Když Arsen opustil jeho komnaty, musel si dát chvíli na to, aby se vzpamatoval.

Čekal, že Arsen z jeho návrhu, že si vezme Saiju, ale i tak budou moc pokračovat, nebude nejprve nadšený. Také ale čekal to, že si dá chvíli na rozmyšlenou a pak bude souhlasit.

Rozhodně nečekal, že to mezi nimi ukončí.

Killian projevoval emoce hlasitě, viditelně. Na rozdíl od Arsena neměl důvod, aby v něm byly udupány. Takže když Arsen odešel, nedokázal fungovat jen tak dál. Nejprve oznámil strážím, že nechce být rušen, pak si sedl na postel a začal zhluboka dýchat. Snažil se zahnat slzy, ale nešlo to. Nejraději by se za Arsenem rozběhl a donutil ho to vzít vše zpátky, donutil by ho, aby se políbili, aby bylo všechno zase v pořádku.

Stoupl si na chvíli k oknu. Za chvíli uviděl, jak Arsen rychlým krokem přechází královský dvůr. Killian ho obdivoval, jak dokázal udržet kamennou tvář a vrátit se do práce. Nezazlíval mu, že se zdál být v pořádku, protože ho znal a věděl, že uvnitř ho to taky bolí. Jen byl donucen od dětství dát své emoce stranou a tím pádem je i v tomhle okamžiku zvládl udupat, aby mohl fungovat.

On ne. Vrátil se zpátky do postele a schoval se pod peřinu, jako by se tím mohl odtrhnout od reality. Od reality, že si vezme princeznu Saiju a že ztratil Arsena.

Mohlo ho fyzicky bolet srdce? Protože tak mu to v tu chvíli připadalo a i když odháněl Arsena, když se ho snažil svou magií uklidnit z jeho rozrušení, teď by ho uvítal zpátky. Nepotřeboval by ani jeho magii, stačilo by, kdyby byl vedle něj. 

Převalil se na druhý bok a znovu chtěl ze sebe udělat eskymáka, když se dveře jeho ložnice otevřely. S naději v očích vzhlédl, protože si naivně myslel, že si to Arsen třeba rozmyslel, ale místo něj do jeho pokoje přišla Lianna. 

"Zmeškal jsi rodinnou snídani. Otec byl docela naštvaný,"  řekla jako první. Stále stála u dveří. Killian se na ni podíval svýma ubrečenýma očima a Liannin pohled se změnil z troufalého na překvapený. "Co se stalo?"

Naposled, co s ní mluvil o Arsenovi, bylo, když se ukázalo, že otcovo kázání o kodexu byla jen zkouška. I když byli sourozenci, neměli čas o samotě moc často, pokud vyloženě nepřišli tomu druhému do komnat. A to se zkrátka moc často nestávalo, především proto, že Killian byl nějak posledních několik týdnů zaneprázdněný jen Arsenem.

Killian až moc dlouho přemýšlel, jak začít, takže Lianna promluvila znovu. "To tě to zasnoubení tak sebralo? Myslela jsem, že ty jsi byl ten, kdo si princeznu Saiju vybral."

Zavrtěl hlavou. "Nejde o zasnoubení. Tedy, ne úplně. Jde o Arsena."

Lianna přešla k boku postele. "Ublížil ti? Mám mu jít jednu dát? Jasně, má výcvik a všechno, ale vsadím se, že nikdo s podpatky na něj ještě nezaútočil."

Killian se tlumeně zasmál. Jak on Liannu miloval. Zavrtěl ale hlavou podruhé, vyhrabal se z peřiny, sedl si a opřel se o čelo postele. "Stalo se toho tolik..."

Začal jí vyprávět všechen sled událostí až k plesu a taky jí samozřejmě prozradil ten pravý důvod, proč z plesu odešel. Na to Lianna jen naprázdno otevřela pusu, než našla vůbec nějaká slova. "Panebože. Pohlavní styk před svatbou? Že se nestydíš!"

Killian popadl polštář a hodil ho po ní. Smích ho ale přešel, když si vzpomněl, kolikrát ho hodil přesně takhle po Arsenovi. 

Lianna odložila polštář stranou. "A co se stalo pak?"

"Dneska ráno přišel a vše ukončil," řekl tiše, jakoby větší hlasitost by z toho mohla udělat ještě krutější realitu. 

"Proč?"

Musel jí ještě dovysvětlit jeho dohodu se Saijou, jak si myslel, že na to Arsen přistoupí. A jak moc se mýlil. Slovo od slova jí přeříkal jejich konverzaci, takže se neubránil dalším slzám. Lianna ho chytila za ruku a v jednu chvíli se naplnily oči slzami i jí, když ho takhle viděla.

"Řekl jsem mu, že ho miluju," zašeptal zoufale. "I když to první nechtěl slyšet, protože i tak jsme nebyli něco, co by mohlo být navždy, nechal mě to říct a řekl mi to zpátky. Tak proč to sakra hned na druhý den ukončil?"

Lianna se s lehce zamračeným pohledem dívala nepřítomně před sebe. "Něco mi tady prostě nesedí," zašeptala. "Neznám Arsena tak, jako ty, ale nepřijde ti zkrátka divné, že sotva se dozvěděl o tobě se Saijou, ukončil to bez toho, aby to zvážil? Arsen je voják, generálporučík ještě k tomu, ti nedělají ukvapená rozhodnutí."

"Co tím myslíš?" zeptal se zmateně.

"Když jsi nepřišel na snídani, otec pro tebe poslal. Stráž u tvých komnat mu řekla, že nechceš být rušen, na což se jen pousmál a zamumlal 'Že by konečně byl konec?'. Nebyla jsem si jistá, co tím myslel a nevím jak tobě, ale mně to najednou docela smysl dává.".

Killian se zamračil. "Myslíš, že o nás otec věděl?"

"Je to král. Může mít způsoby, o kterých ani nevíme, aby věděl vše, co se děje v jeho království, natož pak pod jeho střechou. Pamatuješ, jak mi bylo dvanáct a on zničehonic věděl, že jsem se dvakrát, podotýkám, vyplížila do stájí za tím krásným hřebcem?"

Killian zavrtěl hlavou, jeho mozek jel v tu chvíli na plné obrátky. "Takže si myslíš, že něco řekl Arsenovi? Proč by konfrontoval ho a ne mě?"

"Jak bys zareagoval ty, kdyby ti řekl, abyste to ukončili?"

"Uhm. Asi bych ho jen tak nenechal, aby mi diktoval něco takového?"

"A jak by zareagoval Arsen?"

To uvědomění ho v tu chvíli vyloženě praštilo pěstí do obličeje. "Uposlechl by rozkaz."

"Přesně tak," hlesla Lianna. 

Killianem projela vlna vzteku. Odhodil ze sebe peřinu, připraven vystartovat za otcem, ale Lianna ho zastavila. "Počkej. Otec je na schůzi s generály a s Arsenem. Asi by nebylo nejlepší, kdybys tam teď vtrhl, ještě, když tam je Arsen."

Měl většinou přehled o všech schůzích, které se děly, zkrátka byl rád v obraze, o této ale nevěděl. "Co to je za schůzi, nevíš?"

"Otec u snídaně něco zmínil, že potřebuje poslat jednotku na hranice našeho království a Glocksbergů. Prý tam docela stoupá napětí." Ztišila hlas. "A taky říkal něco o tom, že nejraději by tam poslal Arsena jako velitele."

"Nemůže. Arsen a jeho magie mi každé ráno..." Jeho hlas se vytratil do ztracena. Všechno mu do sebe začalo zapadat jako díly skládačky. Prudce otočil hlavu k sestře. "Je v evidenci armády i hradní stráže datum narození jednotlivých lidí? Nevíš?"

Pokrčila rameny. "Nevím. Ale tak určitě, ne?"

Král si určitě mohl všimnout, jak moc se jeho stav zlepšil, protože Arsenova magie zesílila. Mohl si lehko zjistit, kdy byl Arsen narozen, mohl jednoduše zjistit i to, na čem Arsen pracoval neustále v knihovně, co překládal. A mohl určit tým odborníků, aby to přeložili mnohem rychleji. 

Takže věděl, že Killian momentálně vydrží i dny bez Arsenovy magie. Věděl, že jsou spřízněné duše, i když on sám plně nevěděl, co všechno to obnáší, co to znamená. A proto ho chtěl poslat pryč. Mohl ho klidně posílat pryč, jak chtěl, dokud to znamenalo, že se jednou za pár dní vrátí, aby Killianovi pomohl. 

Vydechl. "Chce nás úplně rozdělit. Ví úplně všechno."

"Co všechno?"

Killian jí neřekl o té části se spřízněnými dušemi, protože sám o tom moc nevěděl. V tu chvíli ale nebyl čas jí nic víc vysvětlovat, protože ať už měl jeho otec schůzi s kýmkoliv, potřeboval s ním mluvit teď. Potřeboval zjistit, co všechno vlastně ví a proč to všechno dělá. 

Nechal Liu sedět u něj na posteli a vystartoval pryč. Arsen si mezitím už sedlal koně. 

♛

tyhle věci mě opravdu napadají tak náhodně, pls

ALE MYSLÍM ŽE JE IDEÁLNÍ ČAS NA KAŽDOPŘÍBĚHOVOU OTÁZKU!!

takže, killian nebo arsen? kdo je váš oblíbenec? :]