Jakmile Arsen dostal první peníze po měsíci, co strávil po boku prince, rozhodl se, že je zanese sestrám sám. Většinou je posílal po rodinném známém, který se tu a tam objevoval na královském dvoře, ale jeho sestry ještě ani nevěděly, na jakou pozici byl povýšen, a tak se za nimi vydal.

Vždy jim nechával tak tři čtvrtiny jeho platu. On sám toho moc nepotřeboval, jídlo i nocleh měl od královské rodiny, zatímco Naya s Cyrou si musely obstarat všechno samy. Naya pracovala od rána do večera kolem jejich skromného domu - především na poli. Snažila se vypěstovat plodiny natolik, aby nějaké mohla prodat, moc velký byznys to ale samozřejmě nebyl.

Pokaždé, co vešel do jejich sousedství, lidé ho zdravili, usmívali se na něj. Děti kolem něj běhaly, ptaly se ho, jaké je to žít v paláci. Arsen byl jediným za poslední dobu, co se do Akademie hradní stráže z jejich sousedství dostal. Žili hned po palácem, který byl postaven ve skalách, přesto to byl samotný okraj městečka s chudými lidmi.

Sotva otevřel branku u jejich domu, uslyšel dívčí výkřik a Cyra se k němu radostně rozběhla. "Arsen! Arsen!"

Zpoza bílého pověšeného prádla vykoukla i Naya a široce se usmála. Arsen si dřepl a nechal Cyru ať mu vběhne do náruče. Pak ji zvedl a otočil dokolečka, takže se smála na celé kolo. Zase o něco povyrostla a tohle pro něj bylo čím dal těžší. Přece jen měla už deset let.

"Co tady děláš? Je pozdě," zeptala se ho Naya, která přestala se sbíráním prádla. Došla k němu a lehce ho objala.

Arsen vytáhl z kapsy váček s mincemi. "Dlouho jsem vás neviděl. Tak vám to nesu osobně."

Naya se vděčně usmála a nakoukla dovnitř. "Ani nevíš, jak ve správný čas jsi přišel. Už-" Sekla se. Mincí bylo ve váčků jako obvykle, tentokrát ale měly větší hodnotu, což znamenalo mnohem více peněz. Naya mu vetřela váček zpátky. "Nemůžeme si vzít celou tvou výplatu, prosím tě. Dej nám co obvykle. Co tak najednou?"

Arsen se pousmál. Bylo příjemné, když nemusel neustále kontrolovat to, jak se tváří. Podíval se na Cyru, pak zase na Nayu. "Není to celá má výplata. Byl jsem povýšen. Což znamená, že vám můžu dát více."

Dlouho mu neudělalo nic radost tak, jako když v tu chvíli uviděl ten rostoucí úsměv na Nayně tváři. Znovu ho objala. "Já jsem na tebe tak pyšná! Takže co děláš teď, jsi velitel nějaké jednotky? To je asi moc velký skok, že? Hm... Tak máš novou hodnost?"

"Samá voda. Jsem osobní strážce prince Killiana."

Nejprve mu nevěřila. Viděl jí to na očích, v otázkách na které se doptávala. Arsen navrhl, ať jdou dovnitř, že jim to celé vysvětlí. Když začal vyprávět, Cyra si sedla vedle něj a hltala každé jeho slovo. Naya mu udělala vodu s domácím sirupem, který udělala z bezových květů. "Proto jsem tady i tak pozdě. Končím většinou, když princův program pro ten den končí a já mám jistotu, že nebude dělat nic, kdy by ho jeho plíce mohly zradit. Dneska skončil docela brzy, tak jsem přišel."

Naya si sedla naproti němu. "Takže princ je nemocný?" zeptala se opatrně.

Arsen lehce přikývl. "Stále si nejsem jistý, co přesně s ním je, vím jen to, že mu pomáhá to, co dokážu. Ale nesmíte to nikomu říct, jasné? Právě jsem porušil několik pravidel."

"Jsme rodina," odfrkla si Naya. "My se nepočítáme."

Arsen se otočil na Cyru. "Co jsem právě řekl?"

"Tys něco říkal?"

Usmál se a pohladil ji po vláskách. "Tak je to správně," pochválil ji a Cyra se spokojeně usmála.

Naya mu ukrojila i kousek chleba, i když Arsen protestoval, aby si ho nechaly, protože stejně jedl v paláci. Blížila se desátá hodina, a tak Naya rodičovským hlasem donutila Cyru, aby se s bratrem rozloučila a odvedla ji do vedlejšího pokoje, kde měly obě postel. Když se vrátila, pomalu si sedla zpátky na své místo. "Taky mám novinu, dalo by se říct," řekla opatrně.

"Jakou?"

"Pamatuješ si Aspena?" zeptala se. Vyhýbala se ale očnímu kontaktu, a tak bylo Arsenovi hned jasné, kam tohle bude směřovat. "Byl tady pár dní zpátky. S dotazem."

Až v tu chvíli se na Aspena krátce podívala, a tak se povzbudivě pousmál. Když ale nepokračovala, ujal se toho sám. "Je to ten dotaz, co si myslím?"

"Nejspíš jo."

"A co na to říkáš?"

"Chtěla jsem to první probrat s tebou. Asi. Já vlastně nevím, co si myslím."

Naya byla jeho dvojče, byli stejně staří. A oba měli věk na to, aby se s někým usadili. Kdyby se Arsen nerozhodl věnovat svůj život kariéře, nejspíš by měl už vyhlídnutou dívku, kterou by musel požádat o roku, možná by byl dokonce i ženatý. Jen ta myšlenka ho vyděsila. Nechtěl ženu, nechtěl manželství.

Nevěděl, co chce. Co je s ním špatně.

"Na mém názoru nezáleží. První mi řekni ten svůj," vybídl Nayu.

Lehce si povzdechla. "Já nevím. Říkám si, že si na jednu stranu nemůžu vybírat, když nemáme rodiče a pevný zázemí jako jiní. A Aspen je alespoň hodný, ne? Možná by to nebylo od věci. I pro Cyru by to bylo lepší, měly bychom v životě větší jistotu."

Znal svou sestru. Věděl, o čem snila jako malá i teď. A jedna z těch věcí byla, že doufala, že se provdá z lásky. Aspen nebyl člověk, se kterým by ji spojovala láska.

"Takhle, myslím, že s tím, jak mi zvedli plat, nebudete mít už problémy. Myslím, že si můžeš dovolit ještě počkat, jestli se neukáže někdo, kdo by tě měl rád ve smyslu lásky a ne jen manželství," řekl svůj názor Arsen.

Naya si znovu povzdechla. "Nemůžu si od tebe brát peníze neustále."

"Je to i pro Cyru. Ta těžko něco vydělá sama," namítl.

"Co když se mi ale další nabídka nenaskytne?"

"Dej si ještě čas na rozmyšlenou. Jestli se rozhodneš si ho vzít, podpořím tě. Jestli ne, podpořím tě i v tom. Je to tvůj život, Nayo."

Naya se krátce zasmála a protočila očima. "A já doufala, že mi pomůžeš dojít k závěru. Tak nic."

Arsen opustil svůj rodný domov až ráno. Probudil se brzy a vyšel zpátky směrem k paláci. Služba u Killiana mu začínala až za půl hodiny v době, kdy už byl v královských zahradách, proto byl překvapený, když tam narazil na prince už v tu chvíli.

Nejprve ho uviděl jen z dálky, jak stojí na terase, odkud byl výhled na město pod palácem. Byl úplně sám, Arsen nikde neviděl žádné stráže, takže si v duchu poznamenal, že jakožto jejich nadřízený, bude je muset napomenout. Až pak se vydal k princi. 

"Dobré ráno, můj pane," pozdravil ho, když už byl dostatečně blízko.

Killian se otočil a věnoval mu lehký úsměv. "Dobré ráno, Arsene."

"Mohu se zeptat, kde jsou stráže?"

Princ se uchechtl. "Vypařil jsem se při výměně stráží. Potřeboval jsem na vzduch."

Arsen se zastavil vedle něj a podíval se na město. Z jejich místa šel dokonce vidět i jeho rodný dům, ze kterého se zrovna vrátil. 

Lehce si prince prohlédl. Vypadal bledě. Arsen se pral sám se sebou, jestli se na jeho stav zeptat, ale pak si uvědomil, co králi slíbil - jestli se princi pod jeho ochranou něco stane, pravděpodobně skončí jeho hlava pod gilotinou. "A jak se cítíte?"

Princ se k němu více natočil. "Nemohl jsem úplně dospat," řekl jednoduše. "Jsem vzhůru už pár hodin. Na vzduchu se mi lépe dýchá."

Arsena znepokojovalo, jak se princův stav horšil. Zdálo se, že měl větší problémy každým dnem a jelikož pro něj Arsen pracoval už jeden měsíc, všímal si toho i sám. Zamyslel se. "Říkal jste, že se vám dýchá lépe po tom, co zakročím, mám pravdu?" Přikývl. "Co kdybych zkusil uvolnit vaše dýchací cesty těsně před tím, než skončím? Preventivně? Možná by vám to mohlo pomoct dýchat bez problému po celou noc, pane."

Killian se krátce zamyslel. "Můžeme to zkusit," souhlasil nakonec. "Ale teď je čas na snídani. Jdeme."

Arsen neměl právo snídat s princem, i když to bylo jídlo dne, které neabsolvoval s králem. Přesto ho Killian před pár dny konečně donutil, aby jen nepostával kolem a také si něco vzal. Arsen tak přestal snídat v Akademii před začátkem jeho dne s princem a najedl se až s ním. 

Dnes to nebylo jinak. Princ začal konverzaci o horách na jihu země, které Arsen neměl tu čest navštívit, a tak ho to zaujalo natolik, že na chvíli zapomněl na jejich postavení. Přišlo mu, jako by se bavil s kamarádem. 

Sotva ale princ snědl poslední sousto, vzpamatoval se a dal se do pozoru. Čekal je dlouhý den plný schůzí a vyjednávání, nemohl riskovat, že ho někdo uvidí, jak se baví s princem jak se starým známým.

Killian se nad jeho náhlou mlčenlivostí jen pousmál. Pak opustili jídelnu, aby začal jejich den.

♛

ZDRAVÍM Z NIZOZEMSKA Z HRADU

ne doslova, hrad v kampusu máme, ale ofc tam nebydlim skjsks

ale the vibes???? to se bude psát tohle samo, fr