Killianovi se málem podlomila kolena, když ucítil Arsenovo srdce bít. Zalapal po dechu, ucítil nový nával slz, tentokrát to ale byly slzy úlevy.

Sice nenabyl vědomí, Killianovi ale stačilo, že cítil jeho puls. Chytil ho za ruku, tep mu tentokrát kontroloval na zápěstí, aby uvolnil cestu zdravotníkovi, který Arsenovi nalil do úst protilátku, kterou mu přímo donesli.

Davian se ho snažil od Arsena dostat, ať se na něj taky podívá doktor, Killian ale nesnesl myšlenku, že by necítil Arsenův puls.

Takže u něj seděl tak dlouho, dokud neusnul vedle jeho postele. Když se probudil, nebyl skrčený na židli tak, jak usnul, ležel v posteli vedle té Arsenovy. Někdo ho musel přenést a musel být z toho jedu tak vypnutý, že ho to ani neprobudilo.

Trhl hlavou k Arsenovi. Ležel najednou na boku v pozici, ve které nejčastěji spával, což znamenalo, že musel nabrat vědomí. Mohlo být uprostřed noci, Killian se stejně vyhrabal z postele sedl si na své původní místo. "Arsene?" zašeptal, i když byli až na dva strážce u dveří v místnosti sami. Lehce s ním zatřásl. "Arsene?"

Arsen se pomalu přetočil na záda, jeho obličej se jakoby zkřivil bolestí, ale nakonec pomalu otevřel oči. Killian myslel, že se rozbrečí úplně na novo. "Jsi při vědomí," vydechl.

Arsen párkrát zmateně zamrkal. "Asi budu zvracet," zamumlal a jeho tělo se otočilo na bok přímo ve chvíli, kdy Killian zvedl k boku postele nádobu, která tam nejspíše byla připravena právě z tohoto důvodu. Nemyslel si, že někdy bude tak rád vidět někoho zvracet. Znamenalo to, že je naživu, že jeho reflexy správně fungují, že se jeho tělo zbavuje jedu.

Podal mu utěrku, aby si mohl utřít ústa. Když se Arsen znovu vyvalil na záda, hlavu natočil ke Killianovi a natáhl k němu ruku, aby ho za ni chodil. "Jsi v pořádku?"

Ptal se, jako by on by měl být ten na pokraji smrti. Pamatoval si vůbec, co udělal?

"Jo," odpověděl potichu. "Samozřejmě, že jsem. Ty jsi nepamatuješ, co jsi udělal?"

"Pamatuju. Ale neměl jsem tušení, co dělám a jestli to funguje. I když jsem cítil ten jed u sebe v těle, nevěděl jsem, jestli opouští to tvé," odpověděl slabě. Killiana děsilo, jak bledý byl, vše ostatní ale nasvědčovalo tomu, že je z nejhoršího venku.

Lehce zavrtěl hlavou. "Nemůžeš to už nikdy udělat. Nemůžeš mi zachraňovat život, pokud to znamená, že zemřeš ty. Léči si mě, jak chceš, ale tohle se znovu nesmí stát."

Arsen mu silněji stiskl ruku. "Měl jsem větší šance na přežití než ty, proto jsem to udělal. Slíbil jsem ti, že tě ochráním za každou cenu," vysvětlil. "A vidíš, nejsem mrtvý."

Killianovy se v tu chvíli slzy vrátily. "Ale zemřel jsi," zašeptal. "Na několik minut se ti zastavilo srdce. Měl jsem prsty na tvém krku a necítil jsem žádný puls, bylo to... bylo to-"

Dle Arsenova pohledu usoudil, že tuhle část nevěděl. Nevěděl, že přestal dýchat. Pustil Killianovu ruku a pomalu se posadil. "Oživovali mě?" zeptal se tiše.

Killian přikývl, na nic víc se nezmohl. Arsen jen naprázdno otevřel pusu, šokován náhlým zjištěním.

"Musíme najít toho, kdo to udělal," řekl Killian tiše. "Musím najít toho, kdo tě málem zabil."

Arsen nepřítomně přikývl. "Najdeme, slibuju," odpověděl, stále zahleděný na jeho místo. Pak jakoby se vzpamatoval, se na něj podíval. "Myslíš... myslíš že to mohl být tvůj otec?"

Tentokrát Killian byl ten překvapený. "Co? Proč?"

"Jediní, kdo jste pili tohle víno, jste byli vy dva. Jenže on se ani jednou nenapil."

Killiana nepřestávalo překvapovat, jak byl všímavý. Musel ale zavrtět hlavou. "Nemohl vědět, že si to víno dám. Ani já jsem nevěděl, že si ho dám, rozhodl jsem se v ten moment, víš, že většinou piju bílé. Navíc, proč by mě chtěl zabít?"

"Ne tebe," zamumlal. "Mě. Protože i přes všechny rozkazy jsme stále spolu a ví, jak spřízněné duše fungují. Věděl, že tohle je přesně něco, co bych udělal. Otrávil raději sebe, než abych tě nechal zemřít."

Zavrtěl hlavou. "Možná se mu nelíbí, že spolu pokračujeme, ale ví, jak jsi důležitý pro moje zdraví. Vzpomeň si, jaká troska jsem byl, než jsi mě začal pravidelně léčit. Věř mi, že fakt, že jsme spolu, je pro něj menší problém, než kdyby měl znovu mít syna slabocha, který ani nevyjde schody. To, že budu vypadat jako pořádný král je pro něj důležitější."

"Jsi si jistý?" zeptal se nejistě.

Killian mu položil dlaň na ruku. "Ano. Kdyby už nějakou chvíli nenápadně připravoval Liu na to, aby převzala korunu, bál bych se. Ale on stále počítá se mnou. Spíš... spíš musíme přemýšlet, kdo by chtěl otrávit mého otce. Protože to bylo víno pro něj."

"Já," zamumlal Arsen a hned na to se zasmál. Killian do něj se smíchem šťouchl.

"Kdyby tě slyšel, je po tobě."

"Mám docela zkušenosti s přibližováním se smrti a pak jí utéct, nepovedlo by se mu to," pousmál se.

Zatímco Killian přemýšlel nad jakýmkoliv podezřelým chováním nebo nad situacemi, které by mu mohly poradit, kdo se pokusil otrávit jeho otce, Arsen se šel do umývárny alespoň trochu umýt. Lehl si zpátky do své postele, tupě zíral do stropu, ale zkrátka nebyl tak všímavý jako Arsen, nikdy by si nevšiml nějakých detailů, které by mu mohly pomoct. 

Musel se uchechtnout, když si uvědomil, že jeho narozeniny byly opět katastrofické. Minulý rok se málem udusil, tenhle byl málem otráven nejen on, ale především Arsen.

Nezbývalo nic než doufat, že příští rok to konečně vyjde. Konečně bude mít narozeniny, které oslaví v klidu. S Arsenem.

Ani nezaznamenal, že se Arsen vracel, dokud se nezastavil u jeho postele. "Posuň se."

Killian se zmateně posunul. V další sekundě už ležel Arsen vedle něj, jednu ruku přes Killianův pas. 

"Máme tady dvacet postelí a ty se chceš mačkat na jedné malé?" zeptal se Killian pobaveně. 

"Jo," zamumlal Arsen, oči zavřené, jakoby se chystal spát. 

"Stráže nás vidí," zašeptal.

"Strážím už to musí být dávno jasný. A taky jsou pod přísahou mlčenlivosti," dostalo se mu odpovědi, které sotva rozuměl, jak Arsen mumlal. 

"Od kdy ti je to jedno?"

"Od toho, co jsi mi málem skončil otrávený v náruči."

Ah. Killian se lépe natočil, aby ho mohl více obejmout. "Tak to pak jo," zašeptal. "S tím souhlasím, protože tys mi málem zemřel už ani nevím kolikrát. Jak ti je?"

"Blbě. Ale slibuju, že jestli budu znovu zvracet, otočím se, abych to nevrhnul na tebe."

Killian se pousmál. Sklonil hlavu a natáhl se pro Arsenovy rty. Při tom polibku si ani neuvědomil, že mu po tváři stekla další slza úlevou, že byl na živu, že mu Arsen tentokrát polibek oplácel a nelíbal jen jeho studené rty, kdy pod prsty ani necítil jeho puls. Jen kvůli té myšlence se spustily jeho další slzy. 

Arsen se odtáhl. "Co se děje?"

Jen zavrtěl hlavou, políbil ho ještě jednou. "Jen jsem rád, že jsi to přežil. Slzy dojetí."

Arsen se pousmál. "Omlouvám se za další infarkt. Snad ti jich už moc nepřivodím."

Killian ho smáčknul v objetí tak moc, až se Arsen zasmál a zeptal se, co dělá hned po tom, co si postěžoval, že nemůže dýchat. "Jen se ujišťuju, že jsi fyzicky tady. Zdravý."

"S tím zdravím bych si nebyl tak jistý, stále se mi obrací žaludek vzhůru nohama a tohle-"

Jo, to Killianovi nedošlo. Nedošlo mu, že když ho láskou umačká, možná taky pohne Arsenovým žaludkem. Přesto se dokázal jen smát, když se Arsen prudce otočil a začal zvracet.

Vstal z postele. "Dojdu pro někoho," řekl pobaveně.

"To bys mohl, tohle je tvá práce," odpověděl Arsen. Ještě jednou se na něj podíval. "Teď pusu nechceš?"

Killian se ušklíbl. "Haha. Nemusíme spolu sdílet zase všechno." Arsen na něj jen ukázal prostředníček, než se jeho žaludek rozhodl pokračovat.

♛

i love my boys

also, probably nebude kapitola až do středy, moje kamarádka mě navštěvuje od zítřka v nizozemsku sooooo