Killian našel otce v zasedací místnosti, kde už se ovšem nenacházel ani jeden z generálů ani Arsen, jak mu Lianna řekla. Zmateně se rozhlédl po místnosti. "Kde je?" zeptal se.

Král k němu zvedl pohled. Jako první ale kývnul na stráže, aby místnost opustili. "Na cestě k hranicím, kde povede speciální jednotku."

Killian zaťal pěsti. "Víš, že ho potřebuju. Bez něj se má nemoc vrací-"

"Pár dní to vydržíš, Killiane," odpověděl jeho otec. Killian zaťal zuby, aby se nerozkřičel, otočil se na patě a byl připravený z místnosti vysprintovat za Arsenem. S otcem si mohl promluvit později, třeba ale Arsena stihne dřív, než vyjede. Pokud už nevyjel. 

Když se ale přiblížil k východu, stráže mu zatarasily cestu. Killian si odfrkl.

"Pojďme si promluvit, synu," ozval se za ním  jeho otec. "Arsen už je stejně nejspíš na cestě."

Killian vypadal jako troska, přece jen to byly minuty od toho, co převyprávěl vše své sestře se slzami v očích. Jeho otci muselo být vše naprosto jasné. 

Otočil se zpátky, sedl si dvě židle od něj. Stráž, která mu zablokovala odejít, vyšla ven a zavřela dveře. Byli sami. 

"Víš to, že?" zašeptal Killian. "Víš úplně všechno. Celou dobu."

"Vím většinu toho, co se děje pod mou střechou, ano," přitakal. "Nevím to ale celou dobu."

"Jak?" Zavrtěl nevěřícně hlavou. Potřeboval vše do posledního detailu. "Jak si mohl přijít na určité věci téměř dřív jak my?" Mluvil o spřízněných duších. Jestliže jeho otec věděl o jejich vztahu a o tom, že jsou spřízněné duše, muselo to být dřív, než to věděl třeba Killian, když už dnes posílal Arsena na hranice. 

Jeho otec se první jen nepřítomně díval před sebe. Pak si odkašlal a lehce se předklonil. "Je na čase, abych se ti s něčím svěřil."

Killian by nikdy v životě neuhodl, o co mělo jít. 

"Začnu, s dovolením, pozpátku. Jak si vydedukoval, pokud se nepletu, to já rozkázal Arsenovi, ať to mezi vámi ukončí," začal.

Killian náhle znervózněl, jak otec mluvil o jejich vztahu, o kterém ani vědět neměl. "Jo," zamumlal.

"To proto, že jsem tě chtěl ochránit před tím, co se stalo mně a věděl jsem, že Arsen rozkaz poslechne."

"Co tím myslíš? Co se ti stalo?" zeptal se zmateně.

Jeho otec se zpátky opřel. "Představ si mě v sedmnácti. Tvrdá výchova otce, nátlak na to, že bych si měl najít ženu, všechno, čím sis prošel ty. A také to, že jsem se zamiloval do svého osobního strážce."

Kdyby mu mohla doslova spadnout brada na zem a ne jen literárně, v tu chvíli by to udělala. "A-azrael?" zakoktal šokem. "Byl jsi zamilovaný do něj?"

"Nejen to," pousmál se smutně. "Byli jsme spřízněné duše jako ty s Arsenem. Azrael byl léčitel. Narodil se ve stejný den jako já. A můj otec odmalička hledal mou spřízněnou duši, jestli vůbec nějaká byla, protože jeden z dvojice je vždy léčitel, aby mohl zachránit toho druhého. Otec chtěl mou spřízněnou duši, aby mě mohl zachránit v nejhorším. Našel ho, když mi bylo patnáct. Tehdy Azrael začal i výcvik."

"Jak to, že jste o tom všem věděli?" zeptal se zmateně. "Nikde o tom nic není. Arsen překládá nějaké staré texty, aby tomu vůbec porozuměl. Proč to není prostě známo?"

"Je vzácné, aby se spřízněné duše našly, když už se narodí. O to vzácnější, aby si vytvořily mezi sebou to potřebné pouto, aby magie zesílila, proto se o tom moc nemluví. A jen podotýkám, že to pouto vůbec nemusí být romantické. Taky magie se nakonec neprojeví u všech, stále slábne. Nepřiřadil jsem Arsena k tobě jen kvůli tvé nemoci, ale zároveň jsem doufal, že si takové pouto právě vytvoříte a ty budeš více v bezpečí. Tehdy jsem doufal, že to pouto romantické nebude."

Killian ještě nechtěl řešit je. Vrátil se k otci a Azraelovi. "V sedmnácti ses do něj zamiloval. Co bylo pak?"

Lehce se uchechtl. "Ani nevíš, jak jsou naše příběhy podobné. Musel jsem si najít ženu. Jak říkám, nenašel jsem ji na plese, protože jsem nechtěl. Když jsem se zasnoubil s tvou matkou, zkrátka jsem šel hned s pravdou ven. Řekl jsem jí, že mám milence a že neplánuju přestat se s ním vídat. Pět let jsme takhle fungovali, měli jsme tebe, měli jsme Liannu. Když Azrael zemřel, čekali jsme Nevana. Kdybych teď věděl, co bude, udělal bych vše jinak."

"Jak?"

"Ukončil to s Azraelem. Byl to voják, stejně jako Arsen. Vojáci umírají, Killiane, a umírají brzo."

"Nemůžeš to jen takhle-"

"Ale můžu. Průměrný věk dožití v naší armádě je dvacet sedm let. To není mnoho."

Killian začal vrtět hlavou. "Neříkej mi tady, že Arsen zemře. Nepřišel jsem-"

"Já vím, že kvůli tady tomu nejsi. Ale nevidíš, před čím se tě snažím ochránit? Když jsem začal mít podezření, že mezi vámi možná něco je, zaměřil jsem se na to, abych to rozlouskl. Arsenovi jsem rozkaz dal dva dny zpátky. Není to ani rok, co se znáte, a věř mi, že když to skočíte mezi sebou teď, bude to bolet mnohem méně než po sedmi letech."

"Já ale nejsem ty," namítl Killian. "Nevíš, jak bych se s čímkoliv vypořádal."

"Vím, že vše prožíváš ještě silněji jak já. A to mi stačí," odpověděl otec. 

"No, tak teď prožívám silněji to, že si to mezi námi ukončil," odsekl Killian. "Tohle není nic, co rozhoduješ ty."

"Oba musíme mít korunu na prvním místě, Killiane. Já už ji dávno mám, ty ještě ne. A aby se tak stalo, nařídil jsem Arsenovi, ať to mezi vámi ukončí, ano. I když ti to přijde jako konec světa, uvidíš, že za chvíli to tak hrozné nebude."

"Jestli si myslíš, že za chvíli ti to prominu a řeknu ti, že jsi měl pravdu, tak ti s prominutím musím říct, že mě vůbec neznáš, i když tady tvrdíš, že jo," řekl tiše. 

"Jsi zasnoubený."

"Plně si to uvědomuju, děkuju za připomenutí."

"Arsen do té rovnice nepatří. Pak to totiž nevychází."

"Já mám vlastní rovnici, ve které naopak nevychází princezna Saija."

Jeho otec si povzdechl. "Tady názorně vidíš, že nemáš korunu na prvním místě."

"Nemusím ji mít na prvním místě, abych byl dobrým králem. Nemusím vůbec dělat nějaké žebříčky."

"Já si myslel, že už to začínáš chápat."

"A já si celou dobu myslel, že miluješ mámu. A hele, tys měl milence. Lidi tě někdy překvapí."

Král si povzdechl a postavil se. Začal chodit kolečka kolem stolu, přičemž si dával dlouho na rozmyšlenou. Zastavil se, když byl od Killiana nejdál, co mohl. "Já tvou matku miluju. Ale kvůli mým rozhodnutím jsem začal pozdě, což si nezasloužila. A ty můžeš zase milovat princeznu Saiju, když vyškrtneš Arsena z rovnice už teď a ne po jeho smrti."

On to zkrátka nechápal, že? "Když chceš mluvit v rovnicích, měl bys vědět, že co se týče lásky, u mě nikdy nevyjde žádná rovnice, ve které bude figurovat žena. To vím jistě."

"Jako budoucí král, musí. Ať se ti to líbí nebo ne."

Frustrovaně se uchechtl a postavil se. "Víš co? Raději půjdu. Vážím si toho, žes mi řekl pravdu o Azraelovi, ale je to tvůj příběh. Mám právo mít ten svůj trochu jiný."

"Arsen je velitelem pohraniční speciální jednotky. Vrátí se jen jednou týdně, aby ti uvolnil dýchací cesty a věř mi, že častěji to potřebovat nebudeš. Na tom se nic nezmění. Nebudeš ho ani vídat a uvědomíš si, že jsem měl přece jen pravdu. Bude lepší, když se budeš soustředit na svatbu a korunu."

"Klid, s jakým to všechno říkáš, mě děsí."

"Protože vím, že na to nakonec dojdeš sám. Vždycky na to nakonec přijdeš."

Killian bez dalšího slova odešel. Jediná věc mu po konverzaci dávala smysl a to byla ta, proč dnešní ráno Arsen strávil uvolňováním jeho dýchacích cest déle, než normálně od toho, co jeho magie zesílila. Už to ráno musel vědět, že odjede. 

Tak rád by si s ním promluvil a řekl mu vše, co věděl. Na to ale musel počkat týden.

♛

ou máj gád, dvě kapitoly bez arsena, příště už bude, slibuju