Nebyl čas na spánek, když se dělo něco takového.

Byla skoro půlnoc, když opustili jejich popovídání si s králem. Arsen šel okamžitě zjistit, jestli se podařilo Daviana dopadnout, přičemž s sebou táhl Killiana na každém kroku. Samozřejmě se Davian ale vypařil a ani stopy krve v chodbách v podzemí nikam nevedly.

O půl jedné se tak pokusil Killian navrhnout, že by si mohli jít lehnout, protože byl naprosto vyčerpaný. Věděl ale, že samotného ho Arsen jít nenechá.

"Je tady poslední věc, kterou musím vyřešit hned," podíval se na něj omluvně Arsen. Killian si jen povzdechl a vydal se za ním chodbou vedoucí k Akademii.

V Akademii byl Arsen často, ne ale v ubytovací části. Vypadalo to ale, že přesně ví, kam jde. Zastavil se před dveřmi, na kterých mělo být čislo dvacet osm, ale dvojka už dávno upadla. Zaťukal a bez čekání dveře otevřel.

Killian nikdy nebyl v pokoji hradní stráže kromě toho bývalého Arsenova, který ho měl samozřejmě jen pro sebe a byl o něco lepší. Tenhle byl ale menší, byly tady dvě postele, i když zabraná vypadala jen jedna. A ne té seděl ten stráže, který stál u Arsena, když ho Davian dotáhl dolů.

"Jak se jmenuješ?" zeptal se jako první Arsen a opřel se o zeď naproti strážci. Killian nestačil zpracovávat, jak rychle Arsenův pohled ztvrdl, jak se aura kolem něj změnila na takovou, která naháněla strach.

Strážce se krátce podíval na Killiana, než sklopil pohled. Na Arsena se nepodíval. Šlo vidět, že se ho bojí, což být Killian na jeho místě? Po tom, co byl spolupachatelem zrady? Taky by se bál, především, kdyby byl před ním Arsen v jeho profesionálním rozpoložení.

"Caelan," zamumlal strážce. Killian se zasoustředil na jeho uniformu, ze které poznal, že Caelan absolvoval akademii teprve nedávno. Muselo mu být tím pádem pouze osmnáct, ne-li ještě sedmnáct.

"Okay, Caelane, teď mi vysvětli, co všechno tě vedlo až k dnešnímu momentu. A jestli nebudeš mít sakra dobrý důvod, jestli se o tvou smrt nepostará sama koruna," kývnul ke Killianovi, "tak to s radostí udělám sám."

Killian opravdu doufal, že ho chtěl Arsen jen vystrašit, donutit ho, aby mluvil. Když ale přemístil svůj pohled na něj, na jeho výraz, tak jistý si nebyl.

Caelan  stáhl rty do úzké linky. "Já..." začal, ale následně uběhlo několik dlouhých sekund, než Killian poznal, že jen tak pokračovat nebude.

Došel k Arsenovi. "Můžeme si promluvit?"

"Teď ne-"

"Hned. Venku," přerušil ho Killian a bez toho, aby počkal na odpověď, se vydal ven. Slyšel, že ho Arsen následuje. "Děsíš ho," řekl mu jako první, když se za nimi zavřely dveře. "A je očividný, že není ten typ, kterého strach motivuje mluvit. Právě naopak."

Arsenův tvrdý pohled stále neopouštěl jeho tvář. "Je to zrádce stejně jako Davian. Může být rád, že jsem ho nezabil už tam."

Killian se lehce uchechtl a lehce do něj strčil. "Nehraj si na něco, co nejsi. Není tvůj styl, abys ho zabil, to že jsi ho nechal žít a dáváš mu šanci to vysvětlit, to jsi ty. Jen jdeš na to špatně. Nech mě si s ním promluvit."

"Myslíš, že samotnému princi toho řekne více jak mně?"

"Myslím, že je obecně známo, že se neumím zrovna bít, takže ano, věřím, že mě se tolik bát nebude. Je mu osmnáct, možná ještě sedmnáct, je vystrašený."

Arsen zavrtěl hlavou. "Věk ho neomlouvá."

"To možná ne. Ale jestli ho Davian zmanipuloval hned po nástupu do Akademie, kde mu mohlo být čtrnáct let, myslím, že si zaslouží šanci vše odčinit, pokud upřímně bude chtít."

Ještě chvíli musel Killian vydržet jeho tvrdý pohled, než lehce změkl. "Budeš až moc hodný jako král," zavrtěl nevěřícně hlavou. "S takovou abych byl po tvém boku neustále a trochu to vyrovnával."

"To taky očekávám," pousmál se Killian, jako poděkování mu vtiskl pusu na tvář a chytil za kliku pokoje.

"Jen nech pootevřeno," houkl na něj Arsen. "Ať slyším cokoliv podezřelého, kdyby se tě rozhodl ještě zabít."

Killian protočil očima, ale poslechnul ho. Měl by být vůbec rád, že ho byl Arsen ochotný nechat o samotě s Caelanem.

Sedl si na protější postel, když si uvědomil, že ani neví, jak začít. Možná ho ale mohl uklidnit. "Můžu tě ujistit, že koruna tě nezabije. A udělám, co bude v mých silách, aby ani Arsen."

Caelan jen nepatrně přikývl.

"Můžeš se mnou mluvit. Můžeš mi vysvětlit, co tě vedlo k tomu spolupracovat s Davianem. A když budeš upřímný, slibuju, že se pokusím, aby to mělo co nejmenší postih, možná i žádný."

Ještě pár minut trvalo, než ho Killian donutil mluvit, rozhodně byl ale jeho přístup efektivnější, než ten Arsenův. Hned na začátku zjistil, že mu opravdu bylo jen sedmnáct let a do Akademie nastoupil už v čtrnácti. A hned ve čtrnácti, jako prváka, si ho odchytl Davian, tehdy třeťák, když se dozvěděl, že Caelanův otec byl z království Glocksbergů a byl zabit armádou Killianova otce.

"Nejprve mi jen tak naznačoval, že by chtěl něco zkusit, něco jako odplatu, myslel jsem ale, že jsou to jen kecy. Pak ale začal vyhrožovat, že mě nahlásí, protože samozřejmě jako potomek sousedního království jsem do Akademie nemohl. Začal... začal jsem ho tedy poslouchat. Nejprve to byly jen velký kecy a akce žádná, jakmile ale skončil s Akademií, scházel se se mnou jednou měsíčně a chtěl po mně informace z Akademie, zatímco on je sbíral v paláci. Nikdy mi ale neříkal, co zjistil on."

Killian tam s ním seděl snad hodinu. Samozřejmě mu Caelan mohl lhát, nemyslel si ale, že to byla právě ta situace. Spíš to vypadalo, že před ním opravdu jen seděl vystrašený kluk, který byl vydírán Davianem od jeho čtrnácti let.

Nezjistil toho sice moc o Davianovi, protože ten si i před Caelanem dával pozor, zjistil ale aspoň něco. Když byli pak hotovi, Killian se postavil,. "Děkuju za upřímnost," řekl. Pak vyšel z pokoje ven. Arsen seděl na zemi a hlava mu klimbala, jak se snažil neusnout. Killian se neubránil lehkému úšklebku.

"Vím všechno," oznámil mu a tím ho probudil. "Davian ho manipuloval už od nástupu do Akademie a vydíral."

"A jsi si jistý, že se mu dá věřit?"

Killian s odpovědí chvíli váhal, ale byl to Arsen, mu se nemusel bát říct pravdu. "Jo. Věřím mu."

Arsen také zaváhal. Pak se ale postavil a přikývl. "A já věřím tobě, takže hádám věřím i jemu. Přesto ho budu monitorovat. Přes den bude se mnou ve dvojici."

Killian pokrčil rameny. "Dělej si, co chceš. Ještě ti řeknu pár věcí."

Cestou do komnat mu tak Killian ve zkratce povyprávěl to nejdůležitější, co se dozvěděl. Arsen byl znepokojený nechávat Caelana o samotě v noci, a tak před jeho dveře pro jistotu poslal stráže. Bez vysvětlení. Jen oni dva věděli, o co šlo.

Bylo půl třetí ráno, když byli konečně připraveni jít spát, čistí od krve a potu. Arsen vlezl do Killianovy postele, jako by mu patřila (a taky že to byla teoreticky pravda), lehnul si na břicho a rozvalil se přes tři čtvrtiny postele. Když k posteli přišel Killian, Arsen už byl v polospánku.

Uchechtl se, ale neměl to srdce ho probouzet, jen mu opatrně posunul paži stranou, aby si udělal více místa. Lehl si vedle něj, čelem k němu. Všiml si, že se snad jedinou noc neotočil k Arsenovi zády od té noci, co málem zemřel na otravu, jako by chtěl na vlastní oči vidět, že dýchá, že žije.

Arsen se přece jen dal do pohybu, otočil se na bok, posunul se blíže ke Killianovi a smáčknul ho v objetí, až skoro nemohl dýchat.

"A to mi říkáš, že někdo jako ty, chtěl zabít před dvěma hodinami člověka?" zamumlal.

"Mlč," uchechtl se Arsen. "Někde si musím vybít svou měkkou stránku. A to se děje teď."

Killian se ze změti peřin a Arsenovi náruče musel doslova vyhrabat, aby se vůbec pořádně nadechl. Konečně ležel tak, aby se mohl dívat Arsenovi do očí. Položil mu jednu ruku na tvář a políbil ho. "Miluju tě," zašeptal.

"Co tak najednou?" zeptal se Arsen překvapeně, protože tohle nebyla slova, která by si říkali často.

"Kdyby se dnešek odehrál jen trochu jinak, mohl jsem být mrtvý. Tak se jen ujišťuju, abys to pro příště věděl," vysvětlil.

Arsen se pousmál. "Já tebe taky," odpověděl jednoduše. Pak se uvelebili v objetí tak, aby bylo vůbec možné v jejich pozici spát, a Killian i přes všechny děsivé události toho dne usnul.

♛

dneska jeste jedna protoze jsem nemocná haha

omg už padesátá kapitola. tak možná to bude mít více než 55