7.září 1973
12 let
Bradavice

První týden byl pro všechny poměrně náročný. Každý si musel vybrat předměty,které by chtěl tento rok studovat.

Isabell si oproti ostatním nabrala takovou horu předmětů,že se i učitelé dohadovali,zda to vůbec zvládne.
To však Bellu nijak nerozhodilo.Spokojeně si psala až do půlnoci úkoly a celá odpoledne i dopoledne se učila.

Tato vášeň se však brzy projevila na jejím vzhledu a chování.Po tom týdnu si toho všimli i dívky s Poberty,kteří se to pod vedením rozrušeného Jamese snažili napravit.
S Isabell však nic nehlo,dokonce ani její starší bráška.

,Co je tak zlého na tom,že se chce vzdělávat? '

Toto si opakovala každým dnem.
O víkendu,když se unavená probudila až v 1 hodinu odpoledne,však musela uznat,že má toho až moc.
A tak dospěla k tomu,že si tři z pěti dobrovolných předmětů zrušila.

Druhého dne,tedy v neděli,se brzy ráno bezstarostně posadila na své posteli a rozhlédla se po dívčí ložnici.
Její spolubydlící stále spokojeně oddechovaly, a tak se vydala do koupelny,kde tiše zavřela dveře a započala svou ranní hygienu.

Když pak otevřela dveře s úmyslem vrátit se zpět do pokoje,a poté vyrazit na snídani,srazila se s někým,kdo se do koupelny právě chystal vstoupit.

Dotyčná osoba srážku ustála bez problémů,zato brunetka byla silou nárazu odražena na zeď,kde se silně bouchla do hlavy.
Sykla a rukou okamžitě vystřelila k bolestně tepající ráně.Ani ji neudivilo,když na svých prstech ucítila teplou,hutnou tekutinu.
Krev.

,,Co si myslíš,že děláš?!? "vzhlédla malátně k hrozivě se tyčící,lehce obézní blondýnce,která s ní sdílela jednu ložnici.

,,Já...omlouvám se,nevšimla jsem si tě." pomalu vstala a omluvně se na svou spolubydlící podívala.

,,A co je mně potom,že jsi slepá?!? Příště laskavě dávej pozor na cestu! Nechápu,co na tobě všichni viděj,jsi jen obyčejná,hnusná a blbá slepice!"vykřikla na ni dívka a zmizela v koupelně,kde se následně zamknula.

Bella se zmateně koukala na zavřené dveře.
Co té dívce udělala tak strašného,že je na ní takhle hnusná?
Začala ji nepříjemně štípat oči a po tváři se jí začaly kutálet slzy.

Všechna její dobrá nálada se vytratila a ona se rozeběhla pryč.
Pryč z toho stupidního pokoje.
Pryč z falešného Nebelvíru.
Pryč z příšerných Bradavic.

Samozřejmě,že to takto necítila doopravdy,ale to,co slyšela,ji velmi ranilo,a tak měla vztek na všechny a na všechno ve svém okolí.

Proběhla celým hradem až k velké bráně,odkud zamířila na bradavické pozemky nevědouc,kam to vlastně míří.
Stále se jen ohlížela za sebe,jako by si myslela,že ji kromě zlých blondýnčiných slov pronásleduje i ona sama.

To ovšem neměla dělat,protože se,dnes již podruhé,s někým srazila.
Ani tentokrát se neudržela na nohou.
Když se začala zvedat,uviděla před sebou ruku,která ji vytáhla na nohy.

Před sebou spatřila pohledného bruneta s šedýma očima,se kterým se již určitě setkala,jen si díky bolesti hlavy nebyla schopna uvědomit kdy a kde.

,,Omlouvám se,jsi v pořádku? Vůbec jsem nestihl zareagovat,běžela jsi jako o život."ustaraně se usmál.

,,Jo-o js-jsem já..." snažila se vnímat,ale bylo toho na ni toho najednou moc.

Hlava jí třeštila a chlapec před ní se začal ztrácet v mlahavém oblaku.
Jediné,co ještě před pádem do temnoty zaslechla,byl hlasitý výkřik jejího bratra.