Changkyun

Všechno se najednou dělo tak rychle, ale ani jsem nevěděl jak to popsat ale bylo to úžasné. Měl jsem se na co těšit. Věděl jsem, že po maturitě hned začneme stěhovat, že budeme spolu každý den. Věděl jsem, že nastoupím na brigádu a upřímně jsem se i těšil. Kihyun si dával záležet, abych se učil každou volnou chvíli. Leželi jsme společně na posteli a opakovali si poslední příklady a otázky na které se mě budou u maturity ptát. K tomu jsem se učil na přijímačky z vysoké. Nevím jak to Kihyun udělal, nejspíš protože má na mámu vliv, ale stačilo aby mámě řekl že chce abych se na vysokou dostal poctivě a dle svých znalostí a ne kvůli vlivu a tak máma zařídila, aby mě nevybrali kvůli jménu ale pro výsledky mých testů jako všechny ostatní. Původně jsem s tím nesouhlasil. Jedna moje část která byla celý život zvyklá na jistá privilegia se vztekala jako rozmazlené dítě. Moje druhá část, nejspíše tak která byla naočkována Kihyunem byla spokojená, že budu moct ukázat, že nejsem jen bohaté dítě které prolezlo vlivem ale díky znalostem. I když pak na škole si o tom bude myslet každý svoje, ale myšlenky ostatních neovlivním a ani to nemám v plánu nějak řešit.

„je to tu moc hezké" usměje se Kihyun když dojedeme na místo. Dnes je den otevřených dveří a oba jsme byli zvědaví, jak nová škola bude vypadat. Prošli jsme velikou branou a přes pozemek školy jsme se s letáčky a mapkou co podávali u vchodu rozejdeme do areálu. Kolem nás je spousty lidí. Venku sedí na trávnících studenti a něco si povídají zatím, co kolem chodí lidé s letáčky a vše si prohlížejí. „ přináší to vzpomínky" zahihňá se Kihyun. „ vždycky jsem na vysoké snil o lásce jako je to v amerických filmech" začne se smát. „ že bych s ním šel na ples v tělocvičně a tak, jenže jsem na žádný nemohl kvůli brigádám" zakroutí se smíchem hlavou. Tenkrát mi to strašně vadilo a byl jsem z toho smutný ale teď když si na to vzpomenu tak vím že o nic vlastně nešlo" zasměje se. Pozvednu jemně obočí, když mi po vestě mezi jednotlivými katedrami vypráví jaká byla jeho léta na vysoké, jaká měl očekávání a jak to vlastně bylo ve skutečnosti. Vypráví mi o tom jak byl zimní ples na který nemohl, jak byl letní ples, na který nemohl. Jak díky filmům myslel, že nalezne první lásku na vysoké a budou mít románek a nakonec byl rád, když si z vysoké pamatuje jednoho člověka.

„ale lásku sis našel na škole" usměju se a přitáhnu si ho k sobě. Zasměje se a přikývne.

„tady ne blázínku" jemně se odtáhne. Nafouknu tvářičky a projdeme si společně zbytek školy. Učebny jsou hezky prostorné a moderně vybavené. Škola si dala opravdu záležet na vybavení školy a vše vypadá jako z nějakého letáku. Nakonec se připojíme k prohlídce která ke každé učebně povídá co se v ní učí, kde je jídelna a takové věci, takže nemusíme bezduše bloudit školou.

Jakmile dojedeme domů tak jsem plně motivován se na tu školu dostat. Začnu se učit ještě víc, a jakmile přijde datum přijímacích zkoušek tak jsem plně připraven. Jakmile usednu k testu tak začnu vyplňovat a ani jednou neváhám nad odpovědí. Všechno to vím. Test podepíšu během deseti minut a odevzdám. S pyšným výrazem vyjdu ze školy a usměju se. Tohle mám v kapse. Další část už je jen maturita. Maturita byla zajímavá. Učitelé se snažili na mě být přísní, ale moc jim to nešlo. Po většinu času jsem se musel ptát sám sebe nebo se ptát jich jestli nemají nějaké otázky, když bylo ústní zkoušení. Kihyun byl přísedící u pár předmětů a dával mi to sežrat. Dával mi otázky a chytáky aby věděl, jestli jsem opravdu naučený a spokojeně se vždy usmál nad mou správnou odpovědí. Nakonec jsme stáli všichni v řadě, když nám bylo oznámeno, že jsme všichni maturitu udělali.

„proč pláčeš blázínku" zasměju se a přitáhnu si ho k sobě v kabinetu, když je dnes den předávání maturitního vysvědčení a poslední den ve škole.

„já nevím" setře si slzy a zakloní jemně hlavu, aby slzy zastavil. „asi....asi na mě teď všechno dolehlo, ty už tu se mnou nebudeš každý den a je to jen změna a bude to nezvyk to celé" zasměje se a posmrkne. Pohladím ho po tvářích a vtisknu mu pusu.

„zítra se začneme stěhovat... budeme spolu každý den doma, budeme pořád spolu" usměju se a vtiskávám mu pusinky po tvářích. Přikývne a setře si slzy úplně. Usměju se, když se rozloučíme, když musím do tělocvičny k ostatním, převzat si slavnostně vysvědčení. Loučení se spolužáky nebylo nijak dojemné a vlastně asi ani nutné, většinu z nich si nepamatuju ani jmény natož abych se cítil smutně, když se musíme loučit. Jakmile ředitel pogratuluje sborově všem k absolvování maturity a já oficiálně přestal být Kihyunův student tak jsem k němu došel, viděl jsem, jak jemně kroutí hlavou a pohledem mi jasně sděluje, ať nedělám to, co mám v plánu, jen jsem na něj mrknul a přitáhl si ho k sobě a pevně ho políbil. Slyšel jsem lapání po dechu a musel jsem se usmát. Možná jsem chtěl všem ukázat že Kihyun je můj. Odtáhne se ode mě a plácne mě do hrudi, ale zakroutí hlavou.

„něco takového jsem čekal" povzdechne si a jemně se zasměje. Mrknu na něj a vezmu ho za ruku a rozejdeme se domů.

Doma ani nemáme na nic čas. Všechno máme zabalené, jen postel je ještě rozložená abychom měli kde spát. Jinak vše ostatní je v krabicích a pytlech. Společně si lehneme do postele a obejmu ho.

„teď už spolu oficiálně můžeme být" usměju se. Přikývne a vtiskne mi na dobrou noc několik pusinek. Ráno přijede Jackson se stěhovacím náklaďákem. Připojím tedy taky ruku k dílu, když přijedou s ním i stěhováci a pomůžu jim odnosit věci do auta. Kihyun se ještě zastaví před dveřmi a zadívá se do prázdného bytu. Chvíli tam jen stojí, dojdu k němu a obejmu ho kolem pasu. Jemně se zatřese.

„vím, jak se cítíš, je to změna, všechno se teď mění, ale k lepšímu a budu u tebe, abych ti se vším pomohl" usměju se a vtisknu mu několik pusinek na krk. jemně přikývne. Vím, jak mu musí být. Každá změna je těžká, ač je k lepšímu. Naposledy zamkneme jeho dveře, klíček předáme domácímu který se s námi rozloučí a naposledy sejdeme schody k němu do patra, naposledy projdeme vchodovými dveřmi a naposledy se zadíváme na panelák než Kihyun nastartuje a rozjede se na naší novou adresu. V autě je příjemné ticho až na jemnou hudbu z rádia. Na parkovišti uvidíme nákladů a stěhováky jak už vynášejí věci. Kihyun zaparkuje a společně jim začneme pomáhat a než se nadějeme stojíme v prostorném krásném bytě s hromadou krabic. Byt je mnohem větší než jeho minulý ale troufl bych si říct, že menší než naše jedna koupelna v sídle. Po vstupu je chodbička která vede do obýváku kde veprostřed je červená rohová sedačka, naproti ní je stolek pod televizi. Po jejich straně jsou balkonové dveře kterou vedou na malinkou terásku kde je plastový zahradní nábytek. Obývák je spojený s kuchyní, která začíná ostrůvkem a následně jednou linkou do tvaru L. lednice je jediný spotřebič který chybí, jinak sporák, mikrovlnka a myčka jsou na místě. Z obýváku vedou čtvery dveře. Jedny do koupelny s vanou a pračkou. Další k toaletě. Naproti na druhé straně jsou dveře do veliké ložnice a další do menší místnosti, která může být šatna, pracovna, možná pro rodiny jako dětský pokoj nebo pokoj pro hosty. Kihyun si jemně povzdechne a vyhrne si rukávy. Je mi jasné že dneska bude vše hotové a je jedno co se stane. Svléknu si bundu a začnu mu pomáhat s krabicemi. Vše odklidíme, uklidíme a srovnáme. Vybalíme oblečení, kuchyňské potřeby, prací prášky a další blbosti. Ani nevím, kolikrát jsem šel do kontejnerů před panelákem odnést složené prázdné krabice. Potkával jsem sousedy, kteří se na mě zvědavě koukali. Společně dopravíme ledničku na místo, a když máme vše vybalené tak Kihyun začne s úklidem. Pomohl bych mu ale moc dobře vím že nechce. Mezitím si dojdu na balkón zapálit a usměju se nad docela hezkým výhledem. Kihyun má hotovo v rekordním čase, možná i on je už tak unavený na to uklízet nějak moc. Dojdu k němu a dám mu do ruky náš nový klíč. nadšeně vypískne a vtiskne mi několik pusinek. Chytím ho za boky a do jeho rtů se vpiju. Spokojeně zavrní a chvíli jen stojíme uprostřed obýváku a pomalu a něžně se líbáme, než se od sebe oddálíme. Kihyun si hned odběhne dát klíček na svoje klíče a já udělám to samé. Po sprše se oba svalíme do postele. Únavou neschopni cokoli dělat.

„Kyunnie říkala jsem, že po maturitě nebudeš mít přístup k penězům a není ani týden po a už jsi přišel?" založí si máma ruce.

„já to nechci pro sebe" usměju se. Pozvedne obočí. Řeknu jí svůj plán. Překvapeně otvírá pusu. Hned souhlasí že to provedeme i kdyby měla někoho zabít. Nějak moc jí to věřím.

Vymyslel jsem vše. Bylo mi líto, když mi Kihyun říkal, že jeho léta na škole byla neúplná. Našel jsem si kontakt na toho jeho kamaráda a dal jsem za úkol Changmině a Chengkyu aby se s ním spojili a byli Kihyunovým garde zatím co Jooheon a Kayee byli mým. Máma se hned přidala na stranu Kihyuna zatím co mi pomohla vše organizovat. Chtěl jsem, aby měl Kihyun autentický zážitek. Chtěli jsme, aby zažil ples jako hlavní postava z mladistvého románu. Kýč a jen kýč, ale kýč, který si každý tajně přeje zažít. Máma pronajala tělocviku vysoké školy, kam chodil Kihyun. Naše rodina, Kihyunovi přátelé a spolužáci které jsme vyhledali. Všechny jsem je pozvali aby přišli. Vyzdobili jsme tělocvičnu, jak nejlépe to šlo. Najali kapelu, o které nikdo neslyšel, aby hráli. Občerstvení punč. Kihyun se mě několikrát ptal co se děje, pořád jsem s někým chodil telefonovat na balkón. Pořád jsem chodil něco řešit a neměl jsem čas. V den D jsem Kihyunovi ráno vtisknul pusu a následně jsem skoro utíkal ven na parkoviště k Jacksonovi do auta. Jen letmo jsem zvedl hlavu, abych viděl Kihyuna na balkóně jak se na nás dívá dolů. Dojeli jsme na místo Kihyunovi školy. Hosté už přišli. Všichni byli načančaní jako mladiství, kteří jdou na ples. Bylo to vtipné vidět je ale zároveň i na nich je viděl, jak se těší, jak si to užívají mýt ples podruhé. Jakoby to ani nehráli, ale vrátili se zpět do té doby. Máma pohodí vlasy.

„Changmina s Chengkyu a Minhyuk s Markem už jsou u Kihyuna, připravují ho, a jak vyjedou tak nám dají vědět. Usměje se a přikývne zatím, co za námi se páry fotí před vstupem. Nervózně přešlapuju, když máma zvedne palec, že už vyjeli. Trvá to sem tak půl hodiny a tak se ještě párkrát shlédnu v zrcadle na toaletách a zasměju se, když v sále všichni už tancují a jsou slyšet hlasy, jak si do hudby povídají. Projdu dveřmi ven a stoupnu si k cestě, po které vím, že půjde.

„ale mě se vážně nikam nechce, a co Kyunnie vždyť ani neví, že jsem pryč-" zasměju se, když slyším jeho hlas. Když vyjdou z poza rohu tak vytřeští oči, když mě uvidí. V ruce držím balónky a puget růží. Vypadá nádherně. Má na sobě černé kalhoty se závojem, který vím, že mu tam na sílu přidělal Changmina. Krásnou bílou košili a jemné černé sako s výšivkami. Se stejnými jako mám já. Usměju se a udělám k němu krok. Ostatní kolem Kihyuna, kteří ho před tím spíš táhli, se zahihňají.

„pozor to je třeťák" začne se Changmina smát když kolem probíhá. Protočím oči a dojdu k překvapenému Kihyunovi.

„Kyunnie co se to děje, tohle je moje škola a co-" zarazím ho, než bude moc pokračovat dál.

„Kihyun...chtěl jsem se tě zeptat už na obědě, ale styděl jsem se" zašeptám, pozvedne obočí. Usměju se „ půjdeš se mnou na školní ples?" natáhnu k němu ruku. Překvapeně zalapá po dechu a dojde mu to. Zakryje si obličej.

„tohle...tohle vše...to jsi udělal pro mě?" zatřese se a po tváři mu steče několik slziček. „ půjdu, to víš, že půjdu ty můj blázínku" hned ke mně udělá několik kroků a vpluje mi do náruče. Jooheon s Kayeem začnou v křoví jásat a pak se slovy pšššt uslyší nás se začnou ploužit pryč. Vzali tu roli až moc vážně. S úsměvem vtisknu Kihyunovi pusu do vlasů.

„tenhle večer je jen o tobě a chci abys si ho užil" vezmu ho za ruku a necháme se vyfotit. Několikrát. Kihyun celý září zatím co nás fotograf fotí ze všech úhlů a pak se společně rozejdeme do sálů, kde už to žije. Kihyun na vše valí oči a lapá po dechu.

„ahoj Kihyuun" zavolají jeho spolužáci, někteří jen mávnou. Kihyun překvapeně vytřeští oči po několikáté tento večer.

„dojdu nám zatím pro punč, dám tam trochu alkoholu, když se nebude profesorka koukat" zasměju se, plácne mě do hrudi nad mými kýčovitými hranými poznámky.