Arsen ani zdaleka nebyl ve vedení pátraní po tom, kdo se pokusil otrávit krále, přesto byl frustrovaný, jako by byl, protože pátraní nemělo žádné výsledky.

Kolem královské rodiny se samozřejmě zvýšila ochrana a hradní stráž se musela pohybovat minimálně ve dvojici, kdyby náhodou jeden z nich dělal něco podezřelého. Stejně tak služební a další personál paláce.

Arsen se ovšem mohl pohybovat sám. Jakožto někdo, komu mohli děkovat za to, že incident s jedem neskončil s ani jedním mrtvým, měl to povolení. Ještě aby ho někdo pronásledoval, když chtěl třeba být jen na pár minut přes den vidět Killiana.

Bylo tomu už několik týdnů, co se otrava stala. Několik týdnů, co se armáda Glocksbergů blížila k paláci, i když momentálně se jim podařilo udržet je na jednom místě už několik dní. Arsen měl neustále strategická jednání, neustále poslouchal to, kolik lidí vlastně ztratili.

Někdy potřeboval pauzu. A jeho pauza poslední dny vypadala tak, že zalezl do zapomenutého kouta v zahradách, sedl si na zdivo a přemýšlel o všem, co se dělo, zatímco shlížel dolů do města.

"Je to náročný, co?" ozvalo se za ním. Arsen slyšel kroky a tak nějak naivně doufal, že to bude Killian, který byl ovšem momentálně na jednání s otcem. Kdyby to byl ale on, slyší kroků mnohem více - mimo jeho komnaty s ním byli vždy minimálně dva strážci.

Byl to ale Davian. Arsen se otočil. "Kde máš dvojici?" rýpl si.

Davien se uchechtl a vyskočil na zídku vedle něj. Usadil se. "Mojí dvojici se udělalo normálně špatně. Tak jdu za tebou, ať si nikdo nemyslí, že já jsem ten špion, kdyby mě viděl se potulovat sám."

"Dneska nepotřebuju ocásek," odvětil Arsen.

"Tak mi najdi někoho do dvojice," odpověděl Davian. Pak se oba rozesmáli.

"Je to docela vtipný," podotkl Arsen. "Hradní stráž chodí po dvojičkách, aby na sebe mohli kdyžtak něco prásknout."

"Tak je téměř jasné, že se krále pokusil otrávit někdo tady, ne? Máme mezi sebou zrádce."

Arsen přikývl. Bylo téměř nemožné, aby ten den Killianových narozenin pronikl do paláce někdo zvenčí, kdo by to mohl udělat. Musel to být někdo zevnitř. Opravdu mezi sebou museli mít někoho, kdo se nejen pokusil otrávit krále, ale taky prozradil Killianovu nemoc, když byl tehdy Arsen napaden na dvoře. A ten někdo musel být tajně z království Glocksbergů.

"Čím déle na toho zrádce nemůžeme přijít, tím více mě to stresuje," přiznal Arsen. "Bojím se o královskou rodinu. Sakra, bojím se o Killiana, vždyť ten hajzl může mít za tu dobu připravený velkolepý plán, který nás všechny pošle k zemi."

Davian pokrčil rameny. "Já ti nevím. Palác zavedl docela dobrá opatření. Myslím, že ať už je to kdokoliv, má docela svázané ruce. Jedině, že bys to byl ty, to by ti vše všechno královsky procházelo, protože tebe prakticky nikdo nehlídá."

Arsen se lehce uchechtl. "Jo, že? Získal jsem si důvěru, když jsem Killiana zachránil. Byl bych v boží pozici udělat cokoliv. Že bych zvážil vlastizradu?"

Davian se zasmál a lehce do něj strčil. Arsen se podíval na lahev vody v jeho ruce. "Můžu?"

Davian shlédl, na co ukazuje, a pohotově přikývl. "Jo, jasně." Lahev mu podal a Arsen se napil. Ani si nepamatoval, kdy naposled do sebe dostal něco tekutého, a umíral žízní. Pak ji podal Davianovi zpátky.

"Vždy připraven," okomentoval. Nebylo chvíle, kdy by u sebe Davian neměl něco na pití.

"To víš," pousmál se.

Arsen shlédl zpátky k městu pod ním. Sledoval ty domy, kde žili obyčejní lidé, kde vedli ty normální životy, ohroženi válkou jen pár kilometrů odtud. Arsen doufal, že nenastane chvíle, kdy budou muset vystrašení utíkat z jejich domovů, protože jim cizí vojáci budou bušit na dveře o půl noci.

"Kdo je teď na linii?" zeptal se Davian po chvíli ticha.

"První generál. Vrací se za dva dny, to ho vystřídá druhý."

"Ty nemusíš?"

Zavrtěl hlavou. "Pro případ, že se něco stane královské rodině, zůstávám. Nevím, na kolik bych zvládl pomoct ostatním, jak je má magie slabá, ale aspoň Killiana můžu v nejhorším snad zachránit."

Davian chápavě přikývl. "To dává smysl. Jak to vůbec funguje? Ty spřízněné duše?"

"Je toho až moc na nějaké rychlé vysvětlení," mávnul rukou Arsen. "Ale ve zkratce, když se ve stejnou hodinu narodí někdo s magickými schopnostmi a někdo další, je možné, že budou spřízněné duše. Říká se tomu zlatá hodina. Killian a já jsme se ve stejnou hodinu narodili, magické schopnosti se u mě taky projevily, což se taky nemusí stát. Říkám, je to složité, ale zkrátka..."

Mluvil tak nějak dál, ale jeho hlava pomalu přestala vnímat. Co vlastně říká, co mu tady vysvětluje. Byl jak kolovrátek. Najednou pocítil neuvěřitelnou potřebu spát. Zamžoural na hodiny na věži po jeho pravici. Bylo půl šesté večer, což nebyl ani zdaleka čas, kdy by šel spát, tak proč...?

"Arsene?" promluvil na něj Davian, ale Arsen ho slyšel jen tlumeně. "Jsi v pořádku?"

Až v tu chvíli si uvědomil, co se s ním děje, co se děje z jeho tělem. "Ty hajzle," zamumlal. Snažil se nechat oči otevřené, díky čemuž uviděl ten nechutný úšklebek, co se objevil Davianovi na tváři. "Jsi to ty. Celou dobu jsi to ty."

Ucítil kolem sebe jeho paži. "Promiň mi to, Arsene. Tobě jsem nikdy ublížit nechtěl, opravdu." Jeho hlas se mu naprosto ztrácel. Hlava mu padla na jeho rameno. "Ten jed si neměl schytat ty. A tohle... tohle tě jen uspí. Musím uznat, že jsi mi ulehčil práci, když sis o tu vodu řekl sám. Jen potřebuju dostat Killiana někde o samotě a vím, že udělá vše proto, aby ti pomohl, takže..."

Arsen přestal jeho slova vnímat úplně. Ještě chvíli vnímal, jak ho Davian drží, aby se nesvalil ze zídky někam, kde by to opravdu přežít nemusel. První mu došla slova, pak sluch, pak nedokázal udržet oči otevřené, jeho vědomí si ale dávalo načas, než také vypovědělo službu. Ucítil, jak ho Davian vzal do náruče, jak ho odnáší kdo ví kam. Musel je přece někdo vidět, ne? Musel někdo vidět, jak Davian nese bezvládné tělo generálporučíka, musel mít někdo to podezření, na které tak dlouho čekali.

Modlil se, ať potkají Killiana, protože ten by to stoprocentně nenechal být. To už se ale nedozvěděl, protože nakonec i jeho vědomí to s ním vzdalo a on upadl do tvrdého spánku.

♛

za tuhle kapitolu poděkujte zrušenýmu letu, zpožděnýmu druhýmu, uzavřenými východu na letišti a dvou ujetým vlakům-

...můj život v kostce, fakt 😭 naprostý tragéd

anyway, jsem zvědavá, co na tuto kapitolu řeknete hehehhe