31.srpna 1971
10 let
Godrikův důl

,,Nechci, aby jsi odjel a nechal mě tu samotnou, Jamie..."

S touto větou se posledního prázdninového večera svěřila Belle svému bratrovi.

,,Já vím, také tě tu nechci nechat samotnou sestřičko, ale bohužel jinak to nejde.
Do školy musím a i když tě nechci opustit, tak se do Bradavic celkem těším.
Jen si to představit Bell, vždyť jsou to BRADAVICE!"

Takhle zasněnej byl vždy, když o nich mluvil.Těšil se tam snad od doby ,kdy ještě ani neuměl pořádně mluvit.
Belle sice Bradavice až tak dokonalé nepřišly, ale tiše a s úsměvem mlčela a poslouchala výčet všech dokonalostí na Bradavicích, která její bratr dokázal vymyslet.

,,Jdu se projít ven, podívat se na hvězdy a tak..." řekla po chvíli.

,,Počkej! Jdu s tebou."

James ji doběhl a vzal okolo ramen.
Posadili se do trávy a zvedli pohledy k zářící obloze.

,,Hvězdy jsou úžasné viď? Jsou tak krásné a dokonalé, ale přesto tak daleko..."zasnila se desetiletá Isabelle.

,,Jo je to nádhera.A podívej." natáhl ruku a jakoby vzal jednu z nejzářivějších hvězd do ruky.

,,Chyť si taky svou vlastní hvězdu Belle." pobídl svou sestru,která jen zasněně přikývla a zopakovala bratrův čin.

Když konečně ,držela' svou hvězdu v drobné pěstičce, stejně jako její starší bratr, usmála se tím nejkrásnější​m úsměvem.
Vzala svou ruku, přiložila si ji k srdci a dlaň rozevřela, tisknouc si jí k hrudi.

,,Tak, teď udělej to samé Jamie, ať máš svou hvězdu také navždy ve svém srdci."

Pousmála se a její bratr toto gesto zopakoval.

Chytli se za ruce a společně koukali do zářivé, téměř magicky vypadající,noci.

,,Mám tě strašně moc rád,  sestřičko"pronesl James Potter do ticha.

,,Já tebe taky...."