Killianovo okolí se celé otřáslo. Pohotově si dřepl na zem a zakryl si hlavu, jako by na něj mělo hned něco spadnout. Zdi a strop ale zatím držely. 

"Doprdele," uslyšel Arsena. V další chvíli ho už táhnul za paži pryč.

Vyběhli ven, kde vládnul naprostý zmatek. Killian se podíval podél hradeb nejdál, co dokázal. Uviděl přímo hroutící se hlídkovou věž a křičejicí vojáky, kteří z ní padali. Naprosto ho ten pohled oněměl. 

"Kde máš koně?" zeptal se ho Arsen, ale on nejprve nevnímal. "Hej, kde máš koně?"

Vzpamatoval se. Arsen mu ještě stihl vytrhnout přilbu uniformy z ruky a nasadit mu ji na hlavu. Killian si ji ale zase zvedl. "Kousek odsud v lese. Proč?"

"Nemůžeš tady zůstat," řekl Arsen, jako by to mělo být naprosto jasné. "Je to až moc nebezpečné."

"Vezmeme tvého a dojedeme k tomu mému. Bude to rychlejší," navrhl Killian.

Arsen ale zavrtěl hlavou. "Nemůžu jet s tebou. Všichni tady pracují pod mým velením. Musím tady být a určit, co dělat."

Killian chtěl začít protestovat, ale Arsen ho nevnímal. Otočil se a mávnul na někoho, koho Killian v davu nedokázal rozeznat. Pak se z něj ale jasně vynořil Davian.

Arsen se k němu otočil zpátky. "Davian pojede s tebou. Jeďte co nejrychleji můžete, jasný?"

"Ne, ne, ne," koktal. "Nepřijel jsem sem, abych se ujistil, že jsi stále naživu, abych odjel, když jsi v ohrožení života."

Arsen si povzdechl. Chytil ho za ruku, i když je mohl kdokoliv vidět. Vždyť Davian je jasně viděl, protože k nim běžel. "Promiň, ale stále jsme se ve výcviku nedostali tak daleko, abys mohl zůstat. To by nás všechny ohrozilo akorát víc, protože aby tě nezabili by byla naše první priorita místo toho jim útok oplatit."

Davian k nim doběhl. Arsen jeho ruku stále nepouštěl, když zasvětil Daviana do toho, že musí evakuovat okamžitě prince zpátky do paláce. "Jsi jediný, komu na to dostatečně věřím," ukončil jeho rychlé instrukce. Davian dál neváhal a rozběhl se pro svého koně.

Až nebezpečně blízko nich se ozvala další rána a zvedl se dým oblaku. Museli trefit tu část hradeb, u které stáli, akorát na druhé straně. Arsen automaticky zakryl Killianovo tělo svým, než ho odtáhnul hlouběji do lesa. 

"Neopustím tě," nedal se Killian, i když si uvědomoval, jakou přítěží by byl, kdyby zůstal. Nechat ale Arsena uprostřed boje se zdálo naprosto šílené. Co když se mu něco stane? Jak dlouho bude trvat, než se k němu dostane nějaká informace?

"Jestli chceš pomoct," začal Arsen a v Killianovi tak vzplála špetka naděje, "tak odjedeš do bezpečí, abych se nemusel bát i o tebe."

Zklamaně vydechl. Viděl v Arsenových očích, že ho zkrátka nepřemluví. Opět nasadil ten svůj nepropustný pohled, který Killian už znal a věděl, že ho nemá pokoušet. 

Sundal si přilbu. Arsen momentálně žádnou u sebe neměl a kdo ví, kde ji měl a jestli by vůbec stihl pro ni zaběhnout, a tak mu ji podal zpátky. "Ty ji budeš potřebovat víc."

První si ji nevzal. "Nech si ji. Ještě nám schází, aby tě někdo poznal a na místě zabil."

Killian si povzdechl a narazil mu ji přímo na hlavu. "Pojedeme rychle. Nikdo mě tady nečeká. Než si někdo uvědomí, že jsem to já, budeme pryč. A cesta trvá jen půl dne."

Ozvala se další rána. Arsen se nervózně otočil a Killiana znovu píchlo u srdce, že ho tady nechá. Snažil se v duchu uklidnit, že je Arsen přece jen jeden z nejlepších. Tohle pro něj určitě bude hračka. 

Periferně zahlédl Daviana, který se k nim vracel už na koni. Arsen se otočil zpátky, nadzvedl si přilbu a spojil jejich rty v jeden dlouhý polibek. 

Takže Davian asi od Arsena o nich věděl, huh?

Když jejich rty rozpojil, Arsen ho ještě lehce pohladil po tváři. "Až to tady skončí, hned se vydám do paláce, abys věděl, že jsem v pořádku, slibuju."

Killian váhavě přikývl. Davian se vedle nich zastavil s koněm a nezaujatě na ně shlédl, jako by je právě neviděl se políbit. "Měli bychom vyrazit. Jižní část hradeb je na padrť."

Arsen pomohl Killianovi sednout si na koně za Daviana. "Kde máte svého koně, můj pane?" zeptal se Davina. Killian nepřítomně odpověděl, že asi jen půl kilometru rovně, zatímco se stále díval na Arsena.

"Opovaž se zemřít," řekl mu Killian, "jinak si mě nepřej."

Arsen se pousmál. Pak se podíval na Daviana. "Opovaž se dopustit, aby se mu něco stalo. Jinak si ty nepřej mě."

Davian nazvedl obočí. "Mám tohle kolečko dokončit nebo...?"

Arsen se uchechtl. "Jeďte."

Davian se do toho opřel a do pár sekund už jeli rychlostí pryč. Killian se krátce otočil na Arsena, který ještě chvíli stál a sledoval je, jak se vzdalují, než se otočil a rozběhl se zpátky k hradbám. Killian zavřel oči. Doslova se začal modlit, aby se nejen nic nestalo Arsenovi, ale ať mají co nejmenší ztráty. I když na vlastní oči už viděl, že se ztrátám nevyhnou.

"Arsen bude v pořádku, Vaše královská Výsosti," zvolal na něj Davian zepředu. "Přece jen není generálporučík pro nic za nic."

Začal opět pořádně vnímat. "Řekl ti o nás?"

"To taky," přitakal Davian. "Ale už jsem to věděl."

Killian se ani nevyptával, jak to ví. Už ho to ani asi nepřekvapovalo, zdálo se, že to nějak tak tušili úplně všichni. "Říkej mi Killiane. Zapomeň na všechny ty formálnosti, když jsme doslova na útěku a Arsen s tebou ještě probírá svůj intimní život, který mě zahrnuje."

Davian se krátce zasmál. Zahlédli Killianova koně uvázaného u stromu. Oddechl si, že zůstal na místě a nikdo ho neunesl. "To není Arsenův styl, aby se mnou sdílel podrobnosti."

"Ještě že tak."

Seskočil z Davianova koně a došel ke svému. V dáli slyšel děla a výkřiky, až se mu z toho udělalo nevolno. Na chvíli mu zamrzlo celé tělo.

"Čím dřív pojedeme, tím dřív se budu moct vrátit a zjistit jaká je situace, což znamená více informací i pro tebe, Killiane," postrčil ho Davian. Killian nepatrně přikývl a dal se do pohybu. Odvázal svého koně od stromu a vyšvihl se nahoru. 

Když byl nahoře, Davian mu podal svou přilbu. "Jen pro jistotu."

Nebránil se. I když věděl, že měl pravdu s tím, jak ho nikdo ani nestihne poznat, Arsen ji měl do jisté míry taky, a tak si ji nasadil. Navíc se mu nemohlo nic stát kvůli tomu, že Davianovu přilbu odmítl, pak by měl na svém triku to, že Arsen Daviana zabije. 

Bez námitek si ji tedy nasadil a vydali se směrem k paláci. Killian se naposledy ohlédl. Svíralo ho srdce, když si představil, v čem tam Arsena nechal, ale Davian měl pravdu - přece jen Arsen nebyl generálporučíkem pro nic za nic.

Jen doufal, že se jeho noční můra, o které Arsenovi řekl, nestane realitou.

♛

pojďme uzavřít sázky, přežije to arsen?? zraní se??

druhá strana mince - vaše neustála nevíra v daviana sjsk to mě docela dostává