Arsena propustili z nemocnice Akademie o den později. Trval na tom, aby ho pustili co nejdříve, nejlépe okolo šesté hodiny ranní, aby mohl okamžitě do služby za Killianem, ale sestra trvala na tom, aby ho naposledy prohlédl zdravotník, který měl přijít až kolem osmé hodiny.

Musel si vyzvednout novou uniformu, jelikož jeho byla špinavá a potrhaná, ale to ještě odložil na později. Nejprve se vydal za princem, protože už více než den mu Arsen neuvolnil dýchací cesty, i když to dělali dvakrát denně, a bál se, že na tom bude princ špatně.

Stráž u jeho komnat mu řekla, že je princ je momentálně v knihovně, a tak se Arsen otočil na patě a vydal se tam.

Killian seděl u okna s výhledem do zahrad. Arsen proletěl pohledem jeho okolí, dva strážci stáli u vstupu do knihovny, další dva pár metrů od prince. Zhodnotil to jako dostatečné, když ale kolem strážců procházel, nařídil jim, ať jim dají soukromí. Přece jen nevěděli o ničem, co se dělo.

Posadil se mlčky naproti Killianovi, ten ihned zvedl pohled od své knihy. "Oh, vidím, že už jsi volný," podotkl. Pak shlédl na Arsenův outfit - momentálně měl na sobě jen obyčejné kalhoty a bílou košili, což bylo to jediné, co v nemocničním křídle měli k dispozici ihned. Nijak to ale nekomentoval.

Arsen se naklonil a ztišil hlas, aby je nikdo ze stráží neslyšel, i když byli daleko. Nemuseli slyšet o princově nemoci a už vůbec nemuseli slyšet to, jak najednou Arsen s Killianem kvůli prohrané hře karet mluvil. 

"Jak se cítíš?" Bylo to poprvé, co na prince promluvil neformálně a nepřišlo mu to divné. Třeba si už zvykal. 

"Popravdě, docela dobře. Samozřejmě pociťuju to, že jsme to dvakrát přeskočili, ale čekal jsem, že se budu cítit hůř," odpověděl Killian. Lehce projel pohledem stráž kolem a zrak zastavil na místě někde za Arsenem. "Potřebuju tvůj názor na jednu knihu. Pojď se mnou."

Arsen se zmateně postavil a následoval prince do uličky s knihami o stoleté válce, která se odehrála asi pět generací zpátky. Tam se Killian zastavil, ale místo toho, aby mu ukázal nějakou knihu, vzal Arsena za ruku a přiložil si ji na hruď. "Přesto mi přijde, že jsem na tvé magii lehce závislý. Takže můžeš."

Pohotově se rozhlédl, jestli je někdo nevidí, ale samozřejmě by Killian neudělal nic, co by ohrozilo jeho tajemství. A tak raději na nic nečekal, zavřel oči a začal se soustředit. Když byl hotový, zašeptal: "Možná bychom to měli omezit jen na jednou denně. Možná není nejlepší, aby sis na mě vytvořil závislost."

"Proč ne? Jsi se mnou neustále."

"Protože můžu kdykoliv zemřít. Jsem v první řadě voják, až pak léčitel," odvětil Arsen.

Všiml si, že si princ skousl ret. Nevěděl, co říct, protože bylo jasné, že má Arsen pravdu. Aby si princ na něm vytvořil závislost, nebylo to dobré ani v jednom směru. 

"Každopádně, " řekl nakonec, čímž bylo jasné, že mění téma, "je tady ještě jedna věc, kterou jsem s tebou chtěl probrat."

"Jaká?"

"Chci opět začít trénink. Pod tvým vedením. Pro jistotu, kdybych náhodou nemohl popadnout dech."

"Nemyslím si-"

"Nemyslíš si, že je to dobrý nápad, samozřejmě, že ne. Ale je to teoreticky rozkaz od krále, protože jsem o tom s ním mluvil a vzhledem k tomu, co se děje, bylo by více než vhodné, abych si osvěžil to, jak se vůbec zachránit. Pamatuješ, jak jsem soupeřil s Nevanem? Můj dech mě vůbec neomezoval. Každé ráno mi uvolníš dýchací cesty, pak budeme mít trénink a budu v pořádku."

Arsen o tom opravdu nebyl vůbec přesvědčený, byla ale pravda, že trénink by se princovi určitě hodil. Takže nakonec poraženecky přikývl. "Zítra to můžeme zkusit. Jestli se ti ale udělá jen trochu blbě, končím."

Killian se uchechtl. "Jaký skok ve vyjadřování si zvládl udělat, podívej se na sebe."

"Říkal jsi, že chceš mít vedle sebe spíše kamaráda než němou tvář, ne? Máš ho mít. Jako kamaráda tě nenechám se udusit při tréninku se mnou."

Princ ho lehce plácl do hrudi. Bylo zvláštní, jak intenzivně ten dotek Arsen cítil, když na sobě neměl zbroj. "Zas tolik si nevěř. Sotva si mé tělo vzpomene na vše, co kdysi umělo, posadím tě na zadek."

Arsen se jen ušklíbl.

Na druhý den tedy vzal prince do výcvikové místnosti v Akademii. Byli tam sami na jeho požádání, protože nechtěl, aby jiné stráže viděli jeho prvotní pokusy o boj. Pro jistotu je ale Arsen nechal stát hned za dveřmi. 

Neměl na sobě svou zbroj, ale jen oblečení, ve kterém strávil většinu svého výcviku. Podobný outfit měl i Killian, takže bylo zvláštní prince vidět jinak než v luxusním královském oblečení. 

Jako první přistoupil Arsen k němu. Uvolnil mu dýchací cesty. Pak o dva kroky ustoupil, rozpřáhl ruce a kývl hlavou. "Teď mě sraz k zemi."

Killian se na něj zamračil. "Myslíš, že nedokážu ani to?"

"Myslím, že ne."

A přesně tak, jak si myslel, Killian se rozběhl, zaměřil se na Arsenovo břicho a prostým nárazem se ho snažil sejmout na zem. Arsen tento pohyb ale naprosto očekával, a tak jednoduchým chmatem položil prince na zem. Položil, doslova. Přece by mu neublížil.

Killian se na něj překvapeně podíval. Arsen se pousmál. "Vidím, že jsi naprosto předvídatelný a techniku nemáš žádnou." Natáhl k němu ruku. Když ho princ za ni vzal, pomohl mu na nohy.

"Já si jen musím vzpomenout!" namítl Killian. "Je to několik let. Tohle... tohle byla improvizace."

"Improvizace, která by tě mohla zabít," doplnil Arsen. "Chtěl jsi mě zkrátka srazit. Což by znamenalo, že ty bys spadl taky, sice na mě, ale stále by tě to mohlo připravit o výhodu. Začneme u tohoto. Ukážu ti, jak někoho dostat na zem, abys ale ty zůstal stát."

"Když zůstanu stát, ten člověk se vyhrabe na nohy a napadne mě znovu. Raději bych ho zalehl a znemožnil mu pohyb."

"Jo, to se ti bude hodit jen v případě, že toho člověka necháš živého."

Killianův pohled v tu chvíli byl k nezaplacení. "Chápu to dobře, že mě naučíš, jak někoho zabít?"

Arsen přikývl. "V bitvě není čas na nic jiného."

"Už jsi někoho někdy zabil?"

Přikývl podruhé. Poprvé někoho zabil ve svých sedmnácti letech. Tehdy se do Akademie dostali špehové sousedního království s jediným úkolem - pozabíjet co nejvíce studentů, aby království přišlo o novou sílu. 

Tehdy Arsen zabil člověka, co ho napadl ve spánku. A od té doby se číslo prolité krve na jeho rukách jen zvětšovalo. 

"Chci o tom slyšet víc," odpověděl Killian.

Arsen se posadil na zem, Killian ho následoval. Ani si v tu chvíli neuvědomil, že si sedá dřív jak princ, což bylo zakázané. Povyprávěl mu tedy příběh o tom, jak proběhlo jeho první zabití, zodpověděl mu každou otázku.¨

A pak uprostřed věty přerušil své vyprávění a zničehonic prince napadl tak, že během sekundy ho měl přišpendleného k zemi. "Pravidlo číslo jedna, vždy buď v pozoru, i když se zdá, že si s někým jen neškodně povídáš," řekl tlumeně.

Až v tu chvíli si uvědomil, jak blízko má svůj obličej k tomu Killianovu. Lehce si odkašlal, pustil ho a slezl z něj. Princ, stále v šoku, se posadil. Pak se ale uchechtl. "To máš asi pravdu."

"Vlastní zkušenost," doplnil Arsen. Ani nemusel říkat, že měl na mysli jeho napadení pár dní zpátky. 

Posadil se zpátky na své místo. Dořekl větu, kterou předtím přerušil. "A teď jdeme konečně bojovat."

I když měli na trénink vyhrazenu jen jednu hodinu, nakonec tam byli dvě hodiny a půl. Šlo vidět, že Killian přece jen nějaké základy měl, jeho tělo si ale horko těžko vzpomínalo, a tak na něj šel Arsen pomalu. Dneska skolil prince přece jen už dostatečně krát. 

Když skončili, Killian se šel napít. Arsen sedící na zemi sledoval jeho profil, jak bere džbán s vodou a nalévá si. Byl ale přistižen, když se princ otočil a jejich pohled se setkal. Usmál se. Arsen se pousmál zpátky a oční kontakt přerušil. Killianovy zlatavé oči byly až moc hypnotizující. 

Nemohl se tak nějak dočkat zítřejšího tréninku.

♛