Kihyun

Nemohl jsem usnout. Pořád jsem myslel na jeho rty. Na jeho chuť. Jak krásně voní. Jak nádherně mi je, když mě líbá. Jak z něj cítím, že mě má rád. Měl jsem za to, že víc jako na obláčku už se cítit nemůžu. Ale evidentně můžu a hodně. Někde mezi myšlenkami nad jeho rty jsem opile, s úsměvem na rtech, usnul.

Ráno mi není ani špatně, ale...vím jedno. Musíme si promluvit. O tom, co se včera stalo. Sejdu schody dolů a všechny pozdravím. Changkyunnieho pozdravím odměřeněji, než jsem měl v plánu a hned se zatřesu, když vidím jeho pohled. Jak se jemně roztřese a nahodí na mě štěněčí oči. Dojdu za ním a vezmu si od něj hrníček s kávou.

„Můžeme...si jít promluvit?" zašeptám směrem k němu, upiju si kávy a vážně se na něj zadívám. Zatřese se víc a jeho psí oči se znásobí. Líbí se mi ho škádlit, když má tenhle provinilý pohled. Spráskaně přikývne a položí hrníček na stůl. Jeho rodina je naštěstí pořád tak mrtvá, že si ani nevšimnou, že nenápadně odcházíme do soukromí.

„K-Kiki, já vím, že se zlobíš," vypískne hned, sotva se za námi zavřou dveře od pracovny, nejspíš pracovna jeho táty. „ale když já tě chci políbit tak dlouho a...a ty tak krásně chutnáš a já vím, že jsi říkal, že až po maturitě, ale já-" přeruším jeho vodopád myšlenek, když k němu udělám krok a sám se natisknu svými rty na ty jeho. Překvapeně zavrní a chvíli trvá, než vstřebá situaci, ale tiše zavrní a pomalu mě obejme kolem pasu. Já pomalu ruce vytáhnu k jeho krku, kolem kterého ho obejmu. Nechám se unášet jeho polibky. Nechám se unášet tím, jak mě chvíli líbá a jak si chvíli jen vyměňujeme pusinky.

„Budu...muset trošku poupravit svoje zásady." Zašeptám mu mezi polibky.

„Kdybych to věděl, políbil bych tě už dávno," Zašeptá mi nazpátek s blázínkovským úsměvem. Plácnu ho do ramene a oba se zasmějeme. „takže...si teď můžu ukrást...tvoje rty kdykoliv?" zašeptá a nosem se otře o ten můj.

„Nemůžeš...budeš muset," zašeptám a tiše se zahihňám. „ale jen na vhodných místech samozřejmě, abychom se drželi ostatních zásad." Zašeptám.

„Vhodná místa," zašeptá. „jakože na rty ano a...na krk ne?" skousne si ret a já ho se smíchem plácnu, když mě zlobí. „Já vím, já vím, myslel jsi místa jako místa, ne místa na tvém těle." Zasměje se. Vážně mě zlobí. Vtisknu mu pusinku a nechám ho, aby ji převedl v líbání a zavrním. Moje zásady...jdou pěkně do háje.

„O-Oh, ježiši, omlouvám se!" vypískne Changhyun, když chtěl jít do své pracovny. Upustí tác s kávou a mlékem a zakryje si rukama oči. Zacuká mi koutek, nejsme nazí a...možná vypadáme, že nás vyrušil, ale rozhodně to není na zakrývání očí. Ale i tak zahanbeně schovám hlavu do Changkyunovi hrudi. Cítím, jak se usmál a pohladí mě po zádech.

„Tati, jen jsme si tu povídali." Zasměje se Changkyunnie a chytí mě za ruku, aby mě vyvedl z pracovny, zatímco jeho táta vydýchává infarkt. Hwasa ho seřve, že má klepat, i když se Changhyun ohradí, že je to jeho pracovna, ale tím vzdorem si vyslouží akorát víc nadávek. Usměju se od ucha k uchu...jeho rodina...se mi líbí. Jsou všichni správně ztřeštění a...i když mezi sebou pořád válčí...panuje tu nádherná atmosféra.

„Kiki, pojedeš s námi na náš každoroční výlet, kde slavíme Silvestra?" uculí se na mě Hwasa, když mi podá vajíčka se šunkou. Jako jediný je mám nespálená.

„My někam každoročně jezdíme na Silvestra?" podrbe se Chengkyu na tváři.

„A-Asi jo...?" nechápavě se podrbe Changhyun na tváři.

„Vy jste fakt!" zavrčí na ně Changmina a hodí po nich balíček s mraženou zeleninou. Vzhledem k výborně mířenému headshotu sestřelí Chengkyu ze židle. Kaštánek k němu doběhne a začne mu lízat obličej. Spíš než proto, aby ho zachránil tak proto, že má Chengkyu na obličeji obsah svého snídaňového talíře – takže vajíčka se šunkou.

„M-Moc rád pojedu." Přikývnu, zatímco Hwasa vraždí všechny pohledem.

„Jezdíme přece na ranč Stonetail." Plácne se Hwasa do čela a přejede si prstem po krku.

„To je kde?" zachroptí Chengkyu, odkašlu si nad Changmininým zvoláním: v prdeli, debile. Jakmile se dají všichni dohromady, tak si dojdeme všichni balit věci. Tedy kromě mě, já s sebou nic nemám, ale vystačím si s Changkyunnieho oblečením. Pomůžu mu balit, i když by mě nejraději místo balení neustále zahrnoval polibky.

„Že ti to zatrhnu." Zasměju se, když mu vybírám ze skříně trička a mikiny, abych je dal do tašky a on mě zezadu obejme a začne mě pusinkovat na tváře a ramena.

„To ne." Zakňučí, pohladím ho po rukách a otočím se k němu čelem.

„Nejdřív ti musím zabalit," Vezmu jeho tvář do dlaní se zavrněním mu vtisknu pusinku. „ty si zatím vezmi nějakou malou tašku a sbal si věci z koupelny." Usměju se. Ignoruju jeho, že se dá všechno někde koupit a pošlu ho do koupelny balit. Sbalím mu několik triček, abych měl i já, mikiny, tepláky, snažím se myslet na všechno, aby nám nic nechybělo. Ne, že by byl problém to dokoupit, ale zbožňuju balení věcí a vyžívám se v tom.

Vytáhneme věci před dům, kde stojí BMW X1 a Range Rover. Podle debaty pochopím, že Changmina a Chengkyu pojedou autem zvlášť, protože do jednoho se nenarveme. Changhyun nejdřív do aut naskládá kufry a hodí si tam svoji igelitku s pár věcmi. Prý toho víc nepotřebuje. Changmina se ujme řízení X1, Chengkyu se pokřižuje se slovy, že doufá, že dojdou do cíle. Naše auto bude řídit Changhyun, vedle něj bude Hwasa a my s Changkyunniem budeme sedět vzadu. Musím říct, že...se těším. Sice nevím, co nás čeká a jaké to tam je, ale...ani jsem nečekal, že...bych mohl zažít tak krásné svátky. Chytím Changkyunnieho za ruku a opřu si hlavu o jeho rameno. Ani nevím, jestli jsem usnul mezitím, co Hwasa něco řvala při vyřizování do telefonu nebo když se řešilo, že Changhyun blbě nastavil navigaci a my jsme dojeli k útesu. Naštěstí ne z.

„Kluci zatím vyskládají věci a já tě tu provedu." Uculí se Hwasa, když vystoupíme u nádherně zasněženého ranče. Vše bylo nádherné, statek byl obrovský a...vše vypadalo jako v pohádce. Ani nestačím Changkyunniemu vtisknout pusu, protože mě Hwasa táhne pryč, aby mi vše ukázala.

„Je to tu nádherné." Usměju se překvapeně a dojdu s ní do stáje, kde na nás hned zařehtají koně.

„Tady jsem vyrůstala," usměje se a já překvapeně zamrkám. Hwasa nevypadá jako žena, která by pocházela z ranče. „byla jsem ušmudlané děvče od koní a dobytka...zbožňovala jsem to tady," usměje se a pohladí sněhově bílého koně po hlavě. „táta mě učil, co je potřeba dělat na ranči už odmala...skutečně jsem to zbožňovala, bylo osvobozující si vše vypěstovat a o vše se postarat, ale...taky to bylo hodně náročné – fyzicky i psychicky," smutně se usměje a já chápavě přikývnu. „Changhyuna jsem potkala náhodou...když mi bylo 18, přišla sem hodně silná bouřka...vzala nám střechu nad domem, ale i střechu nad stájemi, celé nám to tu zdemolovala," smutně se usměje. „jela jsem do hlavního města s otcem, protože jsme potřebovali od banky půjčit peníze...udělala jsem tam příšernou estrádu, křičela jsem, když nám nechtěli nic půjčit, protože nemáme dostatečné příjmy...byla jsem tak vzteklá, a nakonec jsem nějakého mladého kravaťáka slila kávou, a ještě jsem mu vynadala," zasměje se. „Changhyun evidetně slyšel moji hádku s bankou, jak by taky ne, když jsem vzteklá, tak křičím dost nahlas," zasměje se. „seděla jsem pak před bankou a vše vydýchávala, nakonec přišel a chtěl mi pomoct, nabízel mi obchod...nejdříve jsem ho znovu seřvala než...jsem si uvědomila, že ty peníze potřebujeme...Changhyun potřeboval sekretářku, která ho podrží jako budoucího nástupce...protože je sám trošku zakřiknutý, tak potřeboval někoho, kdo se nezalekne a kdo nemá problém se bít, když má za co...a já taková byla. Rodina Lim nám zprostředkovala opravu ranče...a já mu začala dělat sekretářku. Na ranč už jsem se potom nevrátila, táta tu pracoval tak, jak byl zvyklý od svých předchůdců...pracoval tu, dokud tu neumřel...já ranč dostala v dědictví a teď ho pronajímám a ve chvílích jako jsou tyto si sem zajedu, zatímco nájemníci odjedou zase na chvíli do města, do domu, který jsme jim připravili." Usměje se a já chápavě přikývnu.

„Některé...rodinné osudy jsou smutné," Zašeptám a přikývnu. „moji rodiče udělali daňové podvody a dlužili přes 15 milionů lachtanů...v den mých státnic se sebrali a zmizeli...přišel jsem ze školy a...svět se pro mě zastavil. Musel jsem začít pracovat, začít splácet dluh, žít z minima...neustále jsem za sebou měl strašáka těch dluhů...je to hnusné, ale...říkal jsem si, že...asi bych byl raději, kdyby rodiče umřeli...pro mě stejně umřeli v tu chvíli." Zašeptám s povzdechem.

„Chápu, jak se cítíš, Kiki," dojde ke mně a obejme mě. „není na tom nic hnusného...z tvojí strany," zakroutí hlavou. „hnusné a odporné je od nich, že tohle hodili na svého syna a zničili mu tím kus života...Changkyun...něco nám nastiňoval, řekl mi, že ty dluhy zaplatil bez tvého vědomí a...chci, abys věděl, že je to opravdu v pořádku...máme tolik peněz, že 15 milionů jsou jako drobné, co se nechává jako spropitné a...pokud máš teď snazší žití...tak jsme všichni šťastní," Usměje se na mě. Několikrát jí poděkuju, jak si toho vážím a ona mě několikrát ujistí, že je to opravdu v pořádku. „doufám, že nás jednou začneš vnímat jako svoji rodinu...už k nám stejně patříš," zahihňá se. „nikdy jsem svého syna neviděla tak šťastného jako teď, když je po tvém boku...a štěstí dětí je mi nadevše." Usměje se a pohladí mě po vlasech.

„Už teď se tu cítím jako doma." Usměju se.

„Kiki?" Changkyunnie nakoukne dovnitř a nahodí psí oči. Hwasa se zasměje s tím, že závisláček už nás našel. Uculím se a natáhnu k němu ruce, hned ke mně dojde a obejme mě.

„Už ti ho nebudu krást, slibuju." Zasměje se Hwasa. Changkyunnie si odfrkne, ale přikývne a vtiskne mi pusu, zatímco se Hwasa rozejde pryč.

„Nikdy jsem nejel na koni." Usměju se, když pohladím černého koně po hřívě.

„Můžeme se jet projet," Pozvedne obočí a já hned přikývnu. „shodou okolností je zrovna tenhle kůň můj, říkám mu Kzarka."

„Je krásný." Uculím se a nechám Changkyunnieho, aby koně vyvedl ze stájí a osedlal ho. Pomůže mi nasednout a sám si sedne přede mně. Obejmu ho kolem pasu a usměju se.

„Pořádně se drž, jak musí běhat sněhem, tak víc poskakuje." Mrkne na mě Changkyunnie a já přikývnu. Přes rameno se na mě otočí a vtiskne mi pusinku, než se rozjedeme.

Projíždíme nádhernou krajinou. Užívám si ten čerstvý vzduch, i když je dost mrazivý. Ale neběžíme nijak rychle, jednak je to ve sněhu nebezpečné a jednak bychom měli za chvíli omrzliny z ledového větru. Spíš se jen tak líně procházíme po okolí, zatímco si povídáme. Nezažil jsem nádhernější chvíli.

Večer pomůžu Hwase s nakrmením zvířat, sice by na to mohla zavolat sluhy, ale občas jí to prý chybí. A stačí jí tady pár dní k tomu, aby ji to pak na dlouhou dobu vydrželo a nebylo jí po tom smutno. Po večeři si všichni vlezeme do obrovské vířivky. Netušil jsem, že existují tak velké vířivky. Dáváme si šampaňské a všichni se smějeme nad různými vtipy. Směju se až se lámu v pase, tisknu se ke Kyunniemu a myslím, že vzhledem k tomu, jak se tu všichni chlámeme a ze skleniček vyléváme šampaňské, tak je to spíš alkoholová vířivka než vodní.

Zatímco jdeme všichni na výlet po okolí, tak sluhové nachystají silvestrovskou večeři. Jackson je přivezl, aby vše jen nachystali a pak budou mít dál volno. Chtěl jsem se nabídnout, že občerstvení připravím, ale Hwasa byla neoblomná a já se s ní nechtěl přít. Možná později, ale rozhodně ne teď.

Silvestrovská zábava vzala za své. Začali jsme rodinnými videi, kde jsem nejdřív viděl malou Changminu – to se smáli všichni, kromě ní. Pak malého Chengkyu – překvapivě se on taky nesmál. A nakonec jsem se rozplýval u malého Changkyunnieho. Chvíli si ho dobírám za to, jak roztomile šišlal a jak byl rozkošný, ale několika pusinkami si ho udobřím. U videí vypijeme dost alkoholu, takže nakonec přejdeme v úžasnou zábavu – karaoke. Kdo nemá 100 %, tak si musí dát extra panáka. Soutěžili jsme ve dvojicích, musel jsem se smát, když jsem viděl Changkyunnieho pyšný úsměv, protože my měli pokaždé 100 %, nikdy jsem nepřemýšlel, že bych se zpěvem živil, ale teď o tom začínám dost uvažovat. My dva jsme téměř střízlivý, zatímco ostatní skoro odpadávají.

„Je to bezpečné." Zasměju se, když přijede Jackson i s Jooheonem, že společně zapálíme ohňostroj. Nevím, kdo vypadal, že se podpálí první, jestli Jackson nebo Changhyun, ale stáli jsem opodál a pobaveně jsme se dívali.

„Já toho idiota určitě povezu s popáleninami do nemocnice." Plácne se Jooheon do čela. Zasměju se a víc Changkyunnieho obejmu kolem pasu a víc se k němu přitulím, když se do mě dá zima. S úsměvem mě taky víc obejme. Ohňostroj ti dva zapálí každý z jedné strany, těžko říct, jestli to tak má být, ale začnou s výkřikem utíkat od ohňostroje co nejdál, zatímco mi ostatní se skleničkami odpočítáváme sekundy do nového roku. Nadšeně vykřikneme, když je přesně půl noc a všichni si zběsile ťukáme, je úplně jedno, že do kříže se neťuká, protože to možná ani není kříž, ale hodně zvláštní obrazec.

„Šťastný nový rok, Kiki." Zašeptá Changkyunnie s úsměvem.

„Šťastný nový rok, Changkyunnie." Zašeptám, odložím skleničku a obejmu ho kolem krku. Zavřu oči a zavrním nad hebkostí a chutí jeho rtů. Svět kolem nás jako by najednou přestal existovat. Teď jsme jen my...jen my dva a náš procítěný polibek. A obloha osvětlená nádherným ohňostrojem.