2. Zkusit alkohol
8. Opít se

„Takže," Začal Tobias, když už jsme oba byly v půlce svého starbucks. „jako druhou věc tu máš zkusit alkohol, ale když jsme byly na té párty, alkohol si už měla." Zasmál se Tobias.

„No jo. Máš pravdu. To jsem si neuvědomila. Víš, já si z té noci vlastně nic nepamatuju." Trochu jsem se začervenala, protože to vlastně byla pravda jen napůl. Z té noci jsem si pamatovala asi dvě části a z toho byla jedna, jak mě srazil na chodník, aby mě neporazilo auto. No, tohle jsem samozřejmě neměla v plánu říkat.

„Takže to pro tebe bude skoro jako poprvé." Přikývla jsem a pak se znovu napila svého starbucks. Po tomhle určitě přiberu nejmíň dvě kila.

„Ale nesmím se opít, protože to mám na seznamu jako osmou věc." Napila jsem se a tentokrát už naposledy, jelikož už jsem toho měla plné zuby.

"Myslím, že je čas napsat splnit i bod osm. Zavolám pár lidem a mohly by jsme to udělat u vás doma." Tobias si při jeho monologu vůbec nebral servítky. Vzala jsem si věci a chystala se k odchodu, jen s pokývnutím, ale Tobias mě ještě zastavil. "Počkej, kam jdeš?" 

"Myslím, že je čas sehnat nějakej chlast a obvolat lidi ze školy." Usmála jsem se a podívala se na hodinky, které teď ukazovaly něco kolem jedenácté hodiny dopoledne. "Navíc, musím zajít někam na jídlo." Mezitím co jsme to dořekla, Tobias vypil celé jeho Starbucks a  stoupl si vedle mě.

"Ale tobě ještě není osmnáct, takže ti alkohol neprodají." Usmál se a trochu si skousl ret. Awww! Jak nesnáším, když má pravdu. 

"Takže, co navrhuješ?" Moje oči tikaly pořád k jeho rtům a jelikož jsem nevěděla, co mám udělat s rukama a jen si s nimi tak pohrávala, dala jsem si je do boků, což bylo pro tuhle chvíli, nevím, nevhodné?

"Co myslíš?" Odpověděl mi na otázku otázkou - další věc, za kterou bych ho nejradši zabila. 

"Fajn, můžeš jít se mnou, ale mám jednu podmínku?" Zareagoval pozvednutím obočí a trochu naklonil hlavu. Jeho oči mu tak též sklouzávaly na moje rty a já si je prostě musela skousnout, jinak bych ho asi políbila, což se nehodí. "Dneska budeš můj šofér." Se smíchem přikývl.

"Takže asi jako první půjdeme do Večerky a pak někam na jídlo ne?" 

***

"Takže ještě tohle a taky tohle, jestli se chceš pořádně opít." 

"Víš, to nebyl můj nápad hned se napoprvé opít, to si chtěl ty. Kdyby si souhlasil jen s dvojkou, mohly jsme koupit jednu flašku." Protočil oči a do košíku začal házet brambůrky. Když skončil s brambůrkama, přidal sušenky, tyčinky a kdo ví co ještě.

"Takže si všem napsala?" Mlčela jsem a zkontrolovala, komu všemu jsem psala. 

"Jo, bude jich tam kolem třiceti.. nepsala jsem Petrovi a Ericovi.. Sice jste skoro stejně starý, ale nemám ho ráda.. jestli chceš, můžu mu ještě napsat.." Skousla jsme si ret, když jsme si vzpomněla co se stalo v jeho kabinetu, teda co se vlastně mohlo stát a vytáhla jsem papír, protože jsem věděla, co napsat jako 42. věc.. 42. Jít na tříhodinovou lekci karate... 

"Ne, tomu nepiš... My ... máme spolu nevyřešených pár věcí a ..." Odmlčel se a i když jsem se ho mermomocí chtěla zeptat, jakých věcí, udržela jsme jazyk za zuby. Uložila jsem si mobil do kapsy a věnovala svoji pozornost zpátky alkoholu.

"Hele Čtyřko, myslím, že to bude stačit.." Kývl a oba jsme vyrazily k pokladně. "Platíš pití a já jídlo." Usmála jsem se na něj a on jen zavrčel.

***

"Za jak dlouho by měl dorazit první?" Zeptala jsem se Tobiase, mezitím co jsme sypaly různé preclíky do mističek a roznášely je po domě. 

"Myslím, že každou chvilku, znáš je." Když Tobias dolil poslední skleničku, otočil se na mě a já si všimla, že na dnu flašky mu trochu zbylo. Usmál se a já přesně věděla o co mu jde, když ke mně natáhl ruku a předal mi flašku. 

Lokla jsem si a hned zkrabatila obličej, takže jsem vypadala jako nohy, které byly moc dlouho smočené ve vodě a tak se na nich utvořily varhánky. Odkašlala jsem si, jelikož mě hned po pozření alkoholu začalo neuvěřitelně pálit v krku. Vytáhla jsem svůj seznam a škrtla si číslo dvě. Když jsem otočila flašku tak, abych viděla její název, ani mě nepřekvapilo, že je o tak hořké. Tobias mi jako první podstrčil vodku. Šibalsky se na mě usmál a já na něj na oplátku vyplázla jazyk. 

Přiblížil se ke mně blíž, nejspíš aby si mohl vzít tu flašku, po které pokukoval, ale já věděla, že to není jediný důvod. Když se ke mně naklonil, nebyla jsem si vůbec jistá, jestli se s ní chci líbat a už vůbec ne, že bych s ním dělala něco jiného. Něž jsem se z toho musela trapně vymluvit, někdo zazvonil na zvonek.

Podlezla jsem mu pod rukou, kterou měl opřenou vedle mě a běžela ke dveřím. Když jsem otevřela, stálo tam spoustu lidí a já z nich znala jen Erica.

"Kdo tě jako pozval? A kdo jsou všichni tihle?" Zeptala jsem se Erica, ale pořád ještě jsem stála ve dveřích, jelikož pustit je dovnitř a nic jim neříct by byla nejspíš chyba.

"Všechny nás pozval Caleb. Říkal, že tu máte hustou kalbu." Zakřičel jeden kluk ze zadní řady, ale Eric ani nepromluvil. Chvilku jsem přemýšlela, jestli je mám pustit dovnitř, ale pak sem si řekla, že je to celkem jedno a hlavně, za dva týdny tu už nebudu - teda nebudeme.

"Fajn, pojďte dál." Otevřela jsem dveře, ale pořád jsem mezi nima stála, abych mohla kontrolovat, kdo jde dovnitř. Když přišel na řadu Eric, pohledem jsem ho přeměřila a trochu jsem přimhouřila oči, aby mu bylo jasné, že to mezi náma není dobré. 

***

"Hej Tris!" zakřičel na mě povědomý hlas z velké dálky. Celý dům teď blikal barevnými světly a já tančila uprostřed jeho obýváku. Tančila jsem s někým, vlastně ani nevím s kým. Vzhlédla jsem a buďto se mi to zdálo, nebo jsem právě pár centimetrů od mého učitele - Erica.

Oddálila jsem se a snažila se jít za hlasem, který mě volal, i když to bylo nesmírně těžké, jelikož se mi zdálo, jako by se ten hlas ozýval ze všech stran. Párkrát jsem se otočila kolem své osy a pak jsem uviděla Tobiase, jak stojí a netančí - samozřejmě byl jeho stočený ke mně a jeho pusa se po chvilce otevřela a pak zase zavřela, jako by mluvil, ale z jeho úst nevycházely žádné zvuky. 

"Ohhh Toby!" Křikla jsme na něj a běžela mu naproti. "Vááážně super mejdan baby!" Zkoušela jsem měnit hlas, protože mi to připadalo náramně vtipné. Zavěsila jsem se nu na krk a zírala mu na rty, když v tom se mi zdálo, jako by to řekl.

Luskl mi před obličejem a já se mu pověsila na rty. Chvilku byl jak ze dřeva, ale když sem se nechtěla nechat odbít, spolupracoval. Svalila jsem ho na schody, přičemž jsem se neohrabaně bouchla do hlavy. Začala jsem se nekontrolovatelně smát, ale hned jak jsem si všimla, že tu Toby pořád je, pokračovala jsem v tom, kde jsem skončila. 

***

Oh, ta bolest hlavy mě asi jednou zabije!! Pomyslela jsem si, ale i to bylo na mou hlavu moc přetížení. Opatrně jsem otevřela oči, v domnění, že když to udělám co nejpomaleji, denní světlo mě nebude tolik pálit, v čemž jsem se samozřejmě mýlila. Když jsem je konečně otevřela a přivykla si na denní světlo, věděla jsem, že je něco v nepořádku. 

Tohle není můj pokoj a já rozhodně nespím nahá! Otočila jsem se na pravou stranu postele a tam spal Tobias. Zase ta bolest hlavy. Potichu jsem zaklela. Vždyť on je taky nahý. Oh bože, to jsem se včera až tak moc opila? Nebo jsem se zdrogovala, jedno z toho určitě. 

Potichu jsem vstala z postele a sehnula se pro svoje oblečení, které bylo rozházené na zemi. Když jsem na sobě měla už kalhotky a tričko, nikde jsem nemohla najít kraťasy, v kterých jsem včera přišla. 

"Tris?" Oh sakra.

"Tobiasi." Vycenila jsem zuby, i když mi teď do smíchu vůbec nebylo.

"Zapoměla sis na tom seznamu škrtnout i jedna čtyřicítku." Ukázal mi ten papír a já zrudla.

Přiznávám, mám teď takový špatný období a ještě ke všemu začíná škola.. je toho na mě teď trochu moc... chodím spát ve tři ráno a v sedm vstávám na brigádu a ještě ke všemu se celý den nezastavím, doufám, že se vám alespoň tahle kapitola bude líbit (y)

-Natalii_D