14.října 1973
12 let
Bradavice

Zatímco se tedy Brumbál nadýmal pýchou na svou kolej a její studenty,Isabell pomalým krokem postupovala dlouhými bradavickými chodbami směrem k nebelvírské věži.

Po vstupu do společenské místnosti skrze obraz Buclaté dámy na sebe strhla všechnu pozornost.Všichni přítomní nejdříve nechápavě hleděli na brunetku pouze v bílé,nemocniční košilce.Najednou však Isabell nebezpečně zavrávorala pod vahou její  rudovlasé přítelkyně,která ji nadšeně stiskla v objetí.Tu poté trochu opatrněji následovaly i Dorcas s Marlene.

,,Tak moc jsi nám chyběla!",,Proč jsi to prosím tě udělala!?",,Já jsem o tebe měla takový strach..."

Překřikovaly se jedna přes druhou,zatímco Isabell obejmulo ještě několik lidí.Pak už však blábolení svých kamarádek umlčela jediným mávnutím ruky.

,,Omlouvám se,ale teď jsem tu kvůli někomu jinému."usmála se na překvapené osazenstvo.

Zamířila si to směrem k vysokým schodům,které vyšla a následně se rozešla doleva,k chlapeckým ložnicím.Hledala dlouho,dokud nespatřila úplně poslední dřevěné dveře,které nesly nápis:

Pokoj Pobertů
-Dvanácterák
-Tichošlápek
-Náměsíčník
-Červíček

(Všem ostatním,kromě krásných dívek včetně Jamesovy sestry,vstup přísně zakázán.)

Isabell se lehce zasmála a se zaklepáním vstoupila do ložnice svého bratra a jeho spolubydlících.Po vstupu do místnosti ji do nosu udeřil téměř nelidský zápach,a tak rychle přispěchala k oknu a s úlevou ho otevřela.

V pokoji nikdo nebyl,a tak se aspoň rozhlédla po všech čtyřech postelích.

První,nacházející se u okna,byla rozházená,s červeným povlečením se zlatonkami a košťaty.Na nočním stolku se válelo několik leštidel na košťata a na jeho vrchu bylo vyryté jméno ,Lily'.
Tak tato postel nemohla patřit nikomu jinému,bez jejímu bratrovi.

Přes uličku pak našla další neustlanou postel s černým povlečením a s parfémy a hřebeny na nočním stolku.Tak ta byla pravděpodobně Siriuse.

Třetí lůžko,tentokrát u dveří,bylo naprosto odlišné od ostatních.Pokrývaly jej čisté a složené peřiny lehce vybledlé hnědé barvy.Na nočním stolku ležely pouze dvě tabulky čokolády a knihy srovnané v úhledných komíncích.Tam musel spát Remus,protože to je ten jediný z celého pokoje,který dbá na čistotu a pořádek.

Poslední postel byla oproti ostatním nevýrazný, s původním bílým povlečením,které bylo rozházené a místy flekaté,pravděpodobně od všech těch sladkostí,jejichž obaly se válely všude po zemi. Tuto postel odhadla Isabell spolehlivě,a to na Petera,který se dle jejího názoru k Pobertům nikdy příliš nehodil.Sice proti němu nic neměla,ale vždycky jí přišlo,že je v něm něco zlého.

Pokroutila nad svými myšlenkovými pochody hlavou, posadila do Remusovy postele a zadoufala,že mu to snad nebude vadit.

Po chvíli rozjímání se dveře do pokoje otevřely a do své ložnice vstoupil tmavovlásek s šedýma,nyní od pláče zarudlýma očima.Bylo na nich znát,že se opravdu trápí.

Když vzhlédl od země,kterou do té doby propaloval pohledem,překvapeně,a zároveň  žalostně pohlédl na Isabell.

,,Bell,co tu děláš?"