I přes stálou nevolnost, Arsen se druhý den vydal na jednáni s oběma generály, aby opět mohl být v obraze. Když ležel v nemocničním křídle, nikdo ho o aktuální situaci informovat nechtěl, dokonce i Davian, a tak zkrátka věděl, že se něco děje. Mimo tedy to, že nikdo nebyl na stopě tomu, kdo chtěl otrávit nejspíše krále, což nakonec schytal Killian. 

Probudil se tedy ještě před Killianem, protože mu bylo jasné, že ten by ho zastavil, kdyby věděl, že už se chce vrátit do práce, i když mu ještě před dvěma dny přestalo bít srdce. Opustil tedy jeho postel, Killianovi dal pusu na tvář, aby měl vůbec motivaci začít něco dělat, a opustil jeho komnaty, do kterých se na noc přemístili. 

Oba generálové na něj čekali v Akademii. Sotva Arsen vešel, věděl, že je něco hodně špatně podle toho, jak se tvářili. Posadil se naproti nim a kývnul. "Tak, co se za ty dva dny stihlo podělat?"

První generál si povzdechl a opřel se lokty o stůl. "Zdá se, že pokus o otrávení krále začal válku."

Čekal toho hodně, nečekal, že se dozví, že probíhající oprava hradeb na hranicích byla přerušena dalším útokem jen pár hodin po pokusu o otravu, který byl tentokrát fatální a armáda království Glocksbergů se dostala na jejich území. Většina jejich armády byla samozřejmě připravena na oslavy Killianových narozenin jako každý rok, proto byla ochrana na hranicích oslabena. 

"Chápu to dobře, že plán byl nejspíše otrávit krále, začít válku a zmocnit se našeho království, které v tu chvíli by bylo bez krále?" zeptal se Arsen.

"Zdá se to tak," přikývl druhý generál. "Jak už se k nám dostalo, vědí nějak, že je princ Killian nemocný, což z něj dělá lehký terč v případě náhlé smrti jeho otce. Nevidí ho jako hrozbu, když by musel na trůn zničehonic usednout on. Otrava krále se sice nepovedla, tato informace se k nim ale nejspíše nedostala dostatečně rychle a i přes to nás napadli."

Arsenova první myšlenka byla, že musí ochránit sestry. Že se dělo přesně to co před pěti lety, kdy se Glocksbergové oné krvavé noci pokusili o zavraždění krále a jeho rodiče zemřeli. 

"Kde je jejich armáda teď?" zeptal se okamžitě.

"Dle posledních informací nejsou dále než dva kilometry od hranic. Naše armáda je drží zpátky."

Dvě hodiny tam seděl, poslouchal všechny ty špatné zprávy, zvolené strategie, prodiskutoval s nimi další plány. Poprvé si oddechl, že nemusel nikam odjíždět, i když chránit království byla jeho práce. Jestliže se válka opravdu děla, poprvé chtěl opravdu zůstat. Nedokázal by být někde jinde a nevědět, jestli někdo nenapadl palác nebo město pod ním. Jestli někdo neublížil Killianovi nebo jeho sestrám. 

Hned, co zařídil věci, které nesnesly odklad, vydal se zpátky do Killianových komnat. Musel mu říct, co se děje, co před nimi všichni tajili, zatímco se uzdravovali. A musel ho o něco poprosit, poprvé sobecky využít toho, že se zamiloval do prince a jeho postavení. 

Sotva ale otevřel dveře, Killian se k němu otočil, zatímco si zapínal uniformu, a vydechl: "Byli jsme napadeni."

Arsen se nejprve nezmohl na nic, než na prosté přikývnutí. "Jak to už víš?" zeptal se pak.

"No, když jsem se probudil a tys tu nebyl, bylo mi jasné, že ses pravděpodobně vrátil do práce. Tak jsem si šel popovídat s otcem, abych byl zpátky v obraze. Musím uznat, že zrovna tohle jsem nečekal."

"Tak to jsme dva," zamumlal. O několik kroků se k němu přiblížil. Najednou znervózněl, což se mu před Killianem už vůbec nestávalo. Nevěděl ani jak začít.

Killian si jeho váhání všiml. "Děje se něco?" zeptal se.

"Kromě války?" Neodpustil si Arsen. 

"Víš, jak to myslím," uchechtl se lehce. "Vypadáš, že chceš něco říct. Nějaké další špatné zprávy?"

Zavrtěl hlavou. "Jen jsem se tě chtěl na něco zeptat."

Killian se lehce zamračil, nejspíše zmaten tím, že se Arsen zkrátka nezeptal a chodil kolem horké kaše. Došel úplně k němu. "Na co? Docela mě děsíš, není to vůbec tvůj styl, abys váhal, co se týče mluvení se mnou."

"Protože poprvé tě chci poprosit o něco, co bude znamenat, že využiju toho, že jsi princ ve spojitosti s faktem, že jsme spolu. A to je něco, čemu jsem se chtěl vždy vyhnout."

"Co to je?" zeptal se Killian. Arsen z jeho obličeje nedokázal vyčíst, jestli ho jeho slova nějak znepokojila. 

"Myslíš, že by šlo nějak udělat, aby Naya s Cyrou mohly alespoň chvíli žít někde tady v paláci, než přijdu na jiný způsob, jak bych je mohl ochránit? Nevím, co bych dělal, kdyby přišly o život stejným způsobem jako mí rodiče kvůli tomu, že jsem tam nebyl, abych je ochránil. Nějaký pokoj v domě služebných nebo tak, samozřejmě by pomáhaly, nějak zapadly, ať to není nápadný-"

Mluvil páté přes deváté, ale to byla zkrátka jeho reakce na strach o sestry a na fakt, že využívá jeho vztahu s Killianem. Byl nervózní. Nadechl se, až když ho Killian přerušil.

"Chápu," přerušil ho. Pak se lehce usmál. "Nemůžu uvěřit, že jsi tak znervózněl, aby ses zeptal na tohle. Samozřejmě, že to nebude problém." Killian překonal ty poslední centimetry mezi nimi a zvedl k němu pohled. Jejich obličeje byly od sebe centimetry, než ho Killian krátce políbil. "Abych pravdu řekl, jeden strážce už je na cestě za Nayou, aby jí o této možnosti informoval. Říkal jsem si, že bys je chtěl mít v bezpečí blíže u sebe, když se tohle děje, a bylo to to nejmenší, co jsem mohl udělat."

Spadl mu neuvěřitelný kámen ze srdce, zároveň ho polila vlna vděčnosti a ihned Killiana smáčknul ve svém objetí, až se princ rozesmál. "Ty jsi neuvěřitelný," zamumlal. "Panebože. Ani nevíš, jak jsem ti vděčný."

"Nejsem neuvěřitelný, jen zamilovaný, takže udělám pro tebe vše, co můžu," odpověděl pobaveně. "Vysál jsi mi z těla jed a málem tak zabil sebe, věř mi, tohle je proti tomu stále maličkost. Připravíme jim pokoj někde blízko tomu tvému."

Arsen ho pustil. "Nemůžou být tady tady. Stačí někde u dvora, není něco volného v domě služebných? Jak by to vypadalo, kdybych tu měl sestry, když nikdo jiný-"

Killian ho přerušil podruhé. "Ty jsi mě neposlouchal. Doslova jsi mi vysál jed z těla a to vidělo dostatek lidí, ať se jen někdo pokusí říct něco proti tomu, že na oplátku chci, aby Naya s Cyrou byly v bezpečí."

"Tvůj otec tě zabije, že jsi pozval poddané přímo do paláce."

"Mému otci jsem to ráno oznámil jako fakt. Nic na to neřekl, nemohl."

Arsen si nemohl pomoct, přitáhl si ho za bradu k sobě (za což se mu Killian vždy smál, protože to dle něj dělal opravdu pokaždé) a spojil jejich rty. Mezi polibky zamumlal: "Já. Tě. Tak moc. Miluju." Což okamžitě Killianovi vykouzlilo úsměv na rtech. 

Neříkali si to totiž vůbec. Jako by se tichou domluvou vrátili k tomu, co první Arsen požadoval, neřekli si to od jejich první společné noci už několik měsíců zpátky. I když tak nějak přežili Killianovy zásnuby i jeho otce, stále věděli, jak křehká jejich budoucnost je. A naivně si mysleli, že když tato slova vyslovovat nebudou, bude to lehčí, lepší.

Teď ale musel Killian jasně vědět, jak se ohledně něj cítí. To, že pozve jeho sestry do paláce, nebral totiž vůbec jako samozřejmost. 

"Měl bych ti to říkat častěji," vyslovil nahlas, i když to měla být jen pouhá myšlenka.

Killian ale zavrtěl hlavou. "Nemusíš. Myslím, že tvé činy mluví jasně."

"Teoreticky jsem nucen tě udržet na živu rozkazem tvého otce, jinak skončím na gilotině. Mé činy jdou čistě z rozkazu," namítl Arsen. 

"Jo, to určitě," uchechtl se Killian, než ho znovu políbil. "Jestli sis nevšiml, nikdo se zrovna nehrnul, aby mi pomohl, když jsem byl doslova otráven."

"Protože nikdo neví, jak zastavit jed."

"Tys to taky nevěděl. Ale nevzdal jsi to, na rozdíl od ostatních."

Killian svou ruku přemístil na první knoflík Arsenovy uniformy a rozepnul ho, přičemž ho nepřestával líbat. Netrvalo dlouho a i jeho druhá ruka přišla té první na pomoc.

Arsen věděl, že na tohle nebylo dobré načasování, ale nemohl ho zastavit, jeho rty byly jako droga. Až když byl Killian u posledního knoflíku se Arsen odtrhl. "Neměli bychom teď-"

Ozvalo se ťukání a hlas strážce, který oslovil Killiana. Ten si podrážděně povzdechl a ustoupil od Arsena, který stál ke dveřím zády, a tak si začal uniformu zpátky. "Jsme vytížení lidé," zašeptal.

Killian se zamračil. "Dále," zvolal hlasitě přes dveře. 

Strážce otevřel dveře. "Jeho veličenstvo si vás opět přeje vidět, Vaše královská Výsosti. Očekává vás v pracovně." A na to opět zmizel.

Killian našpulil pusu, když se podíval na Arsena, jak si zapíná uniformu. "Tak trochu jsem zapomněl, že jsme ve válce."

"Jo, je to nezvyk," odpověděl Arsen. Dal Killianovi rychlou pusu do vlasů, než se vydal ke dveřím. "Uvidíme se večer? Mám chvilku času, tak pojedu za Nayou, protože je mi jasný, že bude chvíli protestovat."

Killian přikývl. "Večer. Jeď opatrně."

"Já jsem vždy opatrný."

"Ale ne vždy jsi dva dny od toho, cos byl na pokraji smrti. I když pravda, je to docela často."

Arsen protočil očima, než jeho komnaty opustil. Musel si zkousnout ret, aby se neusmíval. 

♛

info okénko!!

uvidím, jestli stihnu během zítřka/pátku ještě jednu kapitolu, každopádně se mi nakupila schoolwork a ještě odlétám na víkend do londýna, tak nic nebude :/

každopádně informativně, zatím tento příběh vidím tak na 55 kapitol?? uvidíme, jaké nápady mi to zkrátí/prodlouží ale yeah, s tímhle nějak můžete počítat :D