Killian seděl na lavičce v střešních zahradách, kde mu Cyra vysvětlovala nějakou hru, kterou si právě vymyslela a která dle jeho názoru vůbec nedávala smysl. Přesto uznale přikyvoval a snažil se přijít na to, jak si tohle s ní zahraje, když to nedávalo smysl.

Měl pro ni neuvěřitelnou slabost. Možná proto, že měla úplně stejné oči jako Arsen a stejně zakulacený nos. I když Naya byla jeho dvojčetem, dle Killiana se mu Cyra podobala víc. 

Caelan stál kousek od nich v pozoru, i když podle toho, co Killian pochopil, sám znal Cyru moc dobře. Proto ho nejprve přizval, že ať už budou dělat cokoliv, může se přidat, on ale jen zavrtěl hlavou a řekl, že raději bude držet stráž. 

"A pak se schovám a ty-"

V tomhle musel Killian Cyru přerušit. "Nešlo by to bez toho schovávání?" zeptal se. "Nerad bych chvíli, kdy bych nevěděl, kde jsi. Arsen by mi dal."

Cyra se zamyslela. "Tak jo," řekla nakonec. "To můžeme vynechat. Tak místo toho..." brblala dál a vymýšlela pravidla na místě. 

Killian postupně přestával vnímat, i když věděl, že pak bude Cyra naštvaně dupat, že si nepamatuje pravidla. Zkrátka se ale dělo až moc věcí na to, aby dokázal udržet pozornost při dětské hře delší dobu. 

Jeho mozek se tak nějak sám vzpamatoval, když uslyšel Cyřina další slova. "Proč vůbec trávíš s bráchou tolik času?"

Snažil se nezatvářit překvapeně. "Jak to myslíš, tolik?"

"Vždycky, když se s ním vidíme, jsi někde poblíž. Vždy přijdete a odejdete spolu. Nemá princ důležitou práci?"

Někdy zapomínal, že jí je už jedenáct, že nejsou tak nenápadní, jako by jí bylo pět. Byla to ale Arsenova sestřička a ten si ji hýčkal, jako by byla mnohem menší, proto to měl Killian potřebu dělat taky.

Nepatrně přikývl. "Mám. Ale Arsen je generálporučík, což je hodně důležitá funkce. Hodně spolu spolupracujeme."

"Arsen říkal, že neumíš bojovat," odfrkla si. "Tak proč bys s ním spolupracoval?"

Killian na chvíli ztratil slova, ale nakonec se musel jen zasmát. Udělal si mentální poznámku, aby se na to později Arsena zeptal, o čem si povídá s jeho sestrami. 

"No, tak to Arsen lže, protože já jsem skvělý bojovník," odpověděl nakonec. Co jiného taky mohl odpovědět? Nemohl ji říct, že jsou spolu, musel ji přesvědčit, že spolu tráví tolik času, protože spolu spolupracují, jinak-

"Nevěděla jsem, že princ je lhář," přeměřila si ho pohledem Cyra. "Tohle byl totiž test."

"Test?" nakrčil obočí.

"Jednou když nás byl Arsen navštívit a myslel si, že už spím, bavili se s Nayou o tobě. Říkal, že by nepřežil jen tu myšlenku, že bys byl otráven. A nejsem malá, vím, co mluvení jako tohle znamená. Je do tebe zabouchlej."

Killian v tu chvíli nevěřil svým uším, musel se ale zasmát. "To neznamená, že i já do něj."

"Jsi s ním neustále. Beztak jo," odpověděla jednoduše. "Ale nevadí mi to. Vždy jsem chtěla žít v paláci a teď aspoň chvíli můžu."

"Líbí se ti tady?"

"Jo, moc. Pan učitel je taky skvělý. Bude těžký se vracet domů."

"Jestli chceš, můžeš na hodiny chodit i nadále, až se vrátíš domů. Můžu to zařídit," navrhl Killian.

"Jo? To by bylo super. Myslím, že Arsen je na mě pyšný, jak rychle se tady učím. Chci mu dělat radost i nadále, protože toho pro nás dělá hodně," vysvětlila.

"Ty děláš Arsenovi radost tak jako tak, věř mi."

"Vidíš? A teď ses prokecl, protože jak jinak bys tohle věděl?"

Killian se musel znovu zasmát, tentokrát se k němu přidala i Cyra. "Dobře, máš pravdu. Mám tvého bratra hodně rád."

Cyra se spokojeně usmála. "Děkuju za upřímnost. Na oplátku ti řeknu, že i ty mu děláš radost, vážně. Od toho, co nám zemřeli rodiče, to bylo všechno pochmurný, ale už i Arsen se více usmívá."

Překvapilo ho, jak lehce o tom tématu mluvila. Rozhodl se ale přímo tohle s ní nerozebírat, přece jen byla stále dítě a na takové věci momentálně myslet nemusela. "Děkuju," řekl jako první. "Tak co kdybychom si teď zahráli tu hru?"

Nakonec si zahráli jedno kolo, kdy Killian půlku času nechápal, co vlastně dělal a jen poslouchal Cyřiny pokyny. Pak usoudil, že Arsen musel mít už dostatek času na to, aby Nayu zasvětil do situace, a tak, aby se vyhnul dalšímu kolu, navrhnul, aby se vrátili.

Když zabočili do té správné chodby, Killian si všimnul, že z pokoje Nayi a Cyry vychází první generál. Killiana si ale nevšiml a vydal se na druhou stranu. Znervózněl. To nikdy nemohlo znamenat nic dobrého, když si generál Arsena vyhledal až v pokoji jeho sester.

Takže ho svíral nepříjemný pocit, když vcházel do pokoje, i když neměl ani tušení, o co by mohlo jít. Třeba to nebylo nic špatného. 

Když ale uviděl Nayiny uslzené oči, věděl, že ani jemu se to líbit nebude. "Co se stalo?" zeptal se. "Co chtěl generál?"

Arsen, který chodil po místnosti se zastavil, stáhnul rty do úzké linky a otočil se na Killiana. "Povolal mě do boje," řekl mu. Kdyby na něj hodil bombu, mělo by to stejný efekt. "Co nejdříve musím odjet na frontu."

"Jakože ještě dneska?"

Arsen přikývl. "Teoreticky se mám hned sbalit a vyrazit. Jednotka na jihozápadě se dostala do pasti. Většina našich zahynula a teď jejich vojsko postupuje až moc rychle. Naše náhradní jednotka vyráží za tři hodiny."

Killianova hlava se zamlžila těmi mrtvými, těmi čísly, která se k nim denně dostávala a zvětšovala se. Představil si Arsena na té frontě, kde denně jejich vojáci umírali. A zkrátka... zkrátka to nechtěl. Nevěřil tomu. 

Začal vrtět hlavou. "Nemůžeš odjet. Za prvé, potřebuju tvou magii. A za druhé... potřebuju tebe."

Arsen si povzdechl. Pohled mu spadl na Cyru, která na něj jen koukala smutně zpátky, zatímco držela Killiana za ruku. Pak se podíval zpátky na něj a kývnul směrem ke koupelně. "Můžeme si promluvit o samotě?"

Killian mlčky dovedl Cyru k Naye. Nedokázal se jí podívat ani do očí, jak už brečela. Taky věděla, co to znamená. Arsen ve válce znamenal, že každým dnem může být zabit. 

Zavřeli se v koupelně. Killian se vyhýbal jeho pohledu. Arsen neváhal. "Jestli dostanu šanci, zkusím se třeba za týden vrátit, abych ti uvolnil plíce. A jestli ne... budeš muset vydržet, jestli se zdržím."

"Tohle je zrovna ta stránka mince, které mě tíží méně," přiznal. Konečně zvedl pohled. "Co když zemřeš? Co když tě někdo zabije? Dostanu jen hlášení následující ráno, kde bude tvé jméno mezi ostatními, jako by se nechumelilo?"

"Nemůžu ti slíbit, že se mi nic nestane, to víš," vydechl Arsen. "Ale věř mi, že budu dělat cokoliv proto, abych přežil, ať už kvůli tobě nebo sestrám."

V tu chvíli Killian ucítil na tvářích první slzy. To, co mu Arsen nechtěl slíbit, bylo totiž přesně to, co chtěl slyšet - aby mu slíbil, že se mu nic nestane.

"Nemůžeš tam," zavrtěl Killian hlavou, stále ve fázi odmítání. 

"Jsem generál poručík. Je to moje povinnost," odpověděl Arsen.

"Ale taky jsi pro prince ten nejdůležitější člověk!" vykřikl. "To přece musí taky něco znamenat!"

Arsen k němu se slzami v očích došel a bez dalšího slova ho objal. Killian hned cítil, jak se mu opět jeho dotekem uklidňuje srdce, jak ta panika toho, že Arsen jde do války, ustupuje místo toho, aby nabírala na síle. 

Takže tam jen mlčky stáli v objetí. Arsen mu nemohl říct nic, jako že bude v pořádku nebo něco podobného, protože tu jistotu neměli. A tak raději byli ticho. 

"Můžu tě o něco poprosit?" zamumlal Arsen po několika minutách.

"O co?"

"Kdyby se něco stalo... dohlédneš na Nayu s Cyrou?"

Killian zavřel oči, jako by tak snad mohl zabránit tomu přívalu, který Arsenova slova vyvolala. Zatnul ruce v pěst a začal ho bouchat do hrudi.

"Nic. Se. Nestane. Budeš v pořádku. Ani..." ztratil veškerá slova. Nechtěl být na Arsena zlý, a tak nakonec jen přikývl. "Samozřejmě," špitl.

Když vyšli, Arsen se rozloučil se sestrami, u čehož Killian raději být nechtěl, a tak počkal venku. Arsen musel do akademie, aby se plně vybavil, a tak se jejich cesty rozdělili. 

Při odjezdu náhradní jednotky vyšel i s otcem na královský dvůr. Byla to rutina, aby král vyslal nové vojáky do boje s jeho požehnáním. Nejprve šel první generál, který také odjížděl, potřásl rukou celé královské rodině. Hned za ním to samé dělal i Arsen.

Samozřejmě šlo o formální záležitost. Arsen měl svůj profesionální výraz, jeho tělo v pozoru. Když ale došel k němu, Killian se neudržel. Přerušil jejich perfektní řady, ignoroval Arsenovu natáhnutou ruku a místo toho ho objal před zraky celé jednotky, celé rodiny, strážců i sluhů. 

Arsen se nejprve v šoku ani nehnul. Pak Killian konečně ucítil jeho ruce na svém pasu a to, jak mu zabořil hlavu mezi rameno a krk. "Miluju tě," zašeptal. 

Killian zavrtěl hlavou. "Neříkej to, jako by to mělo být tvoje naposled."

"Neříkám. Jen ti to připomínám. A připomenu ti to znovu, až se vrátím."

V tom byl ten háček. To by se musel totiž vrátit. 

♛

*já doslova se slzami v očích* omg miluju druhou půlku téhle kapitoly a jak jsem to napsala

doufám, že jste měli kapesníčky ready (nebo jen já jsem taková měkkota??)

a jestli ne, nebudou od věci na další kapitoly :D