Kapitola 6. - Cítíš to stejně?
Všechno se seběhlo tak rychle. Očividně musím být dobrá herečka, když jsem ho tak vyděsila. A teď se mi myšlenky motají tam, kde nemají. Bojím se, co se stane za chvíli. Nemusí se stát nic, ale taky se může stát všechno možné.
"Promiň, ale já jsem opravdu zrůda, kdybych nebyl, nedržel by mě tu kruh."
Bolí, když to říká. "Nejsi zrůda"
"Jsem"
Podívala jsem se mu do očí "Ne nejsi"
"Mě nepřesvědčíš."
Víš, jak mi ubližuješ, když to říkáš? "Nejsi." Dostala jsem šílený nápad...
"Jsem zrůda, co si zaslouží trest."
"Ne. Jsi někdo, na kom mi záleží" naklonila jsem se k němu a políbila ho.
Do tváří se mu nahrnula barva.
Pomalu jsem se odtáhla.
"C-co? P-proč?" koktal a byl rudý jako rak
"Protože. Víš, není možné, abych se zamilovala do nestvůry."
Zbledl.
Plynule jsem pokračovala "Což je další důkaz toho že ty nestvůra nejsi, protože já tě miluju." s úsměvem jsem sledovala jeho reakci.
Přes obličej se mu přehnalo několik výrazů. "C-co? N-není možné abys.......Já jsem zrůda. Nezasloužím si tvou lásku. Zasloužím si, abys mně nenáviděla, protože to by byl trest, ještě horší něž všechno do chvíle, než jsi přišla......."
"Mám to chápat tak, že to cítíš stejně?"
Jenom přikývl.
Usmála jsem se "Víš co? Zítra tu přespím."
Vykulil oči. "Ne! Co když zjistí kam chodíš, ublíží ti....."
Zavrtěla jsem hlavou. "Nezjistí. A pokud ano, dokážu se ubránit." zazvonil mi mobil
"Asi bys už měla jít, shání tě."
Podívala jsem se na display "Máš pravdu, promiň." řekla jsem a zamířila k lesu "Uvidíme se zítra!"
Když mi zmizel z dohledu, zvedla jsem to. Hned se ozval bráchův hlas "Sakra kde se flákáš? Je tu Peter a očividně ti něco chce."
Protočila jsem oči "Od té párty se na mně lepí, řekni mu, že jsem na celodenním výletě po okolí a vrátím se až pozdě večer."
"Promiň, ale on s tebou prý vážně potřebuje mluvit."
"Heh....tak teda fajn" povzdechla jsem si a tipla hovor.
Je to kratší, ale alespoň něco XD
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro