V knížkách se usnutí popisuje jako Spadnutí do říše snů nebo Pak už mě pohltilo jen černo černá tma a já se ocitla v říši snů. Ve skutečnosti prostě usnete, ani nevíte jak a kdy a ráno se probudíte s pocitem, že noc trvala tak 2 minuty - pokud se v noci nebudíte s pocitem plného měchýře a nebo sucha v krku, vědecky zvaného žízeň.

Takže hned po probuzení jsem si uvědomila dvě věci. První byla, že je dneska sobota a ne neděle, jak jsem si původně myslela, jelikož jsem včera taky nebyla ve škole na což se vztahuje ta věc s omluvenkou. No rodiče asi nebudou moc nadšení až mi jí budou psát, pokud vůbec budou.

A ta druhá věc byl Ryan. Měla jsem mu zavolat? Panebože, vždyť jsem se teprve probudila co mě to napadá. Ale já mám jeho číslo a on nemá moje, což znamená, že on mi zavolat nemůže. Co kdybych mu prostě nevolala a místo toho něco provedla, jako aby mě pak šel "zatknout". No, ale co kdyby pro mě přišel někdo jiný a já bych byla v průšvihu a co když vůbec o víkendu nepracuje? 

Otráveně jsem se vyhrabala z postele a dobelhala jsem se do koupelny. Učesala jsem a opláchla si obličej studenou vodou, abych se alespoň trochu probudila. Otevřela jsem si svojí skříňku na toaletní potřeby, kterou jsem měla označenou velkým nápisem Nesahat! a vzala si tužku na oči, rozjasňující krémy a řasenku. 

Nejdřív jsem si na sebe dal ten krém, aby alespoň trochu zakryl všechno moje akné a přitom mi trochu rozjasnil pleť. Pak jsem si chtěla dát tužku na oči, jenže když jsem ji otevřela, byla úplně celá prázdná. Chvilku jsem přemýšlela nad tím, jak se mohlo stát, že jsem si jí vypotřebovala tak rychle, ale pak prošel okolo Caleb a mě bylo v tu chvíli jasné, kam se poděla.

"Calebe!" Vykřikla jsem stejně rychle, jako jsem vyběhla. Srazila jsem ho ke zdi a tam mu přidržela moje předloktí u krku. Na to, že se oblíkal jako emo, byl hodně slabý a to jsem říkala já, holka. Zamávala jsem mu tužkou před obličejem a teprve teď jsem si uvědomila, že možná nebyl jeho styl emo. Možná to byl punk, nebo co já vím. 
"No jo promiň," Rychle ze sebe vychrlil a pak si pro něco šáhl do kapsy. "tady máš, víc u sebe nemám. Kup si novou, tu už ti brát nebudu." Vzala jsem si od něj ty peníze a pustila ho.
"Jak si můžu bejt jistá, že mi ji znova nevezmeš?"
"Zítra budu na punk." Protočila jsem oči a odešla zpět do koupelny. Dneska jsem se hold musela spokojit jen s řasenkou a linkami. 

Jelikož nebyla škola, neměla jsem nic v plánu. Mohla jsem jít ven s Chris, ale to se mi zatraceně nechtělo a pak jako druhá možnost tu byla Marlene, kterou jsem nechtěla vidět. Vzala jsem si notebook a jelikož bylo něco kolem desáté, měla jsem dvě hodiny do oběda. Pak jsem e rozhodla, že půjdu na kafe a přinesu i Ryanovi, pokud teda bude v práci, což zjistím právě teď esemeskou.

Já: Napadlo me, pokud jsi v práci, mohla bych ti prinest kafe -Tris
Ryan: Americano Black

Usmála jsem se nad tím a odložila s mobil zpátky na noční stolek. Nechtělo se mi vůbec nic dělat a tak jsem si pustila film, abych se nějak ty dvě hodiny zabavila. 

***

Hned po obědě jsem si vzala peněženku a mobil a vyrazila jsem do kavárny, pro kafe. Chvilku jsem si tam sedla, protože jsem nevěděla, kde je policejní stanice a tak jsem si to musela vygooglit, což mi vlastně zabralo jen pár minut. 

Rychle jsem objednala i jeho kafe a vyrazila. Netrvalo mi to moc dlouho a stála jsem před policejní stanicí. Už jsem se chystala jít dovnitř, když v tom mě napadlo, co řeknu? Kam mám jít? Vypustila jsem to a vešla do prvních prosklených dveří, které jsem uviděla. Naštěstí jsem je trefila naprosto správně a stála jsem v hale.

"Dobrý den, hledám tu strážníka Ryana ehm.." To jsem nedomyslela. Vlastně ani nevím, jak se Ryan jmenuje příjmením a to jsem s ním už měla rande.

"Ahoj Tris." Někdo mi poklepal na rameno. Otočila jsem se a přede mnou stál Ryan. Usmála jsem se na něj a podala mu jeho kafe. "Strážníku Paradiová, ona tu je se mnou." Usmál se na postarší ženu, která seděla za okýnkem a vyplňovala formuláře a ona neochotně kývla.

"Takže jsi napsala." Procházeli jsme dlouhou chodbou, která byla lemovaná málo světly po stranách. Občas byly někde dveře, ale ne tak často, jak bych sama čekala. Neprocházely jsme ani moc dlouho a Ryan otevřel , skoro to vypadlo jako by je vybral náhodně, dveře vlevo. Rozhodla jsem se ignorovat poslední větu co řekl a rovnou jsem přeskočila na nové téma.

"Takže tohle je tvoje kancelář?" Zeptala jsem se zaujatě, protože jsem si myslela, že většina policistů má kancelář s někým spojenou, ale tady byl pouze jeden stůl. 

"Jo jenom moje." Zasmál se a posadil se za stůl. Pokynul mi, abych si sedla na křesla za stolem a tak jsme seděly naproti sobě. Chvilku bylo ticho a já se cítila trochu trapně, protože jsem ho nejspíš vyrušovala v práci.

"Nepotřebuješ pracovat nebo tak něco?" Zeptala jsem se ho nervózně, protože si mě prohlížel a já nevěděla, kam se dívat.

"Ehm .. jo, vlastně tady mám jeden případ, ale nemůžu na něj přjít." Vytáhl ze šuplíku štos papírů a začal se jimi přehrabovat. "Jo, tohle bude ono." Přisunul mi papíry blíž a já si je vzala k sobě. Začala jsem procházet každou stránku a aniž bych zvedla pohled, všimla jsem si, že vstal a přešel za mě. 

Opřel se rukama o křeslo a díval se na ty papíry vedle mé hlavy. Byla jsem z něj už takhle dost nervózní a on mi dělal ještě tohle. 

"No víš, myslím, že byste měly zkontrolovat všechny zrcadla v domě toho zemřelého. Psalo se tady přeci, že byl zapřísáhlý Odevzdaný.. mohl by tam mít schovanou tu věc co hledáte." Ryan se na mě podíval a pak rychle přeběhl ke svému stolu a zapsal si to. Potom vytáhl vysílačku, řekl něco co znělo jako šifra pro mě a myslím, že i trochu pro něj a pak se na mě s úsměvem podíval. 

"Takže," Chvilku se odmlčel a jen si mě prohlížel. "teď jsi mi dokončila mojí práci na dnešek. Takže mám volno. Kam půjdeme?" Zazubil se a já mu ten úsměv oplatila. Doufala jsem, že něco zase vymyslí, protože mě napadlo akorát kino. 

"Kino? Nebo něco můžeš vymyslet ty." Zasmála jsem se na něj a napila se kafe, abych alespoň trochu zamaskovala to, jak jsem nervózní.

"Dobře, ale půjdeme na nějakej horror." To mi vlastně vůbec nevadilo. Kývla jsem a oba jsme se zvedly z naší židle. Ryan vzal ještě vysílačku a něco do ní řekl a pak jsme opustily jeho kancelář. Došli jsme až do haly a tam se Ryan zastavil, vtáhl svou kartu a přejel s ní po skenu. 

"Tak zítra šerife." Pokynul Ryan směrem k postaršímu chlapíkovi, kterého jsem neznala jménem, ale přesto mi byl povědomý.

"Zítra, Parrishi." Aha, takže se příjmením jmenuje Parrish. "Naschle." Pozdravila jsem šerifa a pak jsme oba odkráčely pryč z haly.

Opravdu nevím, jak se skloňuje česky příjmení Parris :)