ,,Tak proč jsis nenastavila budík" držel se stále svého. ,,P-Protože mě to v tu c-chvíly nenapadlo" ale to už jsem se rozbrečela ,,Wille prosím odpusť mi to" a snažila si schovat tvař do dlaní. ,,Ach Nami", povzdechl si a obejmul. ,,Rád bych, ale tohle už je poněkolikáté a nemohu to již jen tak být" a dal mi pramen vlasů za ucho. ,,Neboj bude to bolet málo" a pohladil mě po zádech. ,,W-Wille prosím N-Ne" vzlykla jsem. ,,Pššš" šeptl mi do ucha. Na to jsem ucítila na ruce ostrou štiplavou bolest, která mě srazila k zemi a akorát jsem se více rozbrečela. Cítila jsem jsem jak mi po ruce teče cosi teplého a tekutého... Neměla jsem odvahu na to se podívat co to bylo. Will si ke mě kleknul a obejmu. ,,Nic se neděje zlato. Vše už je v pořádku" chlácholil, ale já se snažila spíše udržet aby jsem nedostala hysterickycký pláč.

Po chvilce co mě Will stále obímal jsem se odvážila podívat co mi udělal. Na předloktím jsem měla zodiac jak má Bill, až na to, že nebyl Billův, ale Willův. Byl doslova vyrytý jako nožem. Krev se mi začala tvořit v strup a srážet. ,,Slib mi, že už nikdy nebudeš pryč tak dlouho Nami" šeptnul mi do ucha. ,,S-Slibuji" vzlykla jsem.

Byla chyba tak dlouho tam být.
Byla chyba, že jsem neřekla, že musím jít dříve.
Byla chyba, že jsem vůbec šla ven.
Byla chyba, že jsem se s nimi začala bavit.
Byla chyba, že jsem začala chodit s Willem.
Byla chyba, že jsem mu začala věřit....