33. Být celý týden bez makeupu

Kéž bych mohla říct, že mě probudily sluneční paprsky, mezitím, co jsem si klidně dřímala na Tobiasově nahé hrudi, ale nemůžu. Vzbudila mě neskutečná bolest, která mi pulzovala krkem a i přes to, že jsem měla sto chutí ještě spát, i proti své vůli jsem se musela zvednout.

Snažila jsem se to udělat co nejrychleji, abych si tím tu bolest ještě neprohloubila, ale ne tak rychle, abych ho vzbudila. Když jsem otevřela oči, všude byla tma a tak jsem usoudila, že bude něco kolem čtvrté hodiny ráno.
To znamenalo jediné. Spala jsem něco kolem tří hodin a navíc si z mé noci horrorů nepamatuju ani název filmu. Pomalu jsem se zvedla z postele a s doprovodným skřípěním podlahy jsem se vydala do koupelny. Všude byla tma, dokonce i na chodbě a tak jsem čas od času zakopla o srolovaný kus koberce, ale ani jednou jsem - díky svému štěstí - nespadla. Když jsem na pátý pokus našla dveře do koupelny, radši jsem hned nahmatala vypínač, abych si mohla rozsvítit a už o nic nezakopla, nebo nerozbila.

Když se po místnosti rozlilo světlo a já se spatřila v zrcadle, to sem ale nevěděla, že se leknu tak, že spadnu do jejich sprchového koutu. Když jsem se pokusila zvednout, nedopatřením jsem sebou strhla i jejich záclony a tak bylo ještě o to těžší dostat se odtud. Ale jelikož jsem byla v mých mladých letech skvěle vytrénovaná roztleskávačka, zvednout se ze sprchového koutu bylo lehké.
Fajn, bylo mi pět a chodila jsem tam asi dva měsíc, dokud jsem rodičům neudělala scénu, která obsahovala křik, pláč a vyhrožování, že už nikdy nevstoupím do tělocvičny.

S povzdechnutím k mé malé vzpomínce jsem se začala zvedat - úspěšně. Ale pořád jsem neměla tu odvahu znovu se spatřit v zrcadle a tak jsem to raději nechala a začala si studenou vodou oplachovat obličej.

Když jsem se učesala, odlíčila vodou, vyčistila si zuby prstem a zubní pastou, mohla jsem se považovat za člověka. To už začalo trochu svítat, ale nemyslím si, že by Tobias měl někdy brzy v plánu vstávat a tak jsem šla do přízemí do kuchyně.

Když jsem otevřela ledničku, byla skoro prázdná (přesně jako ta naše) a jediné co tu na mě koukalo, byla poloprázdná krabice mléka, paprika a kečup. Ne moc příjemná kombinace. Většina lidí by sáhla po mléku a napila se přímo z krabice, ale mě to přijde dost nechutné a tak jsem si vzala papriku.

Omyla jsem ji a nakrájela na několik podlouhlých kousků, abych asi je mohla pohodlně odnést sebou. Došla jsem k nim na terasu a hned mi naskočila husí kůže. Venku mohlo být pár stupňů nad nulou a tak mi od pusy šel kouř. 

Pohledem jsem vyhledala menší lavičku na které byla naštěstí deka a tak to, že jsem byla pouze v tílku, nebyl problém. Pohodlně jsem se usadila a zachumlala se do deky tak, aby mi koukala jen ruka ve které jsem měla papriky a hlava. 

Když jsem tu tak seděla a pozorovala slunce, které bylo zatažené mlhou, začaly na mě doléhat všechny myšlenky z uplynulého týdne, který pro měl jaksi hektický. Začala jsem si uvědomovat, že můj život nabral nový směr a já se vysokou rychlostí řítila proti zdi, která se nedala překonat. Bohužel se mi do cesty zapletl Tobias a já ho chtě nechtě musela vzít sebou.

"To si jako myslíš, že se ti po nějakých stupidních padesáti úkolech povede jen tak zmizet z města? Bože seš akorát kráva! Jak se ti podaří překonat zeď?! A i kdyby se ti to povedlo, jak se chceš tam venku uživit? Si jen malá holka, která se chce zviditelnit! Chudáčkovi malé Tris umřela kamarádka a ona se psychicky zhroutila.. ops .. vlastně nezemřela, raději před tebou utekla a nahrála to jako smrt, aby si jí nemohla hledat!No a co teprve Tobi-." "Dost!" Zakřičela jsem nahlas a ukončila tím nekonečný proud mých myšlenek.

Schovala jsem se celá pod peřinu, protože jsem si naivně myslela, že se tak těch myšlenek zbavím, ale bylo tomu přesně naopak. Moje svědomí mi to nedovolilo. Vím, že si pořád říkám, jak udělám nějakých pitomých padesát věcí a pak zmizím, ale nevím, jestli mám na to odvahu.

"Myslím, že můžeš škrtnout i 33ku, protože dnes je to týden, co jsem tě neviděl ani s řasenkou." Ozvalo se ode dveří, ale já neměla tu kuráž, abych se vynořila z pod deky a ukázala mu moje oči, které se každou chvíli plnily slzami. 

"Můžeš to udělat i ty.V pokoji mám tužku." Pípla jsem, stále se schovávající pod dekou s nadějí, že ho moje slova odradí. Když jsem ale ucítila jeho teplou ruku na mých zádech, věděla jsem, že se mu budu muset ukázat a to znamenalo mu všechno říct. 

Přiznat mu, že nejsem silná. 

V pozdních hodinách večerních napravuji to, že celých 6 dní nebyla nová kapitola :D
Chtěla jsem ji napsat už včera, ale nakonec jsem to zapíchla u 200 slov s tím, že je Bond děsně sexy (♥).

A tak jsem se k tomu dokopala až teď večer, jelikož mi štěstí nepřeje a já prostě nevím, jak mám na YT nahrát jedno video, aniž by mi to smazalo zvuk :) Jsem děsnej nervák a moje trpělivost je dlouhá, asi jako dnešní vztahy, takže .. :)