Už je to týden. Nechápu co se stalo. Co to udělala? Jak? Ale hlavně proč? Jsem přece zrůda, která si to zaslouží. Jenže i tak mi pomohla. A teď mě bolí víc než zásahy kamenem to, že jsem ji od té noci neviděl. Dav se sice nevrátil...tohle je tisíckrát horší, než můj předešlý trest. Seděl jsem ve svém kruhu, čelem k cestě. V naději že zahlédnu mezi stromy, jak přichází. Čekám už několik dní. Rozhněval jsem ji nějak? Začala ve mě vidět také tu zrůdu? Proč nad tím pořád přemýšlím? Přitáhl jsem si kolena k tělu a schoulil se do klubíčka. "Je mi zima....." zabrblal jsem i když vím, že mě nikdo neslyší. Je normální, aby byla v létě taková zima? Určitě ne...

Někdo na mě hodil svetr. Jak to? Nikoho jsem přece neviděl přicházet! Podíval jsem se na osobu stojící na kraji kruhu.

"Ahoj" usmála se

Nemůžu tomu uvěřit, ona přišla! Vrátila se! Co je to za pocit? "Ahoj" zamumlal jsem.

"Promiň, že jsem tak dlouho nepřišla. Wendy nám naplánovala týdenní výlet po okolí, nemohla jsem zmizet." tvářila se, jako by jí to bylo opravdu líto

"Proč?"

"Co proč?" naklonila hlavu ke straně

"Proč jsi mi pomohla? Jsem zrůda....."

"Dovol, abych tě opravila. BYL jsi zrůda. Důležitý je minulý čas u slovesa být"

Stále mě přesvědčuje. "Ne...." zavrtěl jsem hlavou

Chvíli přemýšlela. "Jak ti mám dokázat, že nejsi?"

"Nějak, já vím že jsem." posmutněl jsem. Nejsem dost dobrý. Ne pro tak skvělou bytost, jako je ona...

"Ne nejsi! Je mi trochu......" omdlela. Zhroutila se na zem a nehýbala se.

Sakra! "Katarin?"

Nic

"Katarin!" přiblížil jsem se až ke kraji kruhu

Nic

"Katarin, probuď se! Katarin!!" praštil jsem do bariéry, kterou jsem mohl vnímat jen já a od mé ruky se rozběhly světelné výboje. Dál nemůžu. Slabý elektrický šok mi připomněl, že bariéra mi to vrací

Stále se nepohnula

Začal jsem do bariéry bušit jako šílený "Katarin! Co je ti! Vstaň!" bariéra mi spálila ruce

Katarin nereagovala

"Vstaň, prosím......." řekl jsem, už se slzami na krajíčku "prosím, nenechávej mě tu....."

Najednou se prostě posadila. Zářivě se usmála a řekla "Zrůdě bych byla ukradená. Ty nejsi žádná zrůda"

To si ze mně dělá srandu? "To se dělá? Já se o tebe vážně bál." vyčetl jsem jí.

Místo odpovědi se jen zasmála, pak ale zvážněla "Jak to, že já o žádné bariéře nevím a tebe to spálilo?"

"Protože tohle je MOJE vězení, MŮJ trest"

"Hm..." pokrčila rameny, zvedla se. Vešla ke mně do kruhu a něco hledala v kapsách. "Tady!" zajásala, když vytáhla na světlo nějakou lahvičku a obvaz "Nastav ruce, bude to trochu štípat" přikázala

Poslechl jsem

Nastříkala mi na spáleniny dezinfekci

"Jau" sykl jsem

Obvázala mi ruce. "To by zrůda neudělala. Žádné monstrum by neriskovalo jen kvůli mně."

"Myslíš, že mně přesvědčíš?"

"Upřímně, jo."

"A ještě..........to ten večer........co jsi tím myslela?"

Objala mě. "Tímhle?"

Kývl jsem

"Že mi na tobě záleží, ty trdlo" Zasmála se

"Mě na tobě taky...." zamumlal jsem