Kihyun

Podepřu si hlavu a s úsměvem se na něj zadívám. Dívá se na mě jako bych byl ten nejkrásnější na světě. Ta jiskra v jeho očích a způsob, jakým mě sleduje. Jediný jeho pohled mě nabíjí neuvěřitelně nádhernými pocity.

Začnu být lehce v náladě, tak ho nechám, aby mě nohou pod stolem hladil. Jemně ho několikrát taky pohladím a musím se zasmát, když se opije víc a je děsně k sežrání.

„Tak pojď, pomůžu ti domů." Zasměju se, zaplatím útratu a podepřu ho, abychom vyšli ze zahrádky. Spíš se ke mně přitulí, než aby se o mě jen opřel a já se snažím si neskousnout ret. Vzhledem k tomu, že jeho řidič mu nebere telefon a Changkyunnie bydlí daleko, tak ho nakonec vezmu s sebou. Pod podmínkou, že nebude zlobit. Ale vzhledem k tomu, jak se ke mně tiskne a po cestě skoro usíná, si nemyslím, že by mě chtěl zlobit. No, určitě by chtěl, ale pochybuji, že na to bude mít sílu. Podaří se mi ho dostat až k sobě, a to už opravdu skoro spí, navedu ho až do postele, kam se hned svalí a schoulí se do klubíčka. Usměju se nad tím, jak moc je roztomilý.

„Ty jsi trdýlko." Zašeptám, zatímco on tiše a spokojeně oddechuje, nahnu se k němu a vtisknu mu pusu na spánek. Vysleču ho z kožené bundy, a nakonec mu svléknu i kalhoty, aby měl na spaní pohodlí. Vše mu poskládám a dám na židli, vytáhnu z pod něj peřinu a pomalu ho do ní zabalím.

„Kiki." Zašeptá tichounce, zatímco se víc schoulí a obejme peřinu, do které jsem ho zabalil. Začervenám se a pohladím ho po vlasech. Jednou mi díky němu opravdu vyskočí srdce z hrudi.

Dojdu se vysprchovat, obléknu se do pyžama a...skoro půl hodiny stojím před důležitým životním rozhodnutím. Nemám druhou postel, navíc ta moje je dost maličká. Můj byt je maličký a...nejsem si jistý, jestli to, co mám v malém obýváku, se dá pojmenovat pohovkou a vůbec nevím, jestli se na tom dá vyspat. Nevím, jestli je správné, abychom spali v jedné posteli, ale...pokud nepřekročíme hranice tak...proč vlastně ne.

Vlezu si za ním do postele a zavřu oči, když nasaju jeho vůni. Voní tak nádherně. Pomaličku se k němu přitulím, jednak nemám na vybranou, protože postel je malá i pro jednoho, natož tak pro dva a jednak...chci se k němu přitulit. Za rytmu jeho oddechování a bušení srdce usnu tak jako nikdy. Nikdy jsem se nevyspal tak dobře jako na obláčku. Nikdy, až teď v jeho náruči.

Trhnu sebou, když se začnu probouzet. Jemně nakrčím obočí a otevřu oči, když cítím jeho prsty, jak mi dávají vlasy za ouško. Zadívám se do jeho očí, jak mě zase pozoruje tím zasněným pohledem. Jak se krásně usmívá a jdou mu vidět ty přenádherné ďolíčky.

„Dobré ráno." Zašeptá svým nakřáplým hlubokým hlasem a já cítím, jak mi začnou hořet tváře.

„Dobré ráno," zašeptám na oplátku a jemně se otřu tváří o jeho ruku. „jak ti je?" zašeptám starostlivě.

„Nikdy mi nebylo líp." Zašeptá s úsměvem a...nakazí mě tím, protože se nemůžu ani já přestat usmívat. Ani nevím, jak dlouho jen tak ležíme v posteli a komunikujeme jen očima. Čas byl najednou tak pomalý, ale tak neuvěřitelně nádherný. Začne se ke mně naklánět a mě se v hlavě rozezní alarm. Jemně mu položím prsty na rty.

„Ještě ne," Zašeptám a po rtech ho jemně pohladím. Prsty stáhnu, a nakonec si na prsty vtisknu pusu a pak je položím na jeho rty. „alespoň takto." Zašeptám. Usměje se.

„Lepší než nic." Zašeptá, a nakonec vezme moji ruku, vtiskne mi na prsty taky pusinku a položí mi prsty na rty. Usměju se nad tím, jak je neskutečně něžný. Jak mě na jednu stranu škádlí a zlobí, aby mě zlomil, ale...na druhou stranu je neskutečně chápavý a něžný.

V posteli neležíme dlouho, protože mi na dveře začne zběsile bušit a zvonit Minhyuk. No jo, slíbil jsem mu nákupy. Vzhledem k tomu, že už teď neplatím dluhy, tak Minhyuk uznal, že si můžu dovolit vyhodit si z kopýtka a konečně si po několika letech obnovit šatník a koupit nové věci.

„Ale neostříháš se moc, že ne." Zakňučí Changkyunnie, když mu řeknu, že jdeme nakupovat a ke kadeřníkovi. Zahihňám se nad jeho rozkošností.

„Jen maličko a možná si to nechám zesvětlit." Usměju se, sice zakňučí, ale nakonec přikývne. Oba se oblékneme a já otevřu dveře. Minhyuk si ani nestihne zakrýt pusu, protože vypískne, když nás ve dveřích vidí oba dva. Chce něco drmolit, ale zasměju se.

„Changkyunnie tě včera jen zkoušel, věděl, že nejsi číšník," Zasměju se, když začne Minhyuk drmolit něco o roznáškové službě. „tak pa." Usměju se na Changkyunnieho a pohladím ho po ruce. On mě jemně pohladí po zádech, pohladí mě po ruce a pošle mi vzdušnou pusu. Zamávám mu a vezmu Minhyuka dovnitř. Asi 5 minut v kuse jen piští, než je schopný mluvit.

„Nic mezi námi neproběhlo." Zasměju se a zakroutím hlavou.

„Tak co tu dělal, když jste spolu nespali?" pozvedne obočí.

„Vztah není jen o sexu, Minnie," dloubnu ho prstem mezi obočí a zasměju se. „včera se víc opil a nemohl se dovolat řidiči, tak jsem ho vzal k sobě...usnul ještě po cestě a...ráno jsme si jen povídali a dali si pár nepřímých polibků." Uculím se jako sluníčko. Na jeho nadávku, že jsem suchar ho plácnu do ramene. Vezmu si telefon a peněženku a vyrazím s Minhyukem do víru velkoměsta.

„Nemůžeš chodit oblékaný jako bezdomovec," protočí Minhyuk oči, když pronesu, že možná ani oblečení nepotřebuju. Vyjeknu, že nechodím oblékaný jako bezdomovec. „musíš si obnovit šatník, ať vedle svého přítele záříš." Mrkne na mě a já uhnu pohledem. Nakonec rezignuju a nechám se táhnout do jeho oblíbených obchodů.

„To určitě nepotřebuju." Odkašlu si, když mi Minhyuk do košíku hází spodní prádlo, samé krajky, kraťásky na spaní a podobně.

„Hele, to, že spolu zatím nehodláte spát ještě neznamená, že se musíš oblékat i doma jako bezdomovec...hezké spodní prádlo je základ." Dloubne do mě. Povzdechnu si. Kolikrát už jsem dneska rezignoval?

Minhyuk měl pravdu, že většinu věcí už mám několik let. Nová trička, kalhoty, džíny, boty, mikiny, svetry a podobně jsem opravdu potřeboval. I to spodní prádlo. Šetřil jsem, kde se dalo a teď už nemusím takže...má pravdu v tom, že bych se teď měl zaměřit na sebe. Mimojiné jsem si i konečně koupil nový telefon, hlavně kvůli Kakaotalk, který mi na starém telefonu nešel a Changkyunnie se mnou chce být alespoň nějak v kontaktu, když už nemůžeme být kolikrát spolu.

Po nákupech hodíme věci k Hyunwoo do auta, který je odveze k Minhyukovi domů, nechal jsem se přemluvit na sushi večer u nich doma, takže ať se s tím nemusíme táhnout. A já navíc tuším, co se mnou budou chtít řešit, na jednu stranu...je to věc, kterou jsem chtěl řešit i já a vím, že se to kvapem blíží.

U kadeřníka si nechám vlasy opravdu zkrátit jen trošku. Když jsem viděl Changkyunnieho frustraci, že by mi nemohl dávat vlasy za ucho, tak jsem se rozhodl, že si to nenechám zkrátit víc. A abych měl trochu změnu, nechám si vlasy zesvětlit z černé na světle hnědou s jemnými odlesky blond. Ve finále jsem spokojený, základ účesu mi zůstal – mám vlasy rozdělené po stranách, jemně vlnité tak, jak se to Changkyunniemu líbí.

„Víš, Kiki, blíží se Vánoce." Začne Minhyuk, usměju se a jemně zvednu ruku a přeruším ho.

„Minnie, nemusíš Vánoce řešit," zakroutím hlavou. „já Vánoce zvládnu, ty a Hyunwoo si je oslavte podle sebe a vidět se můžeme pak klidně o svátcích. Opravdu to zvládnu." Musím ho ujistit několikrát. Nechce, abych byl na Vánoce sám. Ale já už nějak...nemám po těch letech k Vánocům žádný vztah. Když jsem měl rodinu, byly to hezké svátky. Markova rodina se pak taky snažila, ale...je to jiné, když ty svátky neslavíte v rodině jako rodině. I když je mi Markova rodina blízká a skoro jako moje vlastní...i tak to není ono. Jednak i Mark bude chtít Vánoce strávit se svým přítelem Yugyeomem, se kterým se teď nedávno sestěhovali. Stejně jako Minhyuk bude chtít trávit Vánoce s Hyunwoo, to já všechno vím a chápu. A i když by to ani jednomu z nich nevadilo, i když by byli rádi, kdybych byl s nimi, tak já nechci. Nechci někde trávit tyhle svátky, aby mi červík v hlavě vrtal, že tam dělám jen křena zamilovaným dvojicím, které by si ten den mohli oslavit i jinak, ale musí myslet na to, že mají návštěvu.

Dlouho trvalo, než s tím Minhyuk souhlasil a než si to všechno nechal vysvětlit. Nakonec se mi to ale povedlo, díky bohu.

///

Povzdechnu si, když je město a vše kolem vyzdobené a naladěné na Vánoční vlně. Changkyunnie se mě ptal, jaké mám na Štědrý večer plány, řekl jsem mu, že budu doma. Neplánuju ani nic zdobit, ani nic chystat. Možná jen napeču pár cukroví, udělám salát, usmažím rybu, podívám se na pár pohádek, ale nic víc mě neláká. Hned namítl, že by se večer zastavil, abych nebyl sám, že to se nemá. Jeho štěněčím očím se nedalo říct ne, navíc...jsem ani nechtěl říkat ne. Chtěl jsem být s ním. I když mě škádlí a zlobí, i tak akceptuje to, že počkáme. Nespěchá na mě, i když mě občas plácne po zadku, když jsme u mě doma nebo mě zkouší políbit. Po chvíli pak odloží svoji hravou stránku a pak spolu jen ležíme u televize, v objetí se díváme na filmy. Nikam nezacházíme a...já musím říct, že je to neskutečně nádherné.

„Mh? Ale nechodí se většinou koukat na stromeček až později večer?" zamrkám, když mi Changkyunnie zavolá videohovorem, abych se oblékl a nachystal, že mě vyzvedne a půjdeme se podívat do města na stromeček. Venku se sotva smráká.

„To chodí většina," usměje se. „ale když půjdeme teď, budeme tam sami a nebude tam tak narváno." Uculí se. Nakonec přikývnu, že má pravdu. Takhle, když tam skoro nikdo nebude, můžeme tam jít spolu bez výčitek...kdybychom šli později, museli bychom se hlídat, aby nás někdo neviděl, bylo by podezřelé, že jsme tam spolu.

Hovor ukončíme a já se tedy začnu oblékat. Vezmu si teplejší bílý svetr, protože bude určitě zima, venku mrzne. Vezmu si černé džíny, teplejší boty a když si zavážu šálu, tak uslyším zvonek. S úsměvem si do bundy dám telefon a peněženku a vyjdu ze dveří. Zavrním, když se obejmeme. Je to takový náš rituál místo pusinky, začínám měknout. Povolil jsem objetí, jemné mazlení u televize, pusy na tvář a občasné držení za ruku, když není v blízkosti někdo, kdo by nás mohl vidět.

„Chyběl jsi mi." Zašeptá, když mě na sebe víc natiskne.

„I ty mě," Zašeptám hned nazpět, když se k němu sám víc tisknu. Chytí mě za ruku, když zamknu dveře a vyvede mě ven. „myslel jsem, že půjdeme pěšky, stromeček je kousek." Překvapeně zamrkám, když nasedneme do auta. Pozdravím Jacksona a tázavě se zadívám na Changkyunnieho, když si sedne ke mně dozadu.

„No, já tak trošku s tím stromečkem kecal," podrbe se v zátylku a já vytřeštím nechápavě oči. „chci tě vzít k nám, chci, abys měl Vánoce se vším všudy." Pohladí mě po ruce, zvedne ji ke svým rtům a vtiskne mi na hřbet ruky pusu. Víc vytřeštím oči.

„K...Vám," zopakuju po něm, než mi to dojde. „p-počkej, to...to tam budou tví rodiče," Jemně mi přeskočí hlas strachem a nervozitou. Přikývne. „n-ne, Changkyunnie, to přece...to přece nejde, jsem tvůj učitel a...a já mám strach." Vypísknu zničeně a se strachem se na něj zadívám.

„Z čeho máš strach." Jemně se usměje a chytí mě za boky, aby si mě k sobě přitáhnul blíž a obejme mě kolem pasu.

„C-Co když to nebudou schvalovat a...a co když se budou zlobit a...já se jim třeba nebudu líbit, uznají, že...že se k sobě nehodíme nebo tak a-a nemám dárek, nejsem vhodně oblečený a nejsem na to psychicky připr-" přeruší vodopád mých slov, když mi přiloží prsty na rty, nakloní se ke mně a nebýt těch prstů, tak by dal pusu přímo mě.

„Kiki, nic z toho se nestane," odtáhne se dá mi vlasy za ouško. „naši jsou hodní a skvělý, navíc...ví, že jsi můj učitel, ví, že spolu chodíme, ví, jak to máme a schvalují to," Usměje se na mě, zatímco já překvapeně zamrkám. „samozřejmě, že jsem jim to řekl, nedali mi jinou možnost, když viděli, že jsem jak vyměněný a chtěli vědět důvod." Pohladí mě po tváři. Trošku mě to uklidní a snažím se dýchat. Ale jakmile zastavíme u obrovského domu, který je spíš jako panství, tak se mi panikou a strachem sevře hrdlo. Changkyunnie mě chytí za ruku, zatímco otevře obrovskou zlatou bránu. Zalapám po dechu nad tím luxusem a nervozitou skoro nedýchám.

„Ničeho se neboj, mh?" usměje se na mě vtiskne mi jemnou pusu na spánek. Přikývnu a nechám se vést dál. V obrovské předsíni s mramorovanou podlahou, která se nádherně leskne, si zuju boty a Changkyunnie mi podá měkoučké papuče s roztomilými králičími oušky. Sundáme si bundy a pověsíme je do obrovské nádherné vestavěné skříně na chodbě. Vezme mě za ruku a vede mě dlouhou chodbou plnou obrazů ve zlatém rámu až do místnosti, do které když vejdeme, tak vidím obrovskou kuchyň. Vše bylo laděno do bílé s mramorovými prvky, kuchyň byla obrovská spojená s obrovským obývákem, přímo nad sedačkou visí obrovský křišťálový lustr.

„Že jsem si to všechno neudělala sama, jsi vážně k ničemu!" zamrkám na ženu s krásnými dlouhými černými vlasy, jak živým kaprem mlátí muže. Hádám, že je to máma s tátou. Polknu.

„Boha, tati, to nemůžeš toho kapra zastřelit, když už ne trefit paličkou." Protočí další žena oči a dá si ruce v bok. Má na sobě župan, pleťovou masku, vlasy má v nějakém zvláštním culíku.

„Tati, tati." Další klučina se plácne do čela, zatímco se napůl schovává za bílým gaučem, na kterém vidím zlaté vyšívání. Mezitím vším vidím hnědého labradora, jak krade chlebíček z tácu na konferenčním stolku a nenápadně couvá i s chlebíčkem pryč z místnosti.

„Vedu návštěvu." Odkašle si Changkyunnie dost nahlas a důležitě a já sebou trhnu a celý se zatřesu. Celá rodina najednou ztuhne, i labrador se zastaví v couvání a upustí chlebíček na zem. Kapr v ruce Changkyunnieho mámy se důležitě zamrská, aby dal najevo, že ještě žije a nedá svůj život tak lacino.

„A-Ah, ty budeš určitě Kihyunnie," hned se jeho máma usměje a vrazí do náruče jeho táty kapra. „moc mě těší, jsem Changkyunova máma – Hwasa," docupitá ke mně a hned si se mnou potřese rukou. „jsi tak nádherný," hned šťastně vypískne. „Changkyun nám nějak zapomněl říct, že tě přivede, nemám tu vůbec uklizeno a nic nachystáno." Na mě se usměje a Changkyunnieho probodne pohledem.

„Já...já to taky nevěděl, řekl...řekl mi to až v autě," polknu nervózně. „n-nemám pro vás ani žádný dárek, ani...ani žádnou pozornost, to je trapné." Zašeptám jemně zahanbeně.

„Kihyunnie, to je v pořádku," usměje se a pohladí mě po ruce. „nevím, jestli ti Changkyun řekl naše zvyky, ale my si dárky jako takové nedáváme," usměje se a já překvapeně zamrkám. „všechno co chceme, tak máme...naše rodinná tradice je, že si sedneme k počítači a kupujeme si dárky na aukci, je to děsná sranda, to se ti bude líbit," zasměje se. „a když už, tak si dáváme jen malé drobnosti, nic velkého," Uculí se na mě. Chápavě přikývnu. „ten muž, který není schopný zabít kapra, ale je to třetí nejbohatší muž na světě je Changhyun." Usměje se a Changhyun ke mně přijde a v jedné ruce se snaží držet kapra a druhou rukou si se mnou potřese.

„Já jsem Kyunův brácha, Chengkyu." Dojde ke mně jmenovaný, a i s ním se seznámím.

„A já jsem Changmina," s uculením ke mně doběhne jeho sestra a potřese si se mnou nadšeně rukou, zatímco vypískne, jak moc jsem krásný. „půjdu se převléknout," uculí se. „a tohle zabiju, protože to nikdo jiný neudělá." Povzdechne si a vytrhne Changhyunovi kapra z ruky, vrazí si ho pod paži a s kroucením hlavy jde po obrovských nádherných schodech do patra, hádám, že se tedy asi obléknout. Vyjukaně na všechno koukám, zatímco držím Changkyunnieho ruku a nestačím se divit nad tím, jak je tu všechno nádherné.