Arsen se zorientoval celkem rychle o situaci, která se děla. Byli pod napadením sousedního království, kteří se snažili zničit jejich pohraniční hradby. 

Bylo jich více, mnohem více, Arsen a jeho lidi ale měli tu výhodu, že se armáda Glocksbergů musela nejprve dostat přes řeku, než se dostali k nim. Tak se zbavili velké části nich, přesto se někteří dostali na jejich stranu. 

Rozdal rozkazy. Pak sám vzal meč a vydal se bojovat tělo na tělo. 

Nebál se. Jeho tělo spíše ovládlo adrenalin. Ze začátku v duchu počítal, kolik lidí zabil, pak se v tom množství stejně ztratil. Dokud ho jeden voják nedostal do pasti. 

Byl v tu chvíli bez meče, ten ležel několik metrů od něj, když mu vypadl z ruky při boji s člověkem, který už krvácel na zemi. Byl v rohu, neměl kam utéct a před ním byli dva vojáci nepřátelské armády, kteří měli každý dlouhý meč.

Arsen vytáhl dýky do obou ruk. Stejně byl v nevýhodě.

Vojáci se na sebe podívali. Řekli si něco, čemu Arsen nerozuměl. Vyčkával, kdy na něj zaútočí.

Jeden t nich se ale na něj podíval zpátky. "Princův osobní strážce a opustí ho v největším nebezpečí? To se králi nebude líbit. Víš co? Uděláme ti laskavost. Zabijeme tě dřív, než to udělá váš král za to, že jsi opustil prince, když má na patách naše lidi."

Arsen zamrzl. Kdyby ho napadli v tu sekundu, dostali by ho, zabili by ho, protože nebyl schopný pohybu. Věděli o Killianovi. Věděli, že byl tady a že je na útěku. 

Ten vztek, který jím projel, byl přímo nepopsatelný. Už na nic nečekal a byl tím, kdo zaútočil jako první. Ani jeden z vojáků to nejspíš nečekal, protože jak by mohl být někdo tak hloupý, aby sám se dvěma malými dýkami zaútočil na dva lidi s dlouhými meči?

Arsen. Arsen byl tak hloupý, protože byl oslepen Killianem a myšlenkou, že klidně už ho teď můžou někde porcovat na kousky, jestli ho už dohnali. 

Prvního vojáka přepral lehce, přece jen jeho útok nečekal, a tak ho Arsen zkušeně skolil na zem a podřízl mu krk. Odrazil útok druhého, postavil se zpátky na nohy, přičemž sebral meč z vojákovy ruky, a připravil se do bojové pozice.

"Ty asi nebudeš tak marný, co?" zeptal se druhý voják. Jeho hlas byl nechutný. 

Arsen neodpovídal. Neměl něco takového zapotřebí. Raději se dal do boje.

Tenhle byl mnohem zkušenější, než ten první a Arsen málem dvakrát skončil s hodně nepříjemnými zraněními, které nakonec ale odrazil. Trvalo mu ale déle, než by se mu líbilo, než druhého vojáka probodl a ještě mu meč v břiše protočil. "A takhle dopadnou i ti, co pronásledují prince," zasyčel, než meč vytáhl.

Nečekal ani na to, než muž spadl na zem, odhodil cizí meč, popadl ten svůj a rozběhl se ke stájím, které doufal, že ještě budou stát. Nebo že tam najde ještě nějakého koně. 

Spadl mu kámen ze srdce, když tam našel svého Spirita, i když byl naprosto vystresovaný. Arsen na něj vyskočil a Spirit vyběhl takovou rychlostí pryč, že mu nemusel dávat ani jediný povel. 

Opustil základnu, i když byl její velitel a rozpadala se. Rozkazy ale rozdal a v první řade byl především princův osobní strážce. Ne, v první řadě byl člověk, který princi slíbil ochranu, protože ho miloval. A tak neváhal. 

Spirit byl jedním z nejrychlejších koní v království. Dalšího měl Killian, proto doufal, že měli aspoň nějaký náskok, i když Davianův kůň tak rychlý nebyl. Vojáci Glocksbergů ale nemohli překročit řeku s jejich koňmi, což znamenalo, že jestli vůbec nějaké měli, ukradli je jim. A jejich koně byli vycvičeni slušně. 

I když ho bolelo tělo, protože přece jen několik úderů dostal, hnal Spirita dál a co nejrychleji. Killian s Arsenem vyrazili teprve před hodinou, takže co se týkalo jejich dohnání, byl docela optimista. Ohledně všeho ostatního byl těžký pesimista. 

Byla šance, že Davian vzal Killiana jinou, bezpečnější cestou, ne tou nejrychlejší. Byla šance, že je Arsen přejede, když si někde dají přestávku mimo cestu. Bylo tolik šanci, jak je Arsen nemusel potkat. 

Pak ale před sebou uslyšel asi po dvou hodinách výkřiky. Popohnal Spirita, ať ještě zrychlí, což už snad ani možné nebylo. Netrvalo dlouho a uviděl i zdroj hlasů - přímo před ním uháněli tři vojáci sousedního království na jejich koních. A bylo jasné, že to budou přesně ti, co mají pronásledovat prince. 

Neslyšeli ho, sami vydávali dostatečný rachot na to, aby uslyšeli dalšího koně několik metrů za nimi. Arsen tak vytáhl z pochvy jednu dýku a profesionálně ji hodil směrem k nim.

Dýka prosvištěla vzduchem a zastavila se až v zádech jednoho ze tří vojáků. Okamžitě spadl z koně na zem.

Upozornil na sebe? Samozřejmě. Ale teď už čelil jen dvou vojákům, což bylo v každém případě lepší než tři. 

Otočili se a vytasili meče. Arsen měl ten svůj už dávno připravený. Neměl v plánu si s nimi hrát. Jestliže měli v plánu ublížit Killianovi, byli u něj mrtví ještě než je potkal. 

Arsen o sobě věděl, že je dobrý. Měl jedny z nejlepších výsledků v Akademii, nejrychleji se vyšvihl i po ni, i když za to především mohla jeho odhalená magie před králem. To ale bylo jeho další plus - měl větší toleranci bolesti, rychleji se uzdravoval. Byl silný.

Přesto tu chvíli podcenil, protože když na něj zaútočili oba najednou, jeho tělo už nějaký ten boj za sebou mělo. Všímal si, že jeho těsné odrazy útoků byly spíše o štěstí než o taktice a ztrácel kontrolu nad svým tělem a okolím. 

A už úplné štěstí bylo, když se mu povedlo zabodnout meč do jednoho z nich. Málem zůstal zaraženě stát, protože to rozhodně nebyl výsledek něčeho, co by strategicky naplánoval, jen se ten voják objevil v jeho útočeném poli, když s tím nepočítal. Rozjímat se ale nemohl, vyprostil meč z jeho těla, otočil se-

A ucítil ostrou bolest ve stehně, jak mu dýka prorazila kůži.

Zalapal po dechu, neudržel se na nohách a padl na zem. Voják nad ním se vítězně usmíval s druhou dýkou v ruce, zatímco k němu opatrně přicházel. "Dneska ne," zasyčel. "Dneska nevyhraješ."

Arsen vytáhl poslední dýku, kterou měl u sebe. Nemohl se postavit, na to jeho noha byla až příliš zraněná. Meč mu při pádu vypadl z rozsahu. "Nedostanete ho," odpověděl Arsen trhaně zpátky. Zabil dva vojáky, už tu byl jen jeden. A věřil, že Davian ho zvládne porazit, jestli Arsen na místě zemře a voják se vydá dál. 

"To si řeknete, až se k tobě připojí v říši mrtvých, hm?" odpověděl. Pak si dýku přechytil tak, aby mohl lépe zamířit. Mířil na Arsenovo srdce.

Arsen se nezvládal bránit. I když měl ještě jednu dýku v ruce, nedokázal se hnout, na to byl až moc zraněný. Magie v jeho těle naprosto nestíhala ho dávat do pořádku alespoň tak, aby si jen tak nenechal probodnout srdce. 

Zavřel oči. Tohle byl jeho konec? Sám, uprostřed lesa, když slíbil Killianovi, že bude v pořádku?

Už viděl, jak by se na něj Killian rozkřičel, kdyby mu řekl, že se vydal za těmi vojáky sám. A měl by pravdu, proč Arsen nevzal někoho s sebou? 

Věděl to. Byl tak zaslepený tím, že Killian může být v nebezpečí, že ho to ani nenapadlo.

Otevřel oči, ale hned toho zalitoval, protože voják nad ním se napřáhl a jeho ruka mířila na Arsenovo srdce. Rychle oči zase zavřel. Nechtěl to vidět. Nechtěl vidět jeho konec. 

Místo ostré bolesti ale přišel výkřik. A nebyl jeho. Muž nad ním měl najednou sám dýku v srdci, ztratil nad sebou kontrolu a jeho tělo se vyvalilo na to Arsenovo. Až v tu chvíli ucítil tu bolest, když se mu jeho dýka zabodla jeho pádem do ramene.

Necítil se ale poraženě, protože neměl dýku v srdci. Tohle bylo v pořádku, že? Rameno mohl přežít, srdce by nepřežil. Jako naprostý šílenec se rozesmál.

"Arsene!" uslyšel někoho volat své jméno, ale nezvládl se otočit. Měl v sobě momentálně dvě dýky, které naštěstí nezasáhly nic důležitého. Jen ta krev, ta by mohla přestat téct, protože se mu začínala motat hlava, zrak se mu rozmazával, jeho tělo...

Tak tak zaznamenal, jak vedle něj dopadl Davian na kolena. Kde byl Killian? Chtěl se zeptat, ale jeho ústa stejně neopouštěla srozumitelná slova, a tak se už více nesnažil. Raději poprosil v duchu svou magii, aby ho zachránila, než upadl do bezvědomí.

♛

pardon:)