Killian si lehl na záda na postel a uvelebil se. Byl lehce nervózní, jakoby se měl právě dozvědět, jestli ho jeho plíce pomalu zabíjí nebo ne, i když věděl, že Arsen si ještě stále netroufal na to, aby to na něm zkusil.

Vzhlédl. Arsen přistoupil k jeho posteli. Bylo to vůbec poprvé, co byl přímo u něj v ložnici a ne jen ve vedlejší místnosti. Bylo deset hodin večer a Arsen měl končit už minimálně dvě hodiny zpátky, ale zkrátka trval na tom, že se pokusí princovy dýchací cesty uvolnit až těsně před spaním.

Rozhodně nechodil spát v deset večer, cítil se ale špatně, aby Arsen takhle přetahoval svou už tak náročnou pracovní dobu. 

Sledoval, jak mu Arsen opět položil dlaň na hruď a zavřel oči. 

"Jaký je rozdíl, jestli použiješ jednu ruku nebo dvě?" zeptal se zničehonic Killian. Arsen znovu oči otevřel, překvapen jeho otázkou. Killian si ale jen vzpomněl na to, jak když mu Arsen pomohl poprvé, použil obě ruce, od té doby převážně jen jednu.

"Intenzita," odpověděl jednoduše Arsen. "Když jsem vám pomohl poprvé, šlo vám o život. Teď jde jen o rutinní záležitost, jedna ruka bohatě stačí."

Killian chápavě přikývl. Opět se uvolnil a Arsen zavřel oči. 

Miloval ten pocit, když se mu začaly uvolňovat dýchací cesty, i teď, když neměl akutní problém. Arsen byl pro něj jako droga. Chtěl jeho schopnosti čím dál více. Tentokrát si dával na čas. Killian ho upřeně sledoval, ale Arsen se po dobu asi dvou minut nepohnul ani o milimetr.

Pak, jakoby se probudil z nějakého snu, se vrátil do reality a odstoupil. "Dobrou noc, Vaše královská Výsosti," řekl a rozešel se pryč.

"Počkej!" zastavil ho Killian. Přece nemohl jen tak zmizet? "Proč to teď trvalo déle než obvykle?"

Arsen se otočil zpátky na něj. "Jen jsem se snažil, aby mé schopnosti měly ve vašem těle co nejdelší účinek."

"To dává smysl," zamumlal si Killian pro sebe. "Dobrou noc, Arsene. Děkuju."

Arsen přikývl a bez dalšího slova odešel.

Tu noc Killian spal nejlépe za poslední dobu. Jeho dech mu nedělal nejmenší problém a za noc se jedinkrát neprobudil. Když se ráno konečně vzbudil a vyšel ze své ložnice, Arsen už byl zpátky v jeho komnatách, připraven na další službu.

"Kolik je hodin?" zeptal se Killian zmateně.

Arsen se postavil do pozoru. "Osm hodin ráno, můj pane."

Killian se uchechtl. Vážně spal skoro deset hodin v kuse? "Proboha. Mám zpoždění, ne?"

"První schůzi máte až v deset hodin. Druhou pak ve tři odpoledne."

Přikývl ve znamení, že to bere na vědomí. Pomalu obešel křeslo kousek od něj a posadil se. Lehce se usmál. "Takhle dobře jsem se dlouho nevyspal. Ani nevíš, jak vděčný ti právě jsem."

Stala se z toho taková rutina. Každý večer Arsen kouzlil s jeho dýchacími cestami, aby se mu dobře spalo, později to dokonce začali dělat i preventivně ráno. Killian tak chodil po paláci, jako by nikdy žádné problémy neměl. Dokonce se mu dařilo postupně Arsena přemluvit, aby mu nepomáhal až těsně před spaním, ale už dřív. Postupně se tak dostali až k oné osmé hodině, kdy Arsen většinou končil. 

Pak, jedno ráno, Arsen přišel do jeho komnat, postavil se do pozoru a promluvil: "Jsem připraven zjistit, jestli je vaše nemoc smrtelná, můj pane."

Killian se na něj překvapeně otočil. "Vážně?"

"Dnes večer se o to můžeme pokusit. Je úplněk, takže na to bude ten nejlepší čas."

Celý den tak Killian nemyslel na nic jiného. Nikomu nic o tom neřekl, ani jeho sestře, se kterou strávil dobré tři hodiny v zahradách, když sledovali bratra, jak trénuje s dřevěným mečem útok. To mu Killian lehce záviděl. On sám začal svůj výcvik v jeho dvanácti letech. Jenže za dva roky přišly jeho respirační problémy a on byl čím dal slabší. Otec mu postupně zakazoval aktivity, které by vyžadovaly větší dechovou výdrž, dokud mu nezbylo možná tak jen čtení. 

Teď se ale cítil dobře díky Arsenovým schopnostem z rána. Vstal tedy a za zmateného pohledu Lianny si vzal ze země druhý dřevěný meč. Postavil se před Nevana. "Pojď, dáme souboj."

Nevan svěsil ruce. "Vždyť nemůžeš."

"Cítím se dobře," odpověděl Killian a podíval se na Arsena, který stál kousek od jejich stolu a měl úplně stejný starostlivý pohled na tváři jako jeho sestra.

Nevan se podíval na Liannu. "Řekni mu něco!"

Lianna se postavila. "Killiane, vážně-"

Killian je ale neposlouchal. Udělal výpad vpřed a lehce mečem dloubl do Nevana tak, aby mu neublížil. "A už bys byl mrtvý," ušklíbl se.

To stačilo k tomu, aby se Nevan dal do boje, protože on nesnášel prohry. Zaútočil na Killiana zpátky a i když Killian neměl dobrých pár let žádný pořádný výcvik a jen sledoval zpovzdálí, jeho tělo si alespoň vzpomnělo na ty základy. V kombinaci s jeho hlavou a pozorování vydal ze sebe výkon, za který se vůbec nestyděl.

Když Nevana 'zabil' podruhé, spokojeně se narovnal. Neměl ale ani tak radost z vítězství jako z toho, že i když se cítil lehce zadýchaný, nebylo to jeho klasický stav nemocného člověka. Cítil se normálně.

Ani si nevšiml Arsena, který se objevil v jeho těsné blízkosti. "Jste v pořádku?" zeptal se tlumeně. Killianovi bylo jasné, že se ptá, jestli nepotřebuje jeho léčení.

"V pohodě," odpověděl radostně. "Jsem v pohodě."

Hned na to Nevan naopak šťouchl mečem ho. "Odveta!" zakřičel.

Killian se otočil zpátky na Arsena a jen pokrčil rameny. Arsen tedy o pár kroků ustoupil a Killian se dal opět do bojové pozice.

Když se ten den vrátili do komnat, bylo pár minut před osmou. Nebylo jasně dáno, aby Arsen končil v tuto hodinu, Killian to ale tak nějak nastavil a vždy ho propustil v onu hodinu, kdy se rozezvonila královská kaple.

Teď se ale Arsen nechystal na skončení služby. Sotva se za nimi zavřeli dveře, Killian se zeptal. "Potřebuješ k tomu něco speciálního?" zeptal se. Bylo na čase, aby zjistili, jestli je jeho nemoc smrtelná.

"Ne, pane. Jen mou knihu," řekl a zvedl ji do vzduchu.

"Tak mi řekni, co mám dělat."

Šlo vidět, že Arsena znepokojil fakt, že by mu měl něco diktovat, což Killiana lehce pobavilo. Nakonec si ale odložil knihu bokem, přičemž ji nezapomněl otevřít na straně, kterou potřeboval, a zpátky se narovnal. "Vy momentálně nemusíte dělat nic. Já si budu muset sundat zbroj, protože potřebujeme osobní kontakt."

Killian nevěděl, jaký osobní kontakt měl na mysli, protože zatím vše, co s ním Arsen dělal, osobní kontakt vyžadovalo. Rychle ale pochopil, když se Arsen k němu otočil zády a sundal si z horní části těla vše až na poslední vrstvu, což byla bílá košile, o které si byl Killian jistý, že součástí uniformy nebyla.

Arsen se otočil zpátky k němu, košile rozepnutá. Šlo vidět, že ho znervózňovalo být takhle oblečený před princem. Kdyby na to Killian měl odvahu, řekl by mu, že se cítí stejně. Arsen měl samozřejmě vypracovanou postavu, což bylo výsledkem pečlivého tréninku. Killian se musel donutit podívat se Arsenovi do očí, aby se nedíval níž.

"Musíte mi dát dlaň na srdce," začal vysvětlovat Arsen. "Pak se začnete soustředit na svůj dech, více po vás nepotřebuju. Já se pokusím z vás tu nemoc jakoby vytáhnout do mého vlastního těla, abych ji mohl více prozkoumat."

"Ale to přece nejde, nemůžeš-"

"Až to skončí, vše se vrátí do starých kolejí. Není to tak, že bych si od vás tu nemoc vzal a předělal na sebe, je to jen dočasné. Ucítím ji ve svém těle, ale i kdyby byla smrtelná, nezabije mě. V tom případě bych jen omdlel. Pokud neomdlím, vaše nemoc smrtelná není."

Killian si dal chvíli na to, aby všechny ty informace zpracoval. Pak jen přikývl a ukázal na čalouněnou sedačku. "Měl by sis lehnout. Pro případ, že omdlíš."

Arsen ale zavrtěl hlavou. "Neomdlím."

"Co když je to smrtelný?"

"Není."

Arsen vypadal jistý sám sebou, a tak se ho Killian už nesnažil o ničem přesvědčovat. Místo toho natáhl ruku a položil mu ji váhavě na hruď tak, že od jeho holé kůže je dělila jen ona bílá košile.

Arsen ale jeho ruku vzal a položil mu ji na svou hruď pod košili. "Jde právě o to, že tentokrát to musí být opravdu kontakt kůže na kůži," vysvětlil krátce.

Killian lehce přikývl. Takhle cítil, jak Arsenovi bije srdce o něco rychleji, než bylo normální. Musel být z tohoto celého procesu nervózní. 

"Soustřeďte se na svůj dech. Zbytek je má práce," řekl Arsen tiše a zavřel oči. Killian je také nejprve zavřel, aby se více soustředil, ale nakonec je zase otevřel, protože ho zkrátka fascinovalo sledovat Arsena v procesu.

Shlédl na svou ruku na jeho hrudi, na to, jak Arsen ještě položil svou dlaň přes tu jeho. Bylo na tom něco neuvěřitelně intimního, protože jakožto prince, nikdo se ho nikdy nedotékal, stejně tak jako on se nedotékal nikoho. A najednou tu s tál se svým osobním strážcem v lehké košili a probíhalo tu něco, co nedokázal vysvětlit.

Nakonec oči stejně zavřel, při pohledu na Arsena se nedokázal soustředit. 

Najednou v sobě ucítil takový zvláštní pocit, jako by někdo z něj tahal všechnu energii. Možná on měl být nakonec tím, kdo se měl posadit, pomyslel si. Lehce zavrávoral, na což ucítil, jak Arsenův stisk na jeho ruce zesílil.

Nemohl teď zkolabovat. Nemohl to celé pokazit. A tak dělal vše proto, aby vydržel stát pevně na nohách. Aby-

Ucítil, jak se mu podlomila kolena, ale na zem nedopadl. Arsen ho pohotově chytil a Killianem projela mrazivá vlna energie, jak se jejich spojení přerušilo. Neuvěřitelně se mu točila hlava, ale vnímal to, jak ho Arsen opatrně usadil na zem. Něco mu říkal, ale natolik nevnímal.

"Promiň," bylo to jediné, co ze sebe dokázal vydat. Opakoval to stále dokola. "Promiň, promiň..."

Tentokrát Arsen položil dlaň na hruď jemu a během chvíle se Killianovi rozjasnil zrak a jeho celé tělo se vzpamatovalo. Hlava mu přestala dělat kotrmelce. V sedu se narovnal a otočil se na Arsena. "Omlouvám se," řekl ještě jednou a jistě.

Arsen jen lehce zavrtěl hlavou. "Je to má chyba, pane. Měl jsem toho více zjistit o tom, co to může udělat s vámi. Doufám, že přijmete mou omluvu."

"Arsene," vydechl Killian unavený ne jen tím, co se právě stalo, ale i tou neustálou disciplínou Arsena. "Nemusíš si brát vinu na sebe jen proto, že jsem princ. Stejně jako nemusíš být neustále jako na jehlách. Už ani nevím, jak dlouho ti říkám, aby ses trochu uvolnil. Nepůjdu na tebe žalovat otci, jestli je to to, čeho se bojíš."

Arsen si zapnul košili až ke krku. "Jen dělám svou práci," řekl jednoduše. Až do chvíle, než opustil jeho komnaty o dvacet minut později po tom, co Killianovi ještě uvolnil dýchací cesty na noc, neřekl jediné další slovo.

♛

...tohle je delší kapitola, než bylo v plánu

CO NA TO ZATÍM ŘÍKÁTE THO