Další den mě probudil otravný zvuk budíku. Líně jsem si sedla se slovy „Poslední dobou mám čím dál divnější sny. Jestli se mi bude příště bude zdát že jsem zase s někým tak se půjdu odstřelit" a promnula jsem si oči. „Copak se děje?" zeptala se osoba ležící vedle mě. „Ale ani se neptej, začíná se mi- aaaaa" lekla jsem se a málem spadla z postele. „Co se děje?" prudce si sedl a koukl na mě. „Nic nic jen se něčeho lekla, Nic víc" usmála jsem se. „Dobře" „Budeme muset jít do školy" zívla jsem a koukla na Willa. „I když se mi nechce asi musíme, že?" „Hele máme dvě možnosti. Buď tady zůstaneme a naštvu moje rodiče anebo se dokopáme a já budu v pohodě, takže volba číslo dva" usmála jsem se na něho a on jen něco zamručel. Vstala jsem, popadla oblečení a šla se do koupelny převléct. V koupelně jsem zjistila, že jsem si vzala modré tričko a k tomu černé rifle. V tu chvíli jsem přemýšlela, jestli e to náhoda anebo to "někdo" udělal schválně. Jelikož jsem, neměla čas na to sebrat jiné tak jsem si rychle hodila sprchu a oblékla si dotyčné oblečení. Pak už jen hodit deodorant, učesat opláchnout obličej a dát si snídani s Willem.

Došla jsem do pokoje a koukla na polo spícího Willa. „Chceš snídani?" řekla jsem a čekala na odpověď, ale nic. Došla jsem k němu a dloubla jsem ho do ruky. „Halooo budíček" usmála jsem se. Nic „Sakra Wille vstávej nebo budeš bez snídaně" a jeho reakce byla následovná. Chytl mě za ruku a stáhnul k němu a rovnou do obětí. „Já nikam nechci" zamumlal. „Jasné, a průser od Billa si budu muset vyžehlit sama" a to už pomohlo. „Sakra já neřekl Billovi, že jsem u tebe!" a sedl si. „No vidíš" zamumlala jsem. „Fajn už vstávám" řekl a už konečně vstala šel se nachystat.

Došli jsme před třídu, kde jsem se prudce zastavila. Will se taky zastavil a koukl na mě „Copak se děje?" „Asi bychom moc neměli říkat, že jsme se dali dohromady" řekla jsem nejistě, protože jsem se bála Billovi reakce. Jednou si mě totiž vzal bokem se slovy „Jestli nějak ublížíš Willovi tak jsi mrtvá a je mi jedno jak malá věc to bude." Ale z myšlenek mě probral Willlova slova „Neboj se" vzal mě za ruku a propletl si semnou prsty a vešli jsme do třídy. Upřeli se na chvilku na nás pohledy, ale pak se zase odvrátili i když spolužačky toho nadšené moc nebyly. Došly jsme za Billem, Dipperem a Mabel. No Bill se na nás-spíše na mě vražedným pohledem. „Wille?" řekl Bill a koukl na něho. „Ano dali jsme se dohromady" řekl a pevněji mi stiskl ruku. „Vážně?!" byla nadšená Mabel. ,, Ano" usmál se Will. ,, Co?! Kdy? Kde? Jak?!" Vyjel po nás Bill. Pevněji jsem chytla Willa a ten mě obejmul. ,, Bille uklidni se prosím" snažil se ho uklidnit Will. „Nami můžeme si promluvit?" Snažil se znít klidně. „J-Jasně" zamumlala jsem potichu. Jen jsem kývla na Willa, že mě může pustit a rozešla jsem se za Billem.

Vyšli jsme na chodbu kde to začalo „Děláš si ze mě srandu nebo co?! Já se tě snažím přijat abych tě nezabil a ty začneš chodit s mým bratrem?! Tohle je poslední varo-" „A ty si opravdu myslíš, že bych toho byla schopna?" Přerušila jsem ho a na to mlčel. „Viděl jsi moji minulost takže sám musíš vědět čím jsem si prošla a tak se tě ptám. Myslíš, že bych byla schopná Willovi ublížit?" Zeptala jsem se a držela jsme se abych se nerozbrečela nad vzpomínkami. „Asi ne" koukal jinam. „Věř nebo ne, ale ten kdo by ten vztah ukončil byl by to on, protože já bych to nedokázala a navíc mám Willa upřímně ráda takže neboj. A kdyby něco tak mám možnost jménem střecha takže bych to ukončila sama" bolestně jsem se usmála. Bill si jen povzdechl „Dobře" kývl a otočil se zpátky třída „Tak tedy pojďme nazpátek" a já jen kývla a následovala ho s myšlenkou, že s Billem bych to asi urovnané měla, alespoň, že tak. Nebude mi hrozit upálení.

Když jsme se s Billem vrátili, spolužačky na mě zase začali házet hnusné pohledy, protože jim došlo, že už opravdu chodím s Willem.
Will mě jenom obejmul. Pevně mě držel abych mu náhodou nezdrhla a při tom mě tisknul k sobě jako poklad. Usmála jsem nad tím, protože tohle je můj nejoblíbenější pocit bezpečí.