Podívala jsem se z okna, ale nikdo tam nebyl. Neviděla jsem moc dobře, protože bylo okno pořád zavřené a já se dívala jen přes sklo. Chvilku jsem váhala, ale nakonec jsem ho přeci jen otevřelo. Naklonila jsem se před jeho okraj a těsně u našeho domu jsem viděla stát Ryana. 

Usmála jsem se, protože házení kamínků do okna - ještě k tomu pozdě večer, po tom co jste měly rande - je naprosto kýčovitá věc. I přes to, kolik kluků už to udělalo a to jak ve filmech, tak i v realitě a já si říkala, že jestli tohle někdy můj kluk udělá, pošlu ho k vodě, i přes to se mi to líbilo. Zmínila jsem teď slovo kluk? 

"Co chceš?" Zašeptala jsem se smíchem a připadala jsem si jako nějaké holky z amerických filmů o teenagerech.

"Na něco jsem zapomněl." Usmál se a já si rychle dala prst na pusu, na znamení, aby se trochu ztišil, protože kdyby teď vylezly rodiče, nejen že bych měla problém, že jsem byla venku s klukem. Ty problémy by tu byly rovnou čtyři. Za prvé je to kluk, za druhé je starší, za třetí je to polda a za čtvrté, až bych se jim zpovídala jak jsme se poznali, mohla bych jim v klidu říct "při zatýkání mého bratra". Jak krásná by to byla pro mé vnoučata historka. 

"Na co?" Nemohla jsem se přestat smát/tvářit se jako naprostý pitomec.
"Dobrou noc Beatris."
"Vlastně je to Beatrice teda Tris, zkrátila jsem si to." Je něco kolem půlnoci a já mu měla vysvětlit, že měl špatně koncovku v mým jménu, Chris by teď určitě použila #DontJudgeMe - což dělá pokaždý, když se jí něco nepovede.
"Já vím Beatris. Dobrou noc." S těmito slovy se otočí a odejde. Oh bože on je tak zatraceně sexy, ale to, že mi říká Beatris není moc hezký. Opravdu, pokaždý když to slyším tak mi to hrozně drásá uši. Budu ho muset nějak přesvědčit, aby mi začal říkat Tris, nebo alespoň změnil 's' na 'ce'. Hmm možná, kdybych s ním chodila na Starbucks a vždycky bych tý prodavačce zdůraznila, že se jmenuju Beatrice, tak by to možná pochopil. 

Mezitím, co jsem tady rozjímala nad tím, jak nesnáším, když někdo komolí moje jméno, Ryan mezitím už odešel a já mu ani nestihla říct na oplátku 'Dobrou'.

Otočila jsem se skočila na postel, ještě mi chyběl kousek a rozplácla by jsem se o můj noční stolek. Rychle jsem si vzala mobil a na messengeru si našla Christinu. Bylo mi jedno, jestli je online, prostě jsem jí chtěla napsat a pak bych chvilku počkala jestli odpoví a pokud ne, pokusila bych se usnout. Když se mi konečně načetl, všimla jsem si zprávy zrovna od Chris.

Chris: OMG Tris, neuveris co se dneska stalo, kdyz jsme byly na bowlingu.
.
Tris: Kdy ste byly na bowlingu?
Chris: Dneska to je jedno, Neuveris co se Stalo!
Tris: co
Chris: Ctyrka a Marlenw spolu chodej
Chris: *Marlene
Tris: kk

Odložila jsem mobil na noční stolek. Ze začátku jsem chtěla Chris napsat o tom, že jsem byla dneska venku s Ryanem, ale pak mi napsala, že byli na bowlingu. Možná mě nepozvali, protože jsem nebyla ve škole a tak si třeba myslela, že mi něco je.

Otočila jsem se na druhý bok a přemýšlela. Přemýšlela o Calebovi, což mé myšlenky znovu přivedlo zpět k Ryanovi. Nemohla jsem se zbavit obrazu jeho těla. Opravdu je na něm něco zvláštního. Nemyslím tím, to jak vypadá, ale jeho chování, uvažování. 

Když jsem tam jen tak ležela, bylo už nějak po půlnoci, což mi oznámily tři zabzučení mého budíku, všimla jsem si malého papírku na mém stole. Vzala jsem si mobil a našla si na něm baterku, abych si mohla přečíst, co je tam napsané. 

Dík tris. To co se dneska stalo v nákupáku... ZAPOMEŇ -C

Jasně že nezapomenu co se dneska stalo v nákupáku, protože je to jedinečná šance mu to předhazovat, nebo toho využít, až budu potřebovat krýt před rodičema, nebo něco podobnýho. Snažila jsem se přestat přemýšlet, protože mi připadalo, že toho na mě bylo dneska nějak moc.