I když Arsen prospal opět celé odpoledne až do dalšího rána, Killian přece jen měl nějaké povinnosti. Než se na večer za Arsenem vrátil, šel konečně alespoň ja jednu schůzi s jeho otcem a generály.

Byl rád, že se Arsen ještě nezeptal, jak to dopadlo na hranicích. Byl rád, že mu nemusel říct, že přišli o půlku jeho jednotky a hradby byly zničeny, což představovalo velké nebezpečí pro jejich království a vesnice v blízkosti, protože napětí stoupalo. Byli na okraji války, které se nevyhnou. Glocksbergové se znovu pokusí o převrat v jejich království, jak tomu bylo před téměř šesti lety. 

Jediné, co na schůzi zvládl vyjednat, bylo možná tak to, že přemluvil otce, aby neposílal Arsena zpátky na hranice, dokud nebude minimálně stoprocentně v pořádku. Jak to tak znělo, když mu Killian řekl, že se Arsen probudil, vypadalo to, že ho tam má v plánu poslat už za dva dny jen proto, že byl dobrým stratégem, kterého tam potřeboval.

"Ztratil tolik krve, že prospal dva celé dny. Nemůžeš ho poslat zpátky jen proto, že se probudil. Potřebuje se vyléčit, pořádně a v klidu," namítl.

Jeho otec se zeptal generálů, jestli jim dají chvilku o samotě. Killian zatnul zuby. "Jestli mi chceš něco říct, klidně to řekni před nimi. Stejně už všichni vědí, co mezi námi je."

Jeho scéna, když Davian přivezl zraněného Arsena, byla pozorována více lidmi, než by čekal, a tak se samozřejmě začaly šířit zvěsti, kde je pravda. Killian tomu ani nepomohl, když celé dva dny strávil zavřený u Arsena v pokoji. Navíc, generálové byli umlčeni přísahou. Cokoliv tady uslyší, nesmí říct nikde jinde.

Jeho otec si lehce povzdechl. "Jsi ovlivněný city, Killiane. Arsen se díky své magii uzdraví rychle a potřebujeme ho na hranicích."

"Na co ti tam bude, když prospí půlku dne, protože je sakra zraněný a potřebuje si odpočinout?"

"Synu-"

"Nežádám tě o nic jiného, než abys mu dal více času," přerušil ho. "Kdybych byl ovlivněný city, přemlouval bych tě tady, abys ho neposílal vůbec. Jen chci, aby se uzdravil, na což má snad právo, ne?"

Lhal. Byl ovlivněný city a rozhodně nechtěl, aby se Arsen vracel někam, kde ho málem zabili, nechtěl být od něj daleko. Teď ale musel především získat čas na jeho uzdravení. 

Což se mu nakonec povedlo. Jeden z generálů určil někoho, koho Killian ani neznal, aby do té doby, než se Arsen uzdraví, zastoupil jeho místo na hranicích. Oddechl si. Zatím bylo vše vyřešeno.

Vrátil se k Arsenovi na pokoj, padl do postele vedle něj. Do pár minut usnul. 

Když se ráno probudil, byl v posteli sám. Snad nikdy se neposadil rychleji, aby se rozhlédl po místnosti, protože ještě včera se Arsen sotva pohnul, tak kam zmizel? Jakmile ale jeho zrak rozostřil, uviděl ho na židličce u stolu, jak si převazuje nohu v místě, kde mu ji propíchla dýka.

"Co děláš?" zeptal se Killian z postele, až Arsena lehce vylekal. 

"Převazuju. Trochu... trochu začala prosakovat krev."

Když Killian uviděl, v jakém stavu ten starý obvaz je, slovo trochu by asi úplně nepoužil. Vylezl z postele a beze slova se vydal pro vodu s žínkou. Pak si dřepl před Arsena. "Ukaž, pomůžu ti."

Arsen vděčně pustil vše, co měl v rukách. Killian si až v tu chvíli všimnul, jak se mu především pravá ruka třese. Musel to být následek jeho zraněného ramena. 

Killian mu krev očistil a nohu na novo převázal obvazem, nad kterým se ani nepodivil, kde ho Arsen vzal. Pravděpodobně měl u sebe v pokoji tucet medických věcí právě pro situace, jako byla tato. 

"Nemusíš tu dneska se mnou zůstávat," zamumlal Arsen, když Killian svou práci dokončoval. 

"Dneska mám pro tebe překvapení," odpověděl. "A máš pravdu, nezůstanu s tebou."

"Překvapení?" nakrčil obočí.

Killian se ohlédl na hodiny. "Za padesát minut se to dozvíš," pousmál se. Přitáhl si ho k sobě pro krátký polibek a pak se postavil. "Teď, co chceš na snídani?"

Kdyby nebyl princ, opravdu by byl dobrá hospodyňka, jak zjistil. Bylo to nové i pro něj, protože najednou věci, které pro něj vždy dělal někdo jiný, dělal on sám pro Arsena. 

Donesl mu jídlo. Hodně jídla. Přece jen mu už jen za ty tři dny, kdy téměř nic nejedl, přišel pohublejší. Když ho uviděl, jak se pak přemisťuje pomalu a kulhavým krokem zpátky k posteli, píchlo ho u srdce. To ho chtěl otec hned zítra poslat zpátky na hranice? Vždyť by se ani na koni neudržel. 

"Ne, že usneš," varoval ho Killian, když se Arsen posadil. "Jdu pro tvé překvapení."

Arsen se lehce pousmál. "To je od tebe hezký, já ale nevím, jestli mám na překvapení náladu."

Killian k němu přešel, lehce mu prohrábl vlasy a urovnal je. Přece jen nemusel vypadat ještě hůř, než mu jeho zranění dopřávala. "Věř mi," zašeptal. "Tohle se ti líbit bude." 

Nechal ho u něj v pokoji a vydal se pryč. Jeho načasování bylo dokonalé, protože zrovna když scházel schody do vstupní haly, brána paláce se otevřela a Killian hned uslyšel Cyřin smích. 

Zastavil se na schodišti a počkal, až Naya a Cyra za doprovodu Daviana vejdou dovnitř. Nejprve si ho ani jedna nevšimla, byly poprvé v prostorách paláce, když nepočítal podzemní chodby, a tak je nehal chvíli se rozjímat. Pak to už ale nevydržel. "Jestli hned nepůjdeme, Arsen pravděpodobně usne a pak bude mít špatnou náladu, jestli ho probudíme," prohlásil.

Všichni tři se na něj podívali. Naya se ihned uklonila, Cyra radostně vyskočila a vykřikla "Princ Killian!" dokud ji Naya neokřikla, že se musí nejprve uklonit. 

Killian sešel zbytek schodů a mávnul rukou. "Dneska jste tady neformálně."

Podíval se na Daviana. Ten lehce přikývl. Vzal Cyru za ruku, oznámil jí, že je čas jít za Arsenem a vydali se o pár kroků dopředu.

Byli domluvení od včerejška, že se Davian pro Arsenovy sestry staví, aby ho mohly vidět. Měl především Nayu rychle zasvětit do situace, pak s ní ale chtěl mluvit sám Killian. Pobídl ji, ať se taky dají do chůze pár metrů za Cyrou s Davianem.

"Je v pořádku?" špitla Naya. Najednou na sobě neměla ten sebejistý obličej, který si uchovávala před Cyrou.

"Řekl bych, že už jo," kývnul Killian. "Je mimo ohrožení života. Mluví, dneska ráno i chodil. Z nejhoršího se včera konečně dostal."

Naya si viditelně oddechla. Killian stáhl rty do úzké linky.

Nemusel jí nic říkat. Možná by ani neměl, možná to byla Arsenova věc, ale byla to jeho sestra, Arsen byl zraněný a Killian ji potřeboval nějak ujistit, že udělá vše pro to, aby byl co nejdříve v pořádku. Ne, jak by to slíbil princ svému poddanému, ale tak, jak to slíbil on Arsenovi, protože ho miloval. 

"Mluvil... mluvil s tebou Arsen v poslední době o tom, že by někoho měl?"

Naya se zatvářila překvapeně. "Uhm, ne. Vlastně nikdy o tom nemluvil."

Tak se mu to potvrdilo. Naya ani netušila, že mezi nimi někdy něco vznikalo, natož že byli do sebe zamilovaní. 

Zastavil se a chytil Nayu za ruce. Rozhlédl se, jestli jsou stráže dostatečně daleko. "Nebudu chodit kolem horké kaše, myslím, že bys to měla vědět. Tvůj bratr není jen můj osobní strážce, kterému vděčím životem, ale taky někdo, koho miluju." Její pohled byl prázdný. Přesně jako Arsenův, než se vždy emoce probojovaly nahoru. Až v tu chvíli si vlastně uvědomil, jak moc podobní si jsou, což mu nikdy předtím tolik nepřišlo, i když jsou dvojčata. 

"Jakože..." začala, ale nepokračovala.

Killian váhavě přikývl. "Romanticky, ano. Já a Arsen... už pár týdnů mezi námi něco je, něco víc, než jeho magie," vysvětlil. "A chci, abys to věděla, protože za prvé, vsadím se, že by ti nikdy nic neřekl jen kvůli tomu, že jsem princ a bral by to tak, že nesmí, ale taky tě chci ujistit, že i když nemůžu zabránit tomu, co se mu stane, protože je voják, udělám alespoň všechno proto, abych mu pomohl se uzdravit. Stejně jako teď."

Šokovaně ho sledovala. Killiana to až lehce pobavilo. 

Pokračoval. "Od toho, co se zranil, jsem u něj. Včera jsem vyjednal, aby se nevrátil do služby, dokud nebude stoprocentně zdravý. Nemusíš se o něj bát."

Bylo to odvážné tvrzení, když on sám se o něj bál každou sekundu, co byl mimo palác, ale bylo to to jediné, co jí v tu chvíli mohl nabídnout.

"Já... nevím, co říct," přiznala. "Mám tolik otázek."

"Navštívíme Arsena. Uvidí vás rád. Pak se mě můžeš zeptat na cokoliv chceš, hm?"

Došli před jeho pokoj, Davian přenechal Cyru jim dvou a vypařil se jako pára nad hrncem. Killian pootevřel dveře a nakoukl dovnitř. Arsen seděl přesně tam, kde ho Killian nechal, a podíval se na něj s pozvednutým obočím. "Takže?"

Pousmál se. Otevřel dveře dokořán a Cyra hned využila situace a jako střela vběhla dovnitř. Arsenův výraz, když uviděl, že Killianovo překvapení jsou jeho sestry, byl k nezaplacení. I když musel cítit každý bolestivý nerv v jeho těle, smáčknul Cyru v pevném objetí. Když k němu došla Naya a on vzhlédl, uviděl, že mu ukápla slza. 

Děkuju, artikuloval směrem ke Killianovi. 

Pousmál se. "Nechám vás o samotě," oznámil jim a dveře zavřel. Jeho úkol byl splněn.

♛

měla jsem přesně jednu hodinu na psaní a vážně jsem stihla kapitolu o 1450 slovech??? já jsem insane-