Jestli ho Arsen něco naučil, bylo to to, aby si nechával jednu zbroj vždy na blízku. V tu chvíli se mu hodila neuvěřitelně, když z okna uviděl běžící cizí vojsko po královském dvoře.

Otevřel skříň a rychle zbroj vyndal. Co nejrychleji se do ní začal oblékat, když se dveře jeho ložnice rozrazily a dovnitř vběhl Caelan s dvěma dalšími strážci. "Díky bože," vydechl. Nejspíš proto, když uviděl Killiana vzhůru a jak se už obléká do zbroje. 

"Glocksbergové?" zeptal se jednoduše.

Caelan přikývl. "Princezna Lianna a princ Nevan jsou už na cestě. Vy jste na řadě."

Killian nepatrně přikývl a nic nenamítal. Opravdu bylo lepší, aby raději utekl do bezpečí, než aby se zapojoval. Bylo to pár týdnů, co království ztratilo jednoho krále, nemuselo se to znát znovu už jen z toho důvodu, že Linnea neměla jakýkoliv trénink, aby se stala královnou.

"Čekal jsem, že toho využijí," zamumlal. "Čekal jsem, že využijí otcovu smrt."

A pak si to uvědomil. Arsenovy sestry.

Trhl hlavou k Caelanovi. "Kde jsou Naya s Cyrou?"

Rozhodil rukama. "Nemám tušení."

"Musíme je dostat do bezpečí," rozkázal okamžitě. Zapínal si ještě pás s dýkami, ale už se rozběhl.

"Vy musíte především do bezpečí, můj pane," namítl Caelan.

Killian po něm hodil naštvaným pohledem. "Nepůjdu bez nich."

Slíbil Arsenovi, že se o ně postará. A bylo to něco, co rozhodně neměl v plánu porušovat, takže i přes Caelanovy protesty se rozběhl směrem, kde měly pokoj, a ne tím, který vedl k tajnému východu z paláce.

"Vaše Veličenstvo, není to bezpečné-" zkusil to další strážce.

Killian se zastavil a otočil se na Caelana a další dva strážce. "Berte to jako rozkaz. Jestli byste raději utekli teď hned a mě jste chtěli jako záminku, nenechte se rušit, ale až tohle skončí, najdu vás a budete obvinění ze zrady."

Caelan lehce našpulil pusu a pokrčil rameny. "Já jsem v tom s vámi. Nejste jediný, kdo dal slib Arsenovi." Killian se pousmál. Další dva strážci jen strachy přikývli.

Rozběhli se tedy opět směrem k jejich pokoji. Killian se samozřejmě ani neobtěžoval s ťukáním, tak doufal, že mu to Naya promine. Musely být tak zmatené. Pravděpodobně neměly tušení, co se dělo v paláci v krizích, jako byla tato.

Když ale vletěl dovnitř, místnost se zdála být prázdná. "Nayo?" zvolal. "Cyro?"

Už se chtěl málem zmateně otočil, připraven prohledat celý palác, jestli bude muset, když se otevřela skříň a ven vyběhla vystrašená Cyra. Doběhla ke Killianovi a objala ho v pase, což bylo tak akorát pro její výšku. "Já se tak bojím," vydechla. "Ale Arsen vždycky říkal, že nás ochráníš i ty, jsem ráda, že nelhal."

Killian zatnul na chvíli čelit. Teď opravdu nebyl čas na nějaké dojímání se. 

"Musíme běžet, rychle," řekl jí a podíval se ke skříni, odkud vylézala Naya.

"Kam běžet?" zeptala se.

"Minimálně pryč od těch plamenů. Ty by se vám v té skříni asi úplně nelíbily."

"Nevěděla sem, co jiného dělat," vysvětlila.

"Dobrý tah. Ale raději odtud zmizíme úplně."

Vzal Cyru za ruku. "Teď asi budeme hodně běžet, jo?"

Přikývla. Caelan zaujal místo za Nayou a povzbudivě se na ni usmál. Pak se konečně všichni vydali k úniku z paláce.

Naposled tam byl v tu noc, kdy se mu projevily respirační problémy, v tu noc, co je Glocksbergové napadli posledně. Neměl tušení, jak se bude cítit být v těch temných chodbách znovu. 

"Bude tam tma a možná to bude trochu děsivé," vysvětlil Cyře, když se blížili ke vchodu. "Ale slibuju, že za celou dobu nepustím tvou ruku, dobře?"

Jako odpověď se mu dostalo opět jen přikývnutí, ale v tu chvíli mu to stačilo. 

Všichni tři strážci i Killian popadli pochodně na chodbách, takže když doběhli ke vchodu, měli alespoň čtyři. Zhluboka se nadechl, zatímco jeden ze strážců otevřel dveře. A pak vběhli dovnitř.

Bilo mu srdce jako o závod, ale uvědomil si, že se bál více o Nayu s Cyrou než o sebe. Bál se, že zklame Arsena a že si bude vyčítat nejen jeho smrt, ale i smrt jeho sester. 

Chodba se zdála nekonečná a Killian si ji tak dlouhou rozhodně nepamatoval. Chvíli se i bál, že třeba i zabloudili, pak si ale uvědomil, že kdyby to byl ten případ, už dávno by narazili na slepou uličku, která měla mást nepřítele, kdyby se za nimi někdo vydal.

Pak konečně uviděl měsíční světlo. Musel se usmát. Chodba ústila celkem daleko od paláce, kde se mohli rozběhnout někam do bezpečí. 

Vyběhli ven. Killian se rychle rozhlédl, jestli jsou sami, jen aby se ujistil. Jeho ruka už se potila, ale neexistovalo, že by Cyru pustil. Doběhli ke kamenné prohlubni kousek od váchodu, kde odhodili pochodně, protože už je nepotřebovali, jen tak někde je ale taky odhodit nemohli, aby nezpůsobili požár.

Dle Cyřina pohledu uviděl, že se jí myšlenka pokračování bez pochodní nelíbila, ale s nimi by byli až moc výrazní. Nešlo to jinak. 

Chtěl ji už nějak uklidnit, když uslyšel hlasy. Nevěděl, co říkají, z jednoho prostého důvodu. Nemluvili jejich jazykem. Byla to cizí armáda.

Vzhlédl. Za kopcem se začaly objevovat jejich pochodně. 

"Do pohybu. Hned," rozkázal a všichni se rozběhli vstříc lesu. Netrvalo ale dlouho a uslyšel bolestný výkřik. Ženský. Zastavil se a otočil přímo, když Naya spadla na zem a chytila se za nohu. Kombinace špatného terénu a tmy si vyžádala přece jen svou daň. 

Zanadával si a předal Cyřinu ruku Caelanovi. Rozběhl se zpátky i přes protesty obou strážců, aby jí pomohl. Přehodil si její paži kolem ramen. "Bude to bolet, ale zůstat tady nemůžeme."

Caelan zavrtěl hlavou. "Měl byste utéct, postarám se o ně-"

Killian ho umlčel jediným pohledem. "Uteč s Cyrou. Postarám se o Nayu."

To, aby byla Cyra kompletně od sestry i Killiana, bylo to poslední, co chtěl, ale na druhou stranu to byl Caelan. Cyra ho taky znala. Věděl, že s ním bude v pořádku a v případě, že na někoho narazí, Caelan měl mnohem lepší výcvik jak on. Mohl ji ochránit více, než kdyby s ní utekl on.

Obdivoval Cyru, jak dobře to zvládala, když se bez jediného slůvka s Caelanem rozběhla pryč. Tempo Killiana a Nayi bylo značně pomalejší, a tak vsázel vše na to, že těch pár vojáků na kopci si jich mezi větvemi nevšimne. 

Takové štěstí ale samozřejmě neměli. Za chvíli uviděl, jak za nimi běží pět vojáků. Oni byli tři. Z toho Killian bojoval možná tak jako druhák Akademie. Zanadával si. 

S jejich tempem se ale do bezpečí dostat nemohli. Museli bojovat, to bylo nevyhnutelné. Sešel z cesty a posadil Nayu za tlustý kmen stromu, kde nemusela být hned vidět. "Co děláš?" zeptala se zoufale. 

"Jdu bojovat."

I ona samozřejmě věděla, že jeho trénink nebyl dokonalý. Otevřela pusu v protest, ale Killian byl rychlejší. "Více se skrč. Rozptýlíme je, nevšimnou si tě." A pak se hned vrátil za dvěma strážci. Vytasil z pochvy meč. "Tak, hádám, že jdeme na to."

Byl to jeho první opravdový boj v životě. Pět proti třem. Byl ale překvapen, jak strach o někoho důležitého dokáže člověka pohánět, donutí ho ze sebe vydat ten nejlepší výkon, když byl on tím, kdo zabil prvního vojáka, věděl, že za to vděčil jen strachu o Arsenovy sestry a že poruší jeho slib, že je neochránil. 

Byli tedy už jen čtyři na tři. Stále to byl člověk navíc. A ten člověk navíc se Killianovi málem vytratil z očí, když se rozběhl ke stromu, kde schoval Nayu. 

Projela jím vlna vzteku. Měl ale plné ruce práce už s tím, s kým bojoval, když uviděl k nim běžícího Caelana. Zmateně se na něj podíval. "Cyra?" zakřičel. Hned na to odrazil útok vojáka.

"V bezpečí, přísahám," zakřičel zpátky, doběhl k nim a bez váhání zezadu zabodl vojáka, se kterým Killian bojoval. 

Takže už mu nic nebránilo. Neváhal a rozběhl se z cesty za Nayou a vojákem, který se k ní jeho kulhavým během blížil.

"Killiane, ne!" zakřičel na něj Caelan, zatímco se snažil vytáhnout svůj meč z mrtvého těla. Killian ho ale neposlouchal. Caelan neměl šanci, aby stihl Nayu zachránit první. Buď to byl on nebo nikdo. 

Nevěděl vlastně, co by měl udělat, aby ji zachránil. Když už ale viděl, jak se voják napřahuje a Naya se pod ním jen zděšeně třese, bylo mu jasné, že dnes to pro něj dobře nedopadne. 

Na poslední chvíli sjel před ni a mečem sice útok odrazil, ale ten mu taky pod tíhou nárazu vypadl z ruky. 

Neměl tak jak odrazit další útok.

Neměl tak se jak bránit, když podruhé ucítil, jak ostří projelo jeho tělem.

Uslyšel Nayu zalapat po dechu. Uviděl, jak vojákovi doslova upadla hlava, když se k nim dostal i Cealen a zastavil ho tak od další fatální rány do Killianova těla.

Přece jen ale bylo pozdě. Přece jen už ho ostří zasáhlo jen malinký kousek od srdce. 

Hlava mu spadla na zem. Periferně uviděl, jak Naya brečí, jak si k němu Caelan kleknul, naprosto bezmocný. Přitlačil mu dlaně na ránu, ale Killian to už znal. Věděl, že bez Arsena a jeho oběti tohle nepřežije. 

Otočil se na Caelana. "Běžte," vykuckal. "Odveď ji do bezpečí." Začal cítit krev v ústech.

Caelan vrtěl hlavu. "Jsi král," vzlykl. "Nemůžeš umřít."

Věděl, že nemůže. Věděl, že tím hodí neuvěřitelné břemeno na Liannu, že jestli Caelanova teorie byla pravdivá, Arsen ho nakope hned, co se setkají, že jeho oběť byla k ničemu.

"Vím, že bych neměl. Ale myslím, že už nemám na vybranou." Rozkašlal se. Vykašlal krev. Nebyl už daleko.

"Teď není nejlepší chvíle, abys to bral na lehkou váhu, Killiane," zamumlal Caelan a zatlačil na jeho ránu ještě víc. Přes to Killian ztrácel až moc krve, až moc rychle.

Otočil se z posledních sil na Nayu. "I když mě Arsen první sám zabije, že jsem si dovolil umřít, budu ho od vás pozdravovat, hm?"

Začala vrtět hlavou. "Nemluv tak. Panebože, proč jsi to udělal?"

"Protože jsem mu dal slib," zamumlal slabě. Začal se ztrácet. Začala se mu točit hlava. Jeho oči najednou byly tak těžké, a tak je raději zavřel.

A hned ho uviděl. Uviděl Arsena a jeho rudé oči od breku, jak nevěřícně vrtí hlavou. Došel ke Killianovi a objal ho. "To, že jsi obětoval život, abys zachránil mou sestru, je ten jedinej důvod, proč ti tohle prominu," zamumlal mu do ramene.

Killian zalapal po dechu. Jeho dotek byl reálný jako nikdy jindy. "Promiň, nemohl jsem ji nechat umřít," odpověděl a jeho hlas opravdu uslyšel. Nedusil to v sobě. Najednou mohl s Arsenem mluvit. Což znamenalo jen jediné.

Arsenův stisk ještě zesílil, když uslyšel jeho hlas. Killian se konečně vzpamatoval natolik, aby ho objal zpátky. "Děkuju," zašeptal Arsen. 

"To já tobě," odpověděl. Konečně se dočkal toho posledního poděkování, které mu nedávalo spát.

♛

hhhahahaha, UTÍKEJTE HNED NA EPILOG

(pls já už fakt nemám hranice, zabít oba dva :')