Probudila mě studená sprcha a já se okamžitě vyšvihla do sedu. U mě stáli moji rodiče nerodiče. Vypadali jinak než u mě což znamená- opravdu to nebyl sen. ,,Co si myslíš, že jsi udělala!" Zakřičela na mě matka až jde cukla. ,,O-O čem to-" ,,O tom jak jsi křičela ve škole!" vyjela po mě. Já už díky tomu že jsem citlivka jsem neměla daleko od breku. ,,Jak mi to hodláš vysvětlit mladá slečno?!" ,,J-Já-" ,,A nebreč nebo ti jedna přiletí! Co si myslíš že jsi?! Nějaká nicka co pořád brečí?! Tohle u své dcery netrpím!" Křičela celou dobu na mě a táta jen pohrdavě na mě koukal. ,,Alespoň tě Mason za tohle neodepsal" povzdechla si a promnula si oči. ,,To bych tě už asi doopravdy vydědila. Je ti 20 a doteď jsis pořádně nikoho neudrželo protože jsi tlustá nanicovatá malá holka" sykla nepříjemně. ~Tak počkat- 20? Ale mě méně.....~ v tu chvíli jsem začala zase propadat panice. ,,Mason se na tebe za hodinu má přijít podívat a ty se mu omluvíš jasné?!" A přilétla mi facka. ,,A-Ano..." Sklopila jsem hlavu, aby raději neviděla jak se mi opět hrnou slzy do očí. ,,To jsem ráda" a otočila se a šla ven z pokoje. ,,Takhle jsem se za tebe nestyděl dlouho" řekl otec a taky odešel z mého pokoje.

Jakmile byl chvilku klid vystřelila jsem z postele a k zrcadlu. Opravdu jsem nevypadala tak jak mám. Byla jsem starší, vlasy jsem měla hnědé a ve spodu podbarvené na tmavě modrou, byla jsem hubenější, ale asi né podle představy rodičů, hrudník mi o dost porostl z čeho jsem asi chytala menší strach jak jsem se musela chovat když jsem tady vyrůstala od malá. Jen jsem cítila jak se mi do očí hrnuly slzy a já se zhroutila u zrcadla. ,,Wille co se děje" zašeptala jsem. ,,Proč jsem tady a kde jsi ty..... Proč jsi tady zase jako dříve..." Schovala si tvář do dlaní a doteď cítila štiplavý pocit na líci od facky. ,,Proč jsou moji rodiče takový....." Vzlykla jsem. Musela jsem se přemoct a začít myslet, zkusíte vymyslet jak se odsud dostat, ale moc to nešlo. Jediné co mi přicházelo na mysl bylo to jak moc jsem chtěla zpátky, kde na mě alespoň byli hodní a spolužáci oproti tomuto zlatí. Sundala jsem si ruce z tváře a zatnula do pěsti. Nesmím se tentokrát jen tak vzdát, jestli je tady Will takový jako předtím tak jsem ho musela najít, on jediný mi nyní poskytoval světlo v temné místnosti. Moje světlo naděje. Zvedla jsem se a tiše praštila do skříně pěstí. Koukla jsem se po místnosti a na to ji začala prohledávat, protože jako můj pokoj to rozhodně nevypadalo- spíše jak pokoj nějaké slušné holky co se zajímá o přírodu, vědu a češtinu. Podle toho co jsem vše našla jsem musela být pod přísným dozorem vzorně vychovaná. Tak to, že mě rodiče vychovávali abych uměla jezdit na koních. Dokonce jsem si psala deníček a pomlouvala první poslední, ale co mě překvapilo bylo to, že moje postava chodila s Masonem- no to mi ještě scházelo, ale vysvětlovalo by to co říkala moje matka. Bylo mi jasné, že jsem to nesmím pokazit- bude nezvyk dát pusu někomu jinému než Willovi. . . Asi to budu muset překousnout, promiň Wille nechtěla jsem tohle udělat, ale budu muset.

V tom zazvonil zvonek a mě bylo jasné, že moje hodina na prohledávání byla u konce. Na to jsem jen slyšela chláchol mé takzvané matky. Lichotila mu a on si to nechával líbit a jen ji odpovídal stejně. ,,Nami je ve svém pokoji, už na tebe čeká" ,,Moc Vám děkuji" slyšela jsem děkovat Masona. ,,Není zač Drahoušku, a kdyby cokoliv stačí zavolat" ,,Dobře" a na to se dveře mého pokoje otevřeli a já se k nim otočila a na to se zrovna zavřeli. V mém pokoji stál kluk okolo jedna dvaceti let. Měl černou košili a přes ni tyrkysově modré sako. Měl černé hedvábné kalhoty. Jeho oči byly téže tyrkysově modré a měl hnědé husté vlasy které měl sčesané že mu jedna půlka padala do oka a druhá byla hozená na tu půlku přes oko. Na čele měl jakoby souhvězdí velkého vozu. Měl dobrou postavu a možná i lehce svaly, které, ale schovával pod košilí. Ale na košili a saku měl uprostřed tyrkysový kámen, který se krásně leskl. Došel ke mě a obejmul mě. ,,Jsi v pořádku drahá?" koukl mi do očí. Já začala uhýbat očnímu kontaktu. ,,J-Jo, omlouvám se za ten incident v učebně" omluvila jsem se jak matka chtěl. ,,Nic se neděje drahá, špatný sen?" zeptal se starostlivě. Kdybych ho neznala z příběhů, jak se choval k Willovi tak bych řekla, že lepšího kluka neseženete. ,,Hm" souhlasila jsem. ,,Prosím odpusť" tiše jsem dodala. ,,Nemám co drahá" usmál se. ,,Nic se nestalo" a na to mi dal polibek. Já, ale udělala chybu, že jsem se okamžitě odtáhla a lehce couvla. ,,Hm? Co se děje drahá? Něco se ti nelíbí?" více si mě k němu přitáhl. Začínalo to být lehce nepříjemné, protože tohle mohl udělat starý Will. ,,N-Ne jenom ten sen. . . Byl o tom, že jsi mě podvedl..." vymyslela jsem si reálně první co mě napadl. ,,Drahá to je mi líto, že se ti zrovna tohle muselo zdát, slibuji, že jsem tě nikdy nepodvedl" měl ustaraný výraz. ,,Děkuji" mile jsem se na něho usmála. V tom si mě vzal do náruče a odnesl na postel. ,,Dost jsi mě vystrašila když jsi omdlela Nami" položil mě na ni a na to byl na čtyřech nademnou. ,,O-Omlouvám se, nechtěla jsem" začala jsem vnitřně panikařit.  ,,Nic se neděje drahá" jen se naklonil k mému uchu ,,Já bych asi taky panikařil kdybych se dostal do jiného světa a rovnou do jiného těla" šlo slyšet v jeho hlase pobavení. Ztuhnula jsem a hned se od něho v úmyslu odtáhnout pryč. Věděl to- věděl, že sem nepatřím! 

Ale Mason mě jen tak odtáhnout nenechal. Chytl mě bleskově za ruky a přišpendlil k posteli. Na tváři mu hrálo pobavení z toho, že mě měl v pasti. ,,N-Nech mě" snažila jsem se mu vycuknout. ,,Ani mě nehne" uchechtl se. ,,Myslela jsis, že mi to nedošlo, že jsi někdo jiný? Plánoval jsem si tě sem dostat" ,,C-Co? P-Proč?!" Byla jsem už znovu zmatená. ,,To už se neříká drahá" ,,Mile se usmál. ,,Být tebou na Willa zapomenu, protože s ním už nikdy nebudeš" přehodil si moje ruce do jedné a pohladil mě po tváři. ,,N-Ne já ho mi-" na to mi přistála facka až jsem hlavu přetočila na bok. ,,To ne drahá. Ty ho už nemiluješ na nebudeš, jediného koho odedneška milovat a poslouchat, budu já" jen jsem se na něho koukla se strachem. Začali se mi proti mé vůli dělat slzy na krajíčku. ,,Ano drahá?" mile se na mě usmál. ,,A-Ano" řekla jsem polykavě. ,,Drahá neplač prosím" hladil mě po tváři, na kterou mi dal facku. ,,Už to bude jenom dobré ano?" nahnul se k mému obličeji. ,,Nebo chceš snad zklamat tvoji matku?" řekl se starostí. Už jen ta představa co mi udělala po tom, že jsem jen vyjela po učitelce a ani to ne mě dostávalo. ,,N-Ne" sklopila jsem zrak do boku. ,,Tak vidíš" a jen mě znovu políbil až na to, že jsem se tentokrát neodtáhla. Musela jsem najít Willa, byl tady cítila jsem to. Prosím vydrž Wille, já si tě najdu.