Než se ten první den Arsen potkal s princem Killianem, byl ještě poučen o několika věcech.

Jako třeba to, že musel být po princově boku od rána až do večera. V noci měl prostor se vyspat, jinak byl teoreticky celý den v práci. Nijak si nestěžoval, protože doteď pracoval jen asi o dvě hodiny denně méně a jeho práce vypadala tak, že spíše jen postával někde v paláci. Doufal, že když nebude moct prince opustit, bude alespoň jeho práce zajímavější. 

Pak mu řekli, jak se mu zvýší plat. A Arsen věděl, že i kdyby stále měl jen postávat kolem dvacet čtyři hodin denně, udělal by to. Mohl posílat sestrám mnohem více. 

Po několika dalších minutách, kdy mu bylo řečeno, co se od něj očekávalo, byl propuštěn, a tak se vydal přímo ke komnatám prince. 

U jeho dveří stáli dva strážci, které Arsen prozatím ignoroval. Tím, že se stal osobním strážcem prince, stal se také nadřízeným všech těchto lidí, co tady stáli, a měl je na starost.

Zaťukal. Jakmile uslyšel tlumené "Dále," otevřel a vešel do princova pokoje.

Killian seděl v knihách u mohutného stolu u okna. Arsen se ale zastavil hned za dveřmi a poklonil se. "Přicházím do služby, pane."

Killian lehce přikývl a postavil se. Přešel k Arsenovi blíž a pečlivě si ho prohlédl. "Arsen, pamatuju si to dobře?" zeptal se. Arsen přikývl. "Kolik ti je, Arsene?"

"Devatenáct."

Killian se pousmál. "Za prvé, děkuji, žes mi zachránil život. A za druhé, chtěl bych nám to obou udělat o něco lehčí. Nechci, aby sis bral osobně, když ti teď řeknu, že otcův rozkaz mě zrovna nepotěšil, když to značně omezuje mé soukromí. Takže mám plán," řekl a posadil se do křesla vedle něj.

Arsen samozřejmě zůstal stát. Nemohl se bez princova povolení posadit.

Killian po několika sekundách vzhlédl a tázavě se na něj podíval. "Oh, skoro jsem zapomněl. Můžeš si sednout, samozřejmě." Arsen ho poslechl a posadil se naproti němu. "Což mě přivádí k mému plánu."

Lhal by, kdyby tvrdil, že nebyl naprosto zmatený. Zároveň se cítil naprosto nepatřičně, jak seděl naproti princi, protože až doteď nikdy nebyl v pozici, aby mohl sedět u královské rodiny. Vždy postával kolem a držel stráž. 

Což byl Killianův problém číslo jedna. "Rád bych, aby ses kolem mě uvolnil. Prosím," řekl. Arsen se ale ani nepohnul. I když seděl, stále musel být před princem v pozoru. Killian se uchechtl. "Ber to jako rozkaz. Uvolni se. O to mi právě jde. Asi se zblázním, jestli mě celé dny bude pronásledovat někdo, kdo bude jak na trní." Arsen měl odpověď. Chtěl odpovědět. Ale nemohl bez povolení promluvit, takže byl vděčný, když si princ vzpomněl i na to. "No jo, mluv."

Arsen si odkašlal. "Složil jsem přísahu, Vaše královská Výsosti, musím být celou dobu jak na trní, abych vás ochránil."

Killian viditelně protočil očima, což Arsena překvapilo. Nikdy ho neviděl udělat něco takového. "Tohle nemá cenu. Tak já začnu sypat pravidla, ano? A ber je jako rozkaz. Takže, už mi nikdy neříkej Vaše královská Výsosti. Nesnáším to oslovení, obecně. Za druhé, nikdy nečekej, až tě vyzvu, abys mluvil. Tohle pravidlo mi přijde naprosto pitomé, takže jestli máš něco na srdci, prostě to řekni. Za třetí, vím, že ti otec říkal, že máš být se mnou vždy a všude, udělám ale malou výjimku, abych se nezbláznil. Tam," ukázal na dveře, které vedly to jeho ložnice, "bych býval rád sám. Můžeš zůstat tady. Kdybych tě potřeboval, zavolám tě, ano?"

"Samozřejmě," přikývl Arsen stručně. 

"Dále, když budu zaneprázdněný třeba jako právě teď - učil jsem se, než jsi přišel -, nemusíš jen stát za mnou a dávat pozor. Mám tady spoustu knih, mám tady klavír, nevím, můžeš si dělat, co chceš. Přijde mi nelidské, abys byl neustále v pozoru, i když se nic neděje."

Arsen věděl, že s půlkou jeho pravidel problém mít bude. Byl zvyklý prince oslovovat tak, jak se mu to nelíbilo, neuměl se uvolnit, když nemusel být stoprocentně v pozoru. Byl trénovaný na to, aby byl neustále připravený. Nedokázal si představit, že by si sedl do křesla v princových komnatách a začal si číst knihu. 

"Jsi stejně starý jako já, Arsene," pokračoval princ. "A jestliže je tvým úkolem od mého otce být se mnou neustále, raději bych měl vedle sebe spíš přítele než němou stráž."

Arsen se celou dobu díval spíše do země. Další zvyk vrytý hluboko do jeho kůže - nenavazovat oční kontakt s královskou rodinou. V tu chvíli toto pravidlo porušil, protože jak stihl už poznat, Killian stejně nebyl moc velký fanoušek celého kodexu stráže. "Nevím, jestli můžu vaše pravidla přijmout, pane. Jdou v rozporu s kodexem."

"Nikdy bych tě nežádal, abys porušoval pravidla před mým otcem. Ale když nebude kolem, prosím, nehrajme si tolik na tu přehnanou hru jménem princ a stráž. Protože i když s otcem nesouhlasím v hodně věcech, na jednu stranu jsem klidnější, že mi bude na blízku někdo, kdo mě dokáže zachránit v případě, že by mě to zase přepadlo. I když, já osobně bych to udělal trochu jinak, nějak, aby to bylo příjemnější pro nás oba."

Přikývl, i když si stále nebyl jistý tím, jak se s princovými novými pravidly sehraje. "Potřebuju ale od vás několik věcí, pane."

"Takhle se nebaví přátelé, Arsene."

"Prosím?"

"Méně formálnosti," prohodil Killian. "Od tebe. Ne od vás."

Arsen zavrtěl hlavou. "To je příliš-"

"Klidně mi na konci můžeš říct můj pane, když tě to uklidní. To už nějak zkousnu."

Arsen si nepatrně oddechl. "Potřebuju o tebe několik věcí," řekl, i když mu to nešlo přes jazyk. "Můj pane," dodal. Opravdu se pak cítil lépe.

Killian se krátce zasmál. "Co potřebuješ?"

"Abyste mi popsal co nejpřesněji vaše zdravotní problémy, abych si mohl více načíst o tom, co se s vámi děje."

Killian se tentokrát jen uchechtl nad tím, jak se Arsenův formální jazyk vrátil po pár sekundách, ale tentokrát už to nekomentoval. "Dobře. Potřebuješ nějaké knihy?"

"Po službě půjdu do knihovny. Tam bych měl najít vše, co potřebuji," odpověděl a Killian se hned lehce zamračil.

"Po službě půjdeš do knihovny, abys nastudoval, co je se mnou špatně?"

"Ano."

Killian si frustrovaně oddechl a postavil se. Arsen tím pádem okamžitě taky. Killian obešel křeslo a opřel se o něj. "To otec nevidí, kolik věcí je špatně? Teď půjdeš do knihovny. A jestli si potřebuješ něco nastudovat, uděláš to tady a teď, zatímco já si dodělám své věci. Rozhodně nebudeš studovat v čas, kdy máš pár hodin volno, aby sis odpočinul."

Arsen neznal prince Killiana. Znal jenom jeho chůzi, jeho styl oblékání, to, jak vypadal. To, co znali úplně všichni, protože i když byl v paláci už rok, nebyl v pozici, aby viděl prince ve svém volném čase, aby věděl, jak se chová mimo oficiální akce. Takže ho to překvapilo. Arsen se v paláci nepotkal ještě s žádným nadřízeným, který by s ním nezacházel jako s kusem hadru. Ani zdaleka by nečekal, že by studoval o princově nemoci, když byl ve službě.

Nasucho polkl. Nevěděl, co říct. 

Killian si povzdechl. "Odteď nejsi stráž jako taková, Arsene. Jsi tady kvůli tomu, co dokážeš. Takže prosím, zkus v sobě potlačit to, co tě v Akademii učili, pokud nedojde na opravdové bezpečnostní ohrožení."

"Ale-"

"Ale teď jdeme do knihovny. Cestou ti řeknu, co potřebuješ vědět." Arsen stále nevypadal přesvědčeně ohledně všeho, co bylo zatím řečeno, a tak princ dodal: "A to je rozkaz. Všechno."

Nezbývalo mu nic, než sklopit pohled a přikývnout. "Ano, pane." Nic jiného na rozkaz ani odpovědět nemohl. 

"Nesnáším, že na tebe musím takhle. Přes rozkazy," zamumlal si Killian, když se rozešel ke dveřím.

Arsen se otočil. "Omlouvám se, můj pane."

Killian mávnul rukou. "Nemůžeš za to. Byl jsi takhle vychován. Pojď, jdeme do knihovny."

Arsen srovnal krok s princem. Když vyšli z jeho komnat, ucítil na sobě pohledy všech stráží. Bylo mu to nepříjemné, ale musel si na to zvyknout. Stráže měli oči především na Killianovi, což odteď znamenalo, že i na něm. 

"Takže," začal Killian o něco tišeji, aby ho slyšel jen Arsen, "co se mého zdravotního stavu týče..."

Arsen si začal v hlavě dělat poznámky.

♛

ou jé, tohle mě začíná bavit!!

jen malé info - pozítří odjíždím na erasmus, čeká mě introduction week, zvykání si na novou zemi, nevím, jak moc budu psát, takže moje klasické tempo jednu kapitolu denně minimálně asi nečekejte :D