Killian vzal princeznu Saiju do zahrad. Cestou si tlumeně zdvořilostně povídali, Killianova hlava byla až moc plná předešlé noci na to, aby s ní zvládl vést hlubší rozhovor. Vyprávěla mu, co se na plese dělo, když odešel. 

Saija byla jeho nejlepší možnost. Manželství s ní by přineslo hodně benefitů jeho království, stejně tak jako jejímu. Bylo mu jasné, že jak se tak procházeli a povídali si, oba to moc dobře věděli. Navíc byla jeho věku, což pro něj také bylo důležité. Přesto se nějak nedokázal dokopat k tomu, aby udělal nebo řekl něco, čímž by si získal její ruku. Ne po tom, co věděl, jaké to je být s Arsenem i tím nejintimnějším způsobem.

Princezna se zničehonic zastavila. Killian, ztracen ve svých myšlenkách, udělal další tři kroky, než si to uvědomil. "Oh, děje se něco?" zeptal se a vrátil se k ní. Lehce si v hlavě zanadával.

"Mohl bys říct strážím, aby nám dali o něco více soukromí?" zeptala se tišším hlasem.

Killian jí nejprve odpověděl jen zmateným pohledem, ale pak vzhlédl ke dvou strážím, kteří stáli jen pár metrů od nich. Kývnutím hlavy jim naznačil, ať se vzdálí. "Děje se něco?" zeptal se znovu.

Bál se, že ho princezna v tu chvíli políbí, že proto chtěla větší soukromí, že mu vyzná lásku, cokoliv. Ta ale začala z úplně jiného soudku. "Buďme k sobě upřímní, Killiane, ani jeden z nás tohle nechce."

A to si myslel, že včera předstíral zájem dobře.

Princezna pokračovala. "Zároveň oba víme, jak je to důležité pro naše rodiny a pro naše království."

Důležité to bylo neuvěřitelně. Obě jejich království sdílelo hranice s královstvím Glucksbergů, což bylo přesně to, které napadlo Killianovo pět let zpátky, když zemřeli Arsenovi rodiče. A tohle království začalo mít agresivní tendence už i na to princezny Saijy. Nebylo to tak dávno, co vystavěli podél hranic zdi s nepřetržitými hlídkami. Kdyby jejich království mohla spojit armády díky jejich sňatku, každý obyvatel jejich zemí by byl klidnější. 

"Co tím chceš říct?" zeptal se. Neměl tušením, jakým směrem teď mířila.

"Pojďme se vzít. Pojďme udělat přesně to, co je od nás očekáváno. Jsme ta nejlepší šance toho druhého."

"Právě si řekla, že to nechceš," namítl.

"Ne, protože věřím na lásku a myslím si, že ty taky. A to, co mezi námi vznikne, může být čistě taktická dohoda. Nebudu od tebe v soukromí nic očekávat. Vezmeme se, na veřejnosti dáme lidem víru, ale v soukromí můžeme být stále sami sebou a ne někým, kdo předstírá, že tohle všechno chtěl. Nemáme na vybranou. Když to nebudu já, Killiane, přijde nějaká jiná a s ní už to tak lehké nebude."

Jeho mozek tohle všechno zpracovával až moc pomalu. "Jak si můžeš být tak jistá, že tě nechci požádat o ruku upřímně?"

"Utekl si z plesu, nechtěl jsi tam být," usmála se smutně. "Dneska jsi úplně mimo, což mi jen napovídá, že jsi utekl za někým." Ukázala mu na límec košile. "A myslím, že ti tady vykukuje cucflek."

Killian si to místo hned zakryl, jako by to snad mohlo něčemu pomoct. Žádného si ráno nevšiml, zároveň se ale pořádně do zrcadla ani nepodíval. 

"Proto si myslím, že by tvá žádost o ruku stejně upřímná nebyla. Někoho máš, nejspíš někoho, kdo není výhodný pro sňatek s tebou." Oh, kdyby jen viděla. "No, já někoho mám taky."

Killian se lehce uchechtl. "A co královští potomci? Tak daleko jsi nepřemýšlela ještě?"

"Tohle celé děláme pro korunu. Hádám, že to budeme muset udělat taky," odpověděla prostě. "Takže souhlasíš?"

Bylo to n něj moc rychlé, potřeboval nejlépe několik dní na rozmyšlenou, třeba se poradit s Arsenem, zeptat se ho, co si o tom myslí on. Přece jen on taky bude do tohoto celého zapletený jako jeho milenec. 

Ale Saija měla pravdu. Měl snad jinou možnost? Tahle nabídka byla jako snesená z nebe. Uvědomoval si, že to bude těžké, že bude muset dělat věci, které nechce, ale třeba Arsen po jeho boku zůstane. Momentálně jejich budoucnost totiž neexistovala, hluboko uvnitř počítali s tím, že jakmile se Killian ožení, skončí to, co mezi sebou měli. Tady v tomto scénáři byla alespoň naděje. 

Princezna se zrovna rozhlížela kolem, když odpověděl. "Tak jo. Jdeme do toho."

Trhla hlavou k němu a usmála se. "Super. Takže teď mě alespoň polib, protože generálporučík se dívá a je mi jasné, že všechno bude hlásit králi."

Killian ani nestihl zaregistrovat, kde je Arsenx, generálporučík, a už měl Sajiny rty na těch svých. Samozřejmě nemohla ani tušit, že právě ten generálporučík, o kterém si myslela, že bude vše hlásit králi, je právě ten, za kým Killian utekl, ten, kdo mu udělal cucflek na krku. 

Arsen procházel podloubím podél zahrad, v tu chvíli vyšel zpoza sloupu. Uviděl je. Uviděl je, jak se líbají.

Nemohl ale přestat jen tak. Mimo Arsena tu bylo dalších několik strážců, odstrčit Saiju od sebe by bylo podezřelé. A tak dokončil polibek a lehce ji odtáhl, aby jí naznačil, že stačilo. 

Arsen si odkašlal. Jeho výraz byl nečitelný. Oba se k němu otočili, Killian s vinou v očích. "Princezno Saijo, právě dorazil posel z vašeho království. Přeje si vás vidět."

Saija se zdvořilostně usmála. "děkuji, generálporučíku." Pak se otočila ke Killianovi a nepatrně se poklonila. "Vidíme se později, Killiane." S těmito slovy se vydala pryč.

Killian hned přemístil svůj pohled na Arsena. "Můžeme si promluvit?" Více říct nemohl. Hned vedle Arsena stál strážce, který s ním přišel. 

"Promiň, musím do Akademie," řekl jen a bez dalšího vyčkávání se otočil na patě a tou svou pitomou vojenskou chůzí se vydal pryč. 

Killian frustrovaně vydechl. Nemohl se jeho podělaný dech probudit teď? Tak by Arsena donutil, aby s ním zůstal, mohli by si promluvit. I když ale cítil úzkost, jeho dech byl díky jejich včerejšímu nepřetržitému kontaktu naprosto v pořádku. 

Chvíli tam stál sám uprostřed zahrad. Nejenže je Arsen viděl políbit, ještě mu bude muset říct, že souhlasil se sňatkem s ní. A něco mu napovídalo, že i když to byl sňatek pro ně výhodnější než cokoliv jiného, protože princezna byla ochotná ho nechat nadále žít svůj život, nebude se mu to líbit. 

Co si nalhával, jen myšlenka toho, že by si Arsen někoho vzal, i kdyby za stejných podmínek, nelíbilo by se mu to. Nelíbilo by se mu sledovat, jak slibuje lásku a ochranu někomu jinému před pohledy stovky lidí, jak říká někomu ano, ať by to bylo falešné jak chtělo. 

Bude muset Saije říct, kdo je jeho milencem, aby se tohle už neopakovalo. Bude jí muset věřit natolik, že to nikomu neřekne.

Vyšel směrem zpátky do paláce. Na chodbách potkal svého otce, který se na něj tázavě podíval. "Nějaký progres?" zeptal se.

"Bude svatba," řekl jednoduše. Žádnou euforii z toho ale necítil. 

♛

at this point se vám teď budu omlouvat každou kapitolu