Arsen tak tak vnímal, když ho kolem čtvrté hodiny ráno Killian probudil, vtiskl mu polibek na tvář a zašeptal, že se musí vrátit do svého pokoje, protože by byl průšvih, kdyby tam ráno nebyl.

Proto byl lehce zmatený, když se probudil do prázdné postele, jediná stopa po Killianovi jen proležený polštář. Opřel se o lokty, rozhlédl se po místnosti. Dobrou minutu si myslel, že Killian litoval všeho, co se předešlou noc stalo, dokud si nevzpomněl na jeho slova ráno.

S úlevou vydechl a praštil sebou zpátky do peřin. I když by preferoval se vedle Killiana i probudit, tohle bylo lepší než scénář, že se zkrátka bez vysvětlení vypařil.

Vzpomněl si na předešlou noc, na to, jak krásný Killian pod ním byl, jak mu řekl, že ho miluje a píchlo ho u srdce. Byl tak bláznivě zamilovaný a to počítal s tím, že se mu to nikdy v životě nestane. A proč troškařit, že? Proč se nezamilovat přímo do prince?

Převalil se a zabořil obličej do polštáře.

Vstal asi o pět minut později a jako pevní posbíral svou slavnostní uniformu po zemi. Kdyby viděl generál, jak s ní nakládá, zabil by ho. Na druhou stranu, teoreticky Killian byl ten, co s ní hodil o zem. A prince generál zabít nemohl.

Rychle se umyl, pak přešel ke skříni a vytáhl novou každodenní zbroj. Dále na nic nečekal a vydal se ke Killianovým komnatám.

V první místnosti ho nenašel, a tak přešel k němu do ložnice. Musel se pousmát, když ho uviděl stále tvrdě spát, rozvalený na břiše, hlava natočená ke kraji.

Arsen si dřepl vedle něj. Natáhl ruku, lehce ho pohladil. Killian se po jeho ruce ohnal, jako by byl komár a musel se zasmát. Killian otevřel pomalu oči.

"Zaspal jsi. Zase," konstatoval Arsen.

Killian se překulil na záda a vydechl. Začal se protahovat a Arsen si nemohl pomoct, ale v tu chvíli mu připomínal nějaké koťátko, co se právě probudilo a potřebovalo se protáhnout.

Měl by přestat Killiana tak hýčkat, vážně.

Arsen se postavil. Killian natáhl ruce k němu a Arsen mu zmateně podal ruku. V dalším okamžiku ho strhl do postele silou, kterou by v něm nikdy nečekal. Jo, on definitivně koťátko nebyl.

Killian se začal smát a Arsen si odfrkl. Krátce ale Killiana políbil. "Jsi šílenej. Víš kolik dýk mám po těle? Mohl jsem ti ublížit."

"Vím a je to sexy," odpověděl s úšklebkem.

Arsen se zamračil. "To je divný. Dotýkám se tem, políbil jsem tě a necítím tentokrát žádnou magii."

Killian se uchechtl. "Jo, tak myslím, že jsem po včerejší noci nabitej na tři dny. Asi si půjdu ze srandy zaběhnout maraton, protože si myslím, že to můj dech ani trochu neovlivní."

Arsen ho hravě praštil. Ještě jednou krátce spojil jejich rty, než šel s krutou pravdou ven: "Měli bychom se dát do pohybu. Myslím, že tvůj otec bude chtít s tebou na slovíčko."

To ještě nevěděl, co přijde.

Když se dostavili za králem Edwardem, byla vedle něj dívka. Měla snědší pleť a dlouhé tmavé vlasy spletené do malých copánků. V jejích očích by se mohl Arsen ztratit. Nevěděl, co za dívku to bylo, jen že to byla jedna z potencionálních nevěst.

Killian vedle něj se zastavil a lehce uklonil. "Princezno Saijo," pozdravil ji.

"Jak se cítíš, Killiane?" zeptala se. To, že ho oslovila jménem, znamenalo jediné. Killian ji musel včera nabídnout, aby spolu mluvili více neformálně.

"Už je to lepší," odpověděl Killian. Pak se podíval na svého otce. "Omlouvám se, že jsem z plesu nečekaně odešel. Cítil jsem, že mi není úplně dobře, tak jsem se vydal najít Arsena dřív, než by se stalo něco horšího."

"Nebyl jsi u sebe v komnatách, když jsem za tebou poslal sluhu, aby zjistil, jestli se vrátíš," odpověděl král.

To se vložil poprvé do konverzace Arsen. "Jeho komnaty byly daleko na to, abych se o jeho nemoc postaral tam a nechtěli jsme, aby prince někdo viděl v tomto stavu," vysvětlil rychle. Nezmiňoval, kde přesně byli. Zároveň ho ale pobavila myšlenka, že Killiana hledali, když zrovna měli sex u Arsena v pokoji.

Saija si lehce odkašlala. "Možná bude lepší, když odejdu."

Král ji ještě zastavil. "Počkejte. Můj syn vás doprovodí, princezno."

Arsen se zaťatými zuby sledoval, jak jí Killian nabízí rámě a ona ho přijímá. Když se rozešli pryč, Arsen se neotočil. Nechtěl je vidět.

Zároveň nechtěl stát tváří v tvář králi o samotě. Za poslední měsíce s ním nebyl o samotě bez Killiana ani jednou, což bylo podivuhodné, když byl generálporučík jeho armády.

Uklonil se. "Bylo mi potěšením, Vaše Veličenstvo," řekl, připraven odejít.

Král Edward se díval na odcházejícího Killiana s princeznou, ne na něj, když promluvil. "To, co mezi sebou máte, musí přestat, Arsene."

Zamrazilo v něm. Nejprve z toho, jak ho oslovil jménem, dokud si plně neuvědomil, co to vlastně řekl. Sakra, co se na tohle vůbec odpovídalo?

Jeho výraz musel mluvit za vše. Král se konečně podíval na něj. "Víš, o čem mluvím. Killian se už musí přeorientovat plně na korunu a na jeho poslání, což znamenal najít si ženu, usadit se s někým, komu lid bude věřit. Vím, že s tebou po jeho boku to neudělá, ovšem i vím, jak důležitý pro jeho zdraví jsi. Takže není to tak, že bych vás mohl jednoduše rozdělit tím, že bych tě přemístil do jiné jednotky."

Arsen vnímal jeho slova jen tak na půl. V hlave mu totiž pořád dokola běhalo: jak to věděl? Jak to sakra věděl?

"Říct něco Killianovi, dupne si, uzavře se přede mnou, neudělá nic." Králův pohled v tu chvíli mohl zabíjet. "Ovšem udělat to přes tebe... Třeba si ještě uvědomí, pro co byl narozen."

Naprázdno otevřel pusu. Žádná slova nevyšla, opět. Děsilo ho, s jakým klidem mu vše říkal.

"Ukončíš to mezi vámi a neřekneš mu ani slovo o naší konverzaci. To je rozkaz."

Tahle slova naopak vnímal až moc dobře, cítil ne v celém těle. Jak to má mezi nimi ukončit, když mu zrovna včera řekl, že ho miluje? Jaký by měl mít důvod?

Král ho popadl pohledem. A Arsen se nezmohl na nic jiného, než že sklopil hlavu a zamumlal: "Rozumím, můj pane."

Král ho poplácal po zádech. "To jsem rád. Udělej to dřív, než to zajde až moc daleko. Killian je... docela emotivní člověk."

Oh, neměl tušení. "Co když už to tak daleko je?"

Vysloužil si od krále poslední pohled. "Tak hádám, že mu zlomíš srdce."

Arsen chtěl vrátit čas. Chtěl být zase v posteli s Killianem, držet ho u sebe, dávat mu lehké polibky, které ho rozesmávaly. Jak mohl zlomit srdce někomu, jako byl on? Nebylo to možné.

Přesto se králi jen uklonil a vydal se pryč. Měl jít do Akademie, čekala ho tam skupina kadetů, ale místo toho se vrátil ke svému pokoji.

Zaváhal. Pak vešel dovnitř. Uviděl postel, kde spolu leželi, křeslo, jde si povídali. Měl je před očima jako živou divadelní hru.

Pak se lusknutím prstů vypařili. Arsen si povzdechl a dřív, než si to uvědomil, opustila jeho oči první slza.

♛

:)

pardon