12.října 1973
12 let
Bradavice

Čas jakoby se v tu chvíli zastavil.Zatímco Sirius nepřítomně hleděl stále s nataženou rukou před sebe,Regulus se v slzách zhroutil k bezvládnému tělu půvabné brunetky.

Položil si její hlavu,ze které v pomalých pramíncích vytékala krev, do klína.V tu chvíli se v něm přely dvě jeho osobnosti.

Jedna jeho část chtěla okamžitě seslat na jeho bratra smrtící kletbu.Ta druhá a citlivější však chtěla pouze zachránit dívce v jeho náručí život.

Regulus téměř bez rozmyšlení vybral druhou možnost,opatrně vzal Isabellino tělo do náruče a spěchal s ním směrem k ošetřovně.

James Potter se tentokrát taktéž rozhodl pro nenásilné řešení a s Lily v závěsu se rozběhl za Regulusem.

,,Pane Blacku,to,co jsem teď mohl vidět bylo nepřípustné.O vašem trestu si však pohovoříte s panem ředitelem."vystřelil k Siriusovi podrážděný profesor a za ruku ho odtáhl že sklepení směrem k ředitelně.

Sirius si však ani teď pořádně neuvědomoval,co dívce svého srdce způsobil.

Takže zatímco se nechal on vláčet k řediteli,Bella bojovala v Regulusově náručí o život.

,,Vydrž,prosím výdrž."šeptal k ní Regulus,zatímco se její dech stával čím dál tím méně zřetelným.

,,Co se to tu děje?" vykřikla madam Pomfreyová,když Regulus rozrazil dveře ošetřovny.

,,Proboha,co se jí stalo?"zděsila se při pohledu na brunetku,jejíž oblečení bylo již celé nasáklé krví.

,,Já-Sirius-On-Praštil-Džus-Střepy-Krev."plácal páté přes deváté Regulus,zatímco opatrně pokládal Isabell na nejbližší postel.

Léčitelka se dala radši urychleně do práce a Regulus se zhroutil na vedlejší postel.James na tom nebyl o nic lépe,a tak celý uplakaný dopadl vedle něj.

,,Sirius napadl Reguluse,Bella se mezi ně postavila a tudíž schytala od Siriuse pěstí do obličeje. Spadla na zem mezi střepy od skleniček s dýňovým džusem,které předtím upadly Regulusovi a přitom se silně uhodila do hlavy."vysvětlila již rozumněji Lily,která se zatím jako jediná držela na nohou.

Madam Pomfreyová,aniž by vzhlédla,pouze přikývla a pokračovala v ošetřování brunetčiných řezných ran.

,,Bude v pořádku."vysvobodila po deseti minutách všechny přítomné že zoufalého ticha a uklidila si svou hůlku.

Oba chlapci zvedli své uplakané oči barvy teplé čokolády a bouřkových mraků a vděčně se na ženu před sebou usmáli.

,,Jestli chcete,můžete tu ještě zůstat,ale v do večerky ať jste v postelích!"upozornila je a odešla spokojená se svou práci do své kanceláře.

,,Děkujeme."křikla za ní ještě Lily,než se za ní zavřely dveře.Když pak přesunula svůj pohled zpět ke dvojici chlapců,spatřila něco,co si bude ještě dlouho pamatovat.

Na každé straně postele seděl jeden z chlapců a držel Isabellinu ruku ve své.
Oba svým pohledem doslova propalovali její nehybnou tvář,jakoby se jí snažili poslat na cestu bezvědomím všechnu svou energii.

Ten pohled,ze kterého bylo zřetelně vidět,jak moc oběma chlapcům na brunetce záleží,byl snad ten nejkrásnější a nejvíce láskyplný,jaký měla Lily do té doby možnost spatřit.