Informace se šířily rychle, především u nich v paláci. Proto Arsen hned to odpoledne v Akademii slyšel lidi mluvit o tom, že princ si vybral nevěstu a bude svatba.

Upřímně, neměl tušení, jestli tomu může věřit. Na druhou stranu vlastníma očima viděl Killiana a princeznu Saiju, jak se líbají. Přišel zrovna ve chvíli, kdy se domluvili na sňatku?

Zavřel oči, zatímco hlas dvou kadetů, co se o sňatku bavili, se vzdaloval. Možná proto s ním chtěl Killian mluvit. Arsen ale musel první zpracovat ten pohled na něj s princeznou. 

Nejhorší na tom bylo, že to čekal, myslel si, že je na to připravený. Věděli tři měsíce dopředu, že se Killian začne na plese někomu družit, přesto ho to bolelo způsobem, který nečekal.

Nehledě na to, že to musel na králův rozkaz mezi nimi ukončit. 

Ten den se už za Killianem nevrátil, neměl na to sílu. Setkal se s ním až druhé ráno v jeho komnatách jako každý den. 

Bylo divné za ním automaticky nejít a nepolíbit ho. Přišlo mu ale, že vzhledem ke všem okolnostem to udělat nemůže. Jak se tak mohlo všechno změnit za jediný den?

Killian si zrovna oblékal košili, když přišel. Arsen se napomenul, že by měl začít opět ťukat, o to víc, jestli pověsti o jeho sňatku byly pravdivé. 

"Konečně," zamumlal Killian, když ho uviděl. Přešel k němu a objal ho. Arsen stál jako solný sloup, neobjal ho zpátky. "Promiň. Já se tak moc omlouvám."

"Za to, co jsem včera viděl, nebo jsou ty pověsti o sňatku pravdivé a omlouváš se za to?"

Killian ho pustil a sklopil pohled. "Za obojí."

Arsen zavřel oči. Potřeboval se v klidu nadechnout, vydechnout. Kluk, kterého miloval, byl zasnoubený. Den po tom, co si konečně lásku vyznali. Měli být raději zticha, přesně jak to nejprve chtěl. 

Ale neřekl mu to přesně tu noc? Killian patřil v první řadě koruně a to se teď začalo naplňovat.

Arsen se posadil na sedačku vedle něj. Killian si naléhavě dřepl před něj, chytil ho za ruku. Arsen měl co dělat, aby ho neodehnal, protože v tu chvíli by byl nejraději sám. Vždy se s emočně náročnými situacemi vypořádával sám, neměl na vybranou.

"Nech mě to vysvětlit. Všechno."

Killian nečekal na jeho reakci, prostě začal mluvit. Převyprávěl mu, jak princezna jejich konverzaci začala, jak poznala, že Killian taky někoho má. "Mohls mi říct, žes mi udělal cucflek, hele," poznamenal mezi vyprávěním. Arsen si ho byl samozřejmě vědom, stejně jako toho, že si ho Killian pravděpodobně nevšiml. Ale ta myšlenka, že si ho třeba všimne někdo jiný, že to určitým způsobem prozradí, že Killian někoho má, ta se mu líbila. 

Řekl mu i zbytek, jak si princezna Saija myslela, že Arsen je někdo, před kým se musí políbit, protože to určitě nahlásí králi. To ho lehce pobavilo, nic na sobě ale znát nedal, protože tíha celého Killianova zasnoubení byla stále těžší.

"Můžeme být spolu, Arsene," zašeptal nakonec. "Je to šance i pro nás, i když to možná tak růžově na první pohled nevypadá. Já budu tolerovat kohokoliv, koho Saija má, ona bude tolerovat tebe. A naše manželství bude jen pro spolupráci našich království, přísahám."

Arsen se mu poprvé za celý jeho monolog podíval do očí. "A budete spát spolu v posteli, že? Nejspíš nezůstaneš tady, budete mít větší komnaty. Já za tebou přijdu každé ráno jako doteď, ale nebudeme sami. Bude tu ona. Vždycky tu někde bude ona."

Killian se lehce zamračil. "Co tím chceš říct?"

Arsen si povzdechl. Králův pohled, když mu řekl, ať to s Killianem ukončí, viděl před očima. "Nevím, jestli tě zvládnu s někým sdílet," zašeptal. "Nevím, jestli nebude přece jen jednodušší to, co mezi námi je, ukončit."

"Ne, ani náhodou-"

"Jestli se proflákne, že máš milence, mužského milence, jsi v koncích, Killiane. Ztratíš víru lidu. Zničíš spolupráci vašich království. A já budu nejspíš vyhoštěn z království pryč."

Killian zavrtěl hlavou. "Nebude to tak jiné od toho, co děláme teď. Už teď tohle všechno přece riskujeme."

"Bude to hodně jiné," vyvedl ho z omylu Arsen. Tohle nebylo jen něco, co mu nakecával, aby to mezi nimi ukončil na králův rozkaz, tohle si upřímně myslel. "Budeš brzy králem a bude na tobě mnohem více očí, než doteď. Budeš více na veřejnosti, budeš více zaneprázdněný, budeš mít naprosto jiné starosti a věř mi, že už více nebudu tvá starost číslo jedna."

"O čem to sakra mluvíš?" zeptal se Killian zmateně. "Vždy budeš u mě na prvním místě."

"Neměl bych," naléhal na něj Arsen. Musel to pochopit. "Na prvním místě u tebe musí být tvůj lid, tvé království."

"Ty jsi taky můj lid, takže tohle na mě nevytahuj." Killian se postavil. I když Arsen viděl, že jeho oči nejsou daleko od slz, zároveň se naštval. "Že budu král neznamená, že nemůžu milovat. Neznamená to, že nemůžu být šťastný. A já jsem šťastný s tebou a jestli sis nevšiml, snažím se udělat vše proto, abych vše vyrovnal, abych mohl vládnout, ale zároveň abychom my mohli fungovat. Snažím se a ty to jen házíš za hlavu bez toho, abys to alespoň zvážil."

Arsen věděl, že vše, co dělá, je vůči Killianovi nefér, nedivil se, že začínal být naštvaný. Kdyby neměl včera tu konverzaci s králem, reagoval by úplně jinak. Ale i když Killian hledal cesty, jak je zachránit, ta Arsenova byla nenávratně zničená králem. Musel to mezi nimi ukončit a i když to neplánoval udělat hned dnes, jejich konverzace se bohužel vyvíjela směrem, který mu to umožňoval. 

"Já to zvažuju, Killiane. Od toho, co jsem včera uslyšel první zmínku o tom, že by to mohla být pravda. A jestliže ty máš právo být šťastný a milovat, což opravdu máš, to ti neberu, já mám právo se zase rozhodnout, jestli chci celý život žít jen jako králův tajný milenec. A nevím, jestli je to to, co chci. Nelhal jsem ti, když jsem ti řekl, že tě miluju, a právě proto tě nedokážu s nikým sdílet."

Trhalo ho na kousky, jak Killian na jeho slova jen vrtěl hlavou a zadržoval slzy. "Takže to chceš ukončit kvůli něčemu, co ani nemůžu změnit? Nezměním ten fakt, že jsem korunní princ."

"Někdy věci, co se dějí, nemůžeme ani mi ovlivnit, a stejně se s nimi musíme vypořádat," odpověděl tiše. Pak se taky postavil. Překonal se, chytil Killianovu tvář do dlaní. Cítil, že jejich konec je už tak na blízku, že si to mohl naposledy dovolit. "Jen chci, abys věděl... Jsme spřízněné duše, Killiane. Neříkám to jen tak, je to odpověď na tu zapeklitou otázku, proč je má magie s tebou silnější."

"C-co?"

"To, co mezi námi vzniklo, mi umožňuje tě zachránit tak, jako nikoho jiného, i s mými omezenými schopnostmi. A ať už to mezi námi bude jakkoliv, vždycky udělám všechno proto, abych tě ochránil. Vždycky, i kdyby mě to mělo stát život, na tom se nic nezmění."

Killianovy oči začaly opouštět slzy. "Co tím myslíš, spřízněné duše?"

"Narodili jsme se ve stejný den. A musel být tehdy úplněk, museli jsme se narodit v podobný čas, což znamenalo, že jsme odmalička byli propojeni bez toho, abychom to věděli. A navždy budeme. Narodil jsem se, abych tě ochránil, nejspíš jsem dostal i své schopnosti, abych tě ochránil a přísahám, že tohle nikdy neporuším."

Killian se na něj chvíli zmateně díval, než ho začal bít slabě pěstmi do hrudi. "Nemůžeš mi sakra říct, že jsme spřízněné duše, když mezi námi vše končíš. Nemůžeš!" Jeho oči opouštěly slzy proudem. "Kdo si sakra myslíš, že jsi? Běž pryč, běž pryč nebo-"

Arsen s lehkostí zachytil jeho paže, aby ho přestal bít, a objal ho tak, aby mu zároveň znemožnil pohyb. Zavřel oči. Killianovo srdce bilo jako o závod, jeho dech se začal zrychlovat, a tak se soustředil na to, aby ho zpátky uklidnil. Bylo to to nejmenší, co mohl udělat. 

Killian sebou v jeho náruči pral. "Nemáš právo mě uklidňovat magií, když jsi tohle všechno způsobil. Nemáš-"

Nedořekl tu větu, přestal se s ním prát. Vztek vystřídaly čistě jen slzy. Arsen uvolnil svůj stiskl, protože mu bylo jasné, že teď už se prát Killian nebude. Takže o obraného objetí si ho přechytil do toho intimního.

"Promiň mi to," zašeptal Arsen.

Killian jako by ho neslyšel. "Proč tvoje magie ale nebyla silná od začátku? Proč až když..." Nedokončil větu, nechal ji vyznít do ztracena.

"Pomalu překládám text, který mi toho řekne více," vysvětlil. Včera v knihovně strávil další dvě hodiny, aby přeložil jen jednu stránku. "Ale myslím, že to má co dočinění s tím, že magie v mém těle zesílí ne v momentě, kdy mou spřízněnou duši počkám, ale v momentě, kdy si k ní také vytvořím pevné pouto."

"Tak proč to pouto teď ničíš?"

Tak moc mu chtěl říct, že musel. Že mu to jeho otec nařídil, ale bylo mu jasné, jaká by byla Killianova reakce. Celý rozhozený by si to s ním šel vyřídit. 

"Neničím ho," zavrtěl hlavou. "Protože vždycky budeš pro mě neuvěřitelně důležitý. Jsme spřízněné duše a tak to navždy zůstane, i když nám okolnosti nedovolí být spolu."

"Správný člověk, špatný čas," zamumlal Killian.

Arsen už nic neodpověděl, protože pak by v jeho hlase Killian slyšel, že brečí. Trhalo ho to celé na kusy, i když on byl ten, co to způsobil. 

Doufal, že byl král šťastný. Doufal, že ho těšilo, že využil Arsena k tomu, aby zlomil svého syna.

♛

...kamawádi, tohle ani zdaleka nebylo plánovaný, ale pak jsem začala psát nemohla přestat a oops-