23.září 1973
12 let
Bradavice

Od Bellina zranění uběhly už dva týdny a byl to už týden,kdy jí pustili z ošetřovny.
Madame Pomfreyová totiž sice usoudila,že už Isabell nic není,to však jejího staršího bratra absolutně nezajímalo.

O svou sestřičku měl vždy strach a nyní se jeho obavy zdvojnásobily.
Byl své Isi v patách na každém kroku,pomáhal jí se vším,co pro ni bylo těžké zvládat.
Ano,byl možná trošku otravný,ale to jakým sladkým způsobem se o svou sestru staral vykouzlilo úsměv na tváři nejen jí,ale i všem v jejich okolí.

Bylo zrovna krásné podzimní ráno,slunce stále silné svítilo a Bella s veselou náladou vyskočila z rozehřáté postele.
Dnešní den byl pro ni,i pro jejího bratra, speciální.
Dnes byl totiž nábor do nebelvírského,famfrpálového týmu,kam se chtěli oba za každou cenu dostat.

James na svou loňskou pozici chytače a Bell jako jedna ze tří střelců.

Po průchodu společenskou místností,kde se k ní připojil James se zbylými Poberty,doskákala až do Velké síně,na jejímž prahu se zastavila a pobaveně prolétla pohledem všechny přítomné.

Většina z těch,kteří chtěli taktéž zkusit své štěstí v dnešním náboru,seděla a s nešťastným či nervózním pohledem zabíjela ovesné vločky,které měly původně sloužit,jako jejich snídaně.
Zbytek nezabíjel pohledem pouze svou snídani,ale dokonce i své soupeře.

,,Notaaak lidi,je to jen famfrpál,ne konec světa! "vykřikla vesele a posadila se ke sladkým lívancům.

,,To se ti lehko řekne Potterová,ne všichni chceme strávit zbytek roku v učebnicích!" vykřikl pobaveně jeden z jejich vrstevníků.

,,Ale notak Kingu,vážně věříš,že se zrovna ty do týmu nedostaneš? Toho bych se už spíš měla bát já.Vždyť se na sebe podívej,při první hodině létání jsi předletěl i Hoochovou,tak se radši uklidni." zasmála se a nakapala si na talíř javorový sirup.

,,Upřímně docela souhlasím s Kingem,to,že jsem byl v týmu přeci neznamená,že se tam dostanu i tenhle rok."šeptnul jí do ucha nervózní James.

,,Jamie,jestli se ty nedostaneš do týmu,jakože dostaneš,tak dojdu rovnou za Dippetem,aby Famfrpál zrušil,protože bez tebe by to pro půlku školy stejně nemělo cenu." zašeptala zpátky.

,,Myslíš?"

,,Vím. "

A jak řekla,tak se i stalo.Jejich kapitán,Chris Wood,se stal střelcem a spolu sním i Isabell a Marlene.Jako odrážeči byli vybráni Sirius a Jack King.
A nakonec se její milovaný bráška stal opět tím,co si nejvíce přál.
Chytačem.

Po odchodu z famfrpálového hřiště James doběhl Bellu a nadšeně ji stisknul v náručí.

,,Dokázali jsme to Isi,jsme v týmu!"

,,Já vím,Jamie,a je to super,ale nemusíš mě kvůli tomu udusit."zasmála se Bell a když James trochu uvolnil své sevření,objala ho nadšeně nazpět.

Bylo příjemné se po úmorném vysílení zachumlat do bratrovy teplé náruče,která tady pro ni vždy byla,je a snad i bude.

Protože pro Bellu nebylo v jejím životě nic lepšího a důležitějšího,než její starší,ochranářský bráška.