Po rutinním ranním tréninku s Killianem ho tentokrát Arsen neopustil, aby dělal vlastní práci. Palác byl stále uzavřený, Davian k nenalezení, což znamenalo, že se mu přece jen muselo povést nějak utéct, a Calean se hned od rána k nim dvou přidal. 

Chodili všude spolu jak tři čuníci. Arsen ale odmítal nechávat Killiana s někým jiným, protože nikomu nevěřil. A nevěřil stroprocentně ani Caelanovi, proto chodil s nimi. 

Když došli na Killianův tradiční oběd s otcem, přeměřil si Arsena i Caelana tázavým pohledem. Pak se podíval na svého syna. "Takže stoprocentně věříme Arsenovi, že není Davianův komplic, když byli přátelé?"

Arsen si to nebral osobně. Spíše to vypadalo, že si král utahuje z toho, jak se opět stál Killianovým stínem.

Killian nezaujatě odpověděl způsobem, který způsobil, že se Arsen šokem málem udusil, když se rozkašlal. "Kdyby byl, mohl by mě zabít každou noc u mě v komnatách, ne?" řekl tišeji.

Teď ho asi Arsen v noci zabije. Samozřejmě, že král o jejich vztahu věděl, věděl, že většinu nocí tráví v jednom pokoji, takže ne, že by mu řekl Killian něco nového. Přesto se Arsen málem propadl do země.

Král si odkašlal. Killian se lehce ušklíbl. "Docela se to nabízelo," pokrčil rameny a podíval se na Arsena. Ten mu naznačil rukou, že mu podřízne krk. Killian našpulil rty. "Dobře, teď už se toho možná bojím," zamumlal. 

Celý oběd řešili další kroky. Pokud se do večera nenajdou alespoň nějaké další stopy po Davianovi, otevřou opět palác. Zvýší hlídky pro případ, že by se někdo pokusil do paláce proniknout. Pak je vyrušil strážce, který přišel a něco pošeptal králi.

Podle jeho výrazu jim bylo jasné, že to dobrá zpráva nebude. "Našli tělo," oznámil jim král, když strážce odešel. Arsen si už naivně myslel, že bude Davianovo, že třeba nakonec vykrvácel, i když věděl, že na to nebyl dostatečně zraněný. "Jde o strážce, který měl být včera s Davianem ve dvojici."

Arsenovo srdce vynechalo úder. Vzpomněl si, jak mu Davian řekl, když za ním přišel, že jeho dvojici se udělalo špatně. Bylo to něco, čemu do této chvíle opravdu věřil. Nečekal by, že by byl Davian schopný někoho zabít, jen aby se mohl dostat o samotě za Arsenem. 

Najednou zalitoval, jak tu noc zaváhal, jak mohl s ním mít jen trošku slitování. Měl ho zabít na místě, když měl tu šanci. 

V tu chvíli si pomyslel, že nemůže jen tak sedět a vyčkávat v paláci. Že potřebuje Daviana vystopovat, sám se postarat o to, aby už nemohl ublížit někomu dalšímu. To by znamenalo ale nechat Killiana samotného a riskovat svůj život, což by se Killianovi určitě nelíbilo. Druhý scénář by bylo, aby Killian jel s ním, což nepřicházelo v úvahu. 

Viděl progres v Killianově tréninku. Ještě aby ne, když až na výjimky trénovali každý den alespoň dvě hodiny. Přesto by byl proti jakémukoliv návrhu, aby se Killian účastnil boje, čehož se bál, že se dřív nebo později stane. Válka nekončila, přicházeli o lidi. Nebude trvat dlouho a i Arsen bude muset na frontu.

Zbytek oběda jedli spíše v tichu pod tíhou smrti onoho strážce. Arsen věděl, že bude muset zjistit, kdo to byl a nebylo to něco, na co by se těšil. 

Když vyšli z jídelny, Arsen se otočil na Killiana. "Chtěl jsem jen rychle kouknout na sestry," řekl. Chtěl to udělat sám, ale to by znamenalo nechat Killiana samotného s Caelanem, kterému úplně nevěřil. Kdyby zase s sebou vzal jen Killiana, Caelan by byl o samotě v paláci, kde by mohl udělat kdo ví co pro případ, že jim v noci lhal. A tak si jen povzdechl a kývnul na oba dva. "Tak jdeme." Opravdu si přišel jak s vlastní školkou. 

Došli k jejich pokoji a Arsen zaťukal. I když měly pokoj blízko tomu jeho, nevidíval se s nimi tak často, jak si na začátku myslel, že bude. Stále je ale navštěvoval mnohem častěji, než když bydlely ještě ve městě. 

Byly překvapené, když vešli hned tři lidi, to určitě. Naya se ihned uklonila princi, i když jí Killian už několikrát řekl, že to není potřeba. Pak se podívala na Caelana. Její zorničky se rozšířily.

"Caelane? Co tady děláš?" zeptala se.

Arsen dlouho nebyl zmatenější. Začal mezi nimi tikat pohledem. "Vy se znáte?"

Naya přikývla. "Bydlel kousek od nás, než šel do Akademie!" řekla, jako by to měl Arsen vědět. Ten v dětství měl ale jen hrstku kamarádů, všichni byli v jeho věku, ne mladší. A když byli jeho rodiče zabiti, nebylo pomyšlení, že by na ně měl čas.

"Nayo," vydechl. Krátce se podíval na Arsena. "No jasně. Ta podoba nejde přehlédnout teď. Nikdy by mě to ale nenapadlo."

Ucítil, jak se Killian k němu zezadu přiblížil. "Taky netušíš, co se děje?" Jen zavrtěl hlavou v odpověď. 

"Caelanův otec byl taky zabit tu noc, co naši," vysvětlila Naya, zatímco objala Caelana na přivítanou. "S jeho mámou jsme si hodně pomáhaly, když jsi odešel do Akademie. Bez nich bychom měly vše tak těžší."

Ještě větší šok dostal, když se Cyra rozběhla jako první k Caelanovi, ne Arsenovi nebo Killianovi, a taky ho objala po vzoru své sestry. Ten se rozesmál. "Cael!" vypískla. "Co tady děláš? Co tady děláš?"

Když byl Arsen zmatený, rozrušený, cokoliv podobného, vždy vyhledal pohlehem někoho nejbližšího, jako by u nich hledal komfort, proto se v tu chvíli podíval na Killiana, i když ten musel situaci chápat ještě méně.

Možná se mu vesmír jen snažil naznačit, že by opravdu mohl Caelanovi i jeho příběhu o Davianovi věřit.

Sledoval, jak se s ním Naya dala do plynulé konverzace. Ani si tak nevšiml, že Cyra k němu přešla, dokud ho nezatahala za ruku. "Proč je uzavřený palác? Proč nemůžeme jít ven? Pan učitel mi slíbil, že mě vezme k jezeru a naučíme se něco tam. Musel to zrušit."

Její otázka si vyžádala i pozornost Nayi. Ani jedna samozřejmě nevěděly, proč přesně se palác uzavřel. Kromě hradní stráže a armády nikdo nevěděl, že se konkrétně hledal Davian, aby nešířili paniku, že v paláci mohou být zrádci.

Arsen se letmo podíval na Killiana, který jen lehce přikývl. Pak se otočil zpátky na Nayu. "Víme, kdo se pokusil otrávit krále. Kdo zradil korunu."

"Kdo?"

Arsen vydechl. "Celou dobu to byl Davian."

Viděl, jak jeho sestře dochází, kolikrát byly s Cyrou s Davianem o samotě, kolikrát ho Arsen k nim kvůli něčemu vyslal. Otočil se ke Killianovi a naklonil se k němu. "Myslíš, že bys mohl zabavit Cyru?" zašeptal. "Vysvětlím to všechno Naye, ale asi úplně nechci, aby slyšela o tom, jak mě Davian unesl nebo jak chtěl zabít tebe."

"Samozřejmě," odpověděl Killian. Došel k Cyře, dřepnul si k ní a řekl jí něco, co Arsen moc nevnímal, protože se snažil přijít na to, jak celé to vyprávění vůbec začít. Periferně pak jen viděl, jak ji Killian vede za ruku ke dveřím. Kývnul ještě na Caelana. "Pojď s námi. Jdeme alespoň do zahrad."

Arsen sebou trhl, protože neměl úplně na mysli, aby opouštěli místnost, ještě k tomu o samotě s Caelanem. Killian mu ale věnoval pohled, který mu říká, ať se zdrží jakéhokoliv komandování, Naya se zase objevila vedle něj a potichu se ho zeptala: "Co se to tady děje?"

"Věříš Caelanovi?" zamumlal.

Naya se na něj překvapeně podívala. "Samozřejmě. Celé dva roky, co jsi byl v Akademii, než tam šel i on, jsme se scházeli s jeho mámou skoro dennodenně."

Možná mu Arsen nevěřil stoprocentně, co se koruny týkalo, tohle mu ale stačilo k tomu, aby si byl jistý, že by Cyře neublížil. No, a snad ani Killianovi, snad by to před Cyrou neudělal.

A tak nakonec s těžkým srdcem jen přikývl. Killian se pousmál a uklonil se. "Děkuji za povolení, že se můžu jít alespoň projít."

Protočil očima. Killian se zasmál. A pak byli venku i s Caelanem. 

Arsen se s Nayou posadil na okraj postele. "Včera se stalo pár věcí..." začal. 

To ještě nevěděl, že to bylo naposled, co své milované sestry uviděl na hodně dlouhou dobu.

♛

JEDEME BOMBYYYYY OD PŘÍŠTĚ

haha třeba i doslova