Killiana lehce znervóznilo, když odbyla devátá hodina a Arsen stále nepřišel. Ne, že by někdy neměl zpoždění, když jeho směna končila v osm, ale kromě dopoledních tréninků byly noci jejich jediný společný čas. A tak nikdy nechodil později než o půl deváté. 

Vydal se k jeho pokoji a zaťukal. Zkusil kliku. Nic se nestalo, což znamenalo, že nebyl ani tam. Vrátil se tedy do komnat a posadil se na sedačku. Dokázal jen nervózně vyčkávat.

Bylo čtvrt na deset, když se ozvalo ťukání. "Dále," řekl takovou hlasitostí, že ani nevěděl, jestli ho člověk venku slyšel. Věděl, že to Arsen nebude, ten totiž většinu času už ani neťukal a když jo, vždy vyťukal nějakou náhodnou melodii, bez čekání si dveře sám otevřel a vešel s tím dokonalým úsměvem na jeho tváři.

Byl to Davian. Killian se pohotově postavil, jeho myšlenky hned začaly myslet na to nejhorší. "Kde je Arsen?" zeptal se. Proč by byl Davian u něj v komnatách tak pozdě? 

Davian nechal otevřené dveře, což bylo další opatření, a lehce se poklonil. Stále tohle dělal, i když na nějakou formální mluvu už zanevřeli. 

Killian hned poznal, že něco není v pořádku. Davian se totiž bez jediného slova vydal blízko k němu. Pak beze slova zvedl ruku. Držel Arsenův náramek od něj, který mu dal na narozeniny. 

Sice cítil, že něco není v pořádku, ale samozřejmě nevěděl co. "C-co se stalo? Proč máš jeho náramek?" Myslel na to, že Arsen určitě někde leží mrtvý, že se dneska stalo něco, co ho připravilo o život. Třeba musel do boje, třeba se někdo dostal do paláce.

Natáhl se po náramku ale Davian uhnul rukou. Pak se ušklíbl.

Ještě než otevřel pusu, to začalo Killianovi docházet. "Půjdeš se mnou," zamumlal Davian. "Neřekneš ani slovo. Jestli chceš vidět Arsena živého, poslechneš mě. Jestli ztropíš scénu, věř mi, že ho jen tak nenajdeš a pokud se nevrátím do půl hodiny, Arsen bude mrtvý. Takže ti radím, abys byl zticha a prostě šel se mnou."

Killian tikl pohledem na náramek v jeho ruce. Věděl, že Davian mluví pravdu, měl někde Arsena, protože ten by si ten náramek nikdy nesundal.

Polkl. "Takže jsi to ty? To ty ses pokusil otrávit mého otce?"

Davian schoval náramek do kapsy. "Nezdržujme se tady vyprávěním. Arsenovi tikají hodiny."

"Stráže mají chodit po dvou. Je podezřelé, že jsi sám."

"Jistě to nebude nikomu podezřelé, když dostanou vysvětlení od prince, že mi plně věří, ne?" 

Začalo mu bít srdce jako o život. Tohle byl jen sen, že? Nebo nějaký hodně blbý vtip. 

Párkrát zamrkal, ale Davian stál stále před ním a čekal na jeho odpověď. Killian věděl, že kdyby si teď mohl promluvit s Arsenem, ten mu řekne, ať nikam nechodí a už vůbec ne kvůli němu. Killian by mu ale odpověděl, že chce po něm nemožné. 

Nakonec jen lehce přikývl. Davian se spokojeně usmál a ustoupil stranou, aby mohl Killian projít. "Až po vás, Vaše královská Výsosti." Když ho Killian obcházel, ještě mu do ucha zasyčel. "Nezapomeň, buď zticha. Jinak je po Arsenovi."

Hned za dveřmi se dva strážci dali samozřejmě do pozoru, připraveni s ním odejít. Killian jim vysvětlil, že to není potřeba, že jde s Davianem jen něco zařídit a bude za chvíli zpátky. Bylo mu až líto, jak lehce ho poslechli. 

Celou cestu přemýšlel, jestli by přece jen nemohl udělat něco, jak by na Daviana upozornil, ale jestliže mluvil pravdu a někdo, kdo byl momentálně s Arsenem, měl instrukce, aby ho po půl hodině bez Daviana zabil, nezbývalo mu nic jiného, než jen poslušně jít. Pochyboval, že by našel Arsena včas, kdyby Daviana zadrželi. 

Byl překvapen, když ho Davian dovedl do stájí. Tam byli sami a Killian opravdu chvíli zvážil, že by se mohl pokusit Daviana napadnout. Do stají i z nich byl jen jeden východ, což muselo znamenat, že Arsen bude někde blízko. Třeba by ho stihl najít. 

Byl nakonec rád, že to neudělal, nejen proto, že stejně neměl dostatek výcviku, aby přepral někoho, jako je Davian, ale taky proto, že Davian se vydal k hromadě sena, kterou začal prohrabávat, dokud velké množství neodsunul stranou. Odhalil tak vstup někam do podzemí.

Killian neměl tušení, že něco takového tady existovalo a rozhodně by ho nenapadlo se dívat po tajných vstupech někam do podzemí, kdyby Arsena hledal. Davian otevřel poklop a pobídl ho, aby šel první. 

Když se Killian přiblížil ke vchodu, zasyčel: "Jestli jsi mu ublížil, přísahám, že najdu způsob, jak se ti dostane spravedlnosti."

"Jeho život není ten, o který bych se momentálně bál, Killiane," odpověděl Davian a postrčil ho ke schodům. 

Hned ním projela husí kůže, protože pod zemí byla zima. Než vzal Davian pochodeň, která hořela na zdi, nečekaně popadl Killiana za ruce, které mu chytil za zády a svázal. Nijak se nebránil. Stejně nebylo úniku a bál se, že jeho chování ovlivní to, co se s Arsenem stane.

"Nějaké vysvětlení by nebylo od věci, víš?" ozval se Killian, když mu Davian svazoval ruce za zády.

"Nějaké vysvětlení je zbytečné, když do pár minut budeš mrtvý."

Oh. 

"Proč mě táhneš až sem?"

"Nikdo tě tady neuslyší ani neuvidí. Nikdo tě tady nenajde. Až budeš mrtvý, palác po tobě vyhlásí pátrání, stejně jako po Arsenovi-"

"Říkal jsi, že když půjdu, Arsen-"

"Nech mě domluvit," štěkl po něm Davian. "Arsen přežije. Stále je to můj přítel. Ale půjde se mnou zpátky ke Glocksbergům. Pak to bude vypadat, že to on připravil království o následníka trůnu."

"Vidím, že jsi docela optimista," podotkl Killian. "Že si myslíš, jak ti to všechno vyjde."

"Arsen je svázaný a hlídaný. Ty se neumíš ani sám ubránit. Nikdo jiný o tomto neví. Ano, dneska jsem docela optimista," řekl tlumeně a znovu do něj strčil, až Killian málem zakopnul. 

Killian se tedy vydal temnou chodbou dál. Opravdu neměl o existenci těchto chodeb ani tušení, natož že nějaký vstup do nich byl přes stáje. Rozhlížel se, jako by byl na nějaké výstavě a ne že ho Davian vedl na jeho smrt.

Kupodivu ho nestresoval ani tak fakt, že možná dneska zemře. Jen se modlil, aby byl Arsen v pořádku. 

Davian ho zastavil u nějakých náhodných jednoduchých dveří a otevřel. Postrčil Killiana dovnitř. Jeho pohled samozřejmě ihned spadl na Arsena svázaného k židli a vydechl úlevou, protože vypadal v pořádku.

Arsen rozhodně úlevou nevydechl. Zatnul čelisti. "Neměl jsi sem chodit," řekl jako první.

"Myslím, že bylo jasné, že přijdu."

"Já vím. I tak."

Killian nepoznával druhého strážce, který stál u Arsena, a tak mu moc pozornosti ani nevěnoval. Davian popadl židli volnou židli a odsunul ji daleko od Arsena. Tam posadil Killiana a ihned ho začal zavazovat stejným způsobem.

Killian nespouštěl z Arsena pohled. Tem mu ústy zartikuloval. Neboj.

Neboj? Docela se bál. Nikdo o nich nevěděl a Arsen byl viditelně přivázaný k židli. Najednou neviděl scénář, jak by tohle mohlo dopadnout dobře. 

Když byl Davian s jeho zavazováním hotov, vytáhl z kapsy dýku. "Nejprve potřebuju trochu více informací," pousmál se. Pomalu začal přecházet k Arsenovi. "Pár od od tebe," řekl mu, než se otočil ke Killianovi, "a taky od tebe. "Jaké štěstí, že oba uděláte cokoliv, aby se nic nestalo tomu druhému, že?"

Killian nasucho polkl. Davian těkal pohledem mezi oběma, jako by si vybíral, kým začne. Nakonec přešel ke Killianovi. Pohladil ho dýkou po tváři. "Více se nemůžu dočkat tebe, takže tebou začneme," pousmál se slizky.

Zastavil se dýkou na jeho krku. Lehce zatlačil, až Killian ucítil, jak mu ostří proniká přes kůži.

A v dalším momentě byla dýka z jeho krku pryč, Davian na zemi a Arsen stál nad ním s jeho dýkou v ruce. Tikl pohledem na Killianův krk lehce od krve a jeho pohled zpřísnil. "Jsi mrtvej," zamumlal směrem k Davianovi. "Ty jsi kurva mrtvej."

Killian věděl, že na takové myšlenky nebyl dobrý čas, ale nedokázal si pomoct. Arsen byl v tu chvíli neuvěřitelně dokonalý.

♛

shit shit shit nestiham party