Arsen si samozřejmě napsal směnu na ples kvůli Killianovi, aby tam byl pro něj jako taková podpora. V té době ale ještě netušil, jak moc se to mezi nimi změní, jak těžké pro něj najednou bude postávat kolem a sledovat ho, jak se druží jiným lidem. 

Od rána ho svíral pocit žárlivosti, i když věděl, že to všechno dělá Killian proti své vůli. Ve dnech blížících se plesu ne neustále strachoval jen o Killiana, neuvědomil si, že to bude mít dopad i na něj.

Když se za ním přišel podívat do korunního sálu, bylo to čistě z lakových důvodů. Nedokázal se dívat na všechny ty dívky, co se přijely prát o jeho ruku, zároveň se ale nezvládl nedívat. Jako by se bál toho, že nějaká Killiana upřímně zaujme. 

Nejhorší část ale přišla večer.

Stál v rohu místnosti. Ze své pozice měl před sebou oba trůny, hlavní vstup do sálu po jeho levici. Celou noc měl za úkol držet službu na tomto místě a ujistit se, že vše probíhá v pořádku. 

Killiana neviděl od toho, co za ním přišel pro objetí, které zkrátka potřeboval. Mezitím měl totiž na programu kdo ví co a poslední hodinu, co už Arsen stál v sále, zatímco přicházeli hosty, se Killian chystal se švadlenami v jeho komnatách. 

Když trumpety konečně oznámily příchod královské rodiny, Arsen se natočil ke vstupu. Jako první vešla princezna Lianna se znuděným princem Nevanem. Po nich královský pár. A až pak Killian. 

Arsen měl co dělat, aby nehnul ani brvou, když ho uviděl. Nejenže vypadal naprosto dokonale, ale Arsen okamžitě poznal i oblek, co měl na sobě.

Byl to přesně ten oblek, který ledabyle nakreslil, když si Killian stěžoval na róby, které mu švadleny tehdy donesly. Poznal to především podle zlatého vyšívání na jeho ramenou ve vzoru, který často kreslila Naya, když byli menší.

Killian ho o několik minut později vyhledal pohledem, když už na něm nebylo tolik očí, a s úsměvem ukázal na svůj oblek. Arsen by ho nejraději políbil na místě. Švadleny musely být hodně kreativní, aby z té jeho čmáranice vytvořily něco takového. 

Nedokázal na to přestat myslet, nedokázal z něj spustit oči. Alespoň do chvíle, než než orchestr začal hrát taneční hudbu a Killian se postavil ze svého místa vedle otce.

Byl čas na tanec.

Arsen měl monitorovat celý sál, sledovat, jestli neuvidí něco něco někoho podezřelého, jeho úkolem dnes výjimečně nebylo sledovat jen prince, přesně to ale dělal. Nedokázal z něj spustit pohled, když sešel schody k tanečnímu parketu a přišel k první dívce. Lehce se jí uklonil a vtiskl jí polibek na ruku.

Arsen uhnul pohledem. Na chvíli zavřel oči. Distancuj se, nakázal si v duchu. Jsi tady jako hradní stráž.

Když se znovu na Killiana podíval, už s dívkou tančil. Vypadal tak vyrovnaně, tak sebevědomě, až to Arsena překvapilo. Čekal, že na něm bude více znát, jak to doopravdy celé nesnáší.

Naopak na Arsenovi to muselo jít přečíst jako z otevřené knihy. Stačilo, aby ho někdo sledoval delší chvíli a viděl by, jak nedělá svou práci pořádně a místo toho jen hypnotizuje prince. 

Killian vystřídal dívku za další. A další. Orchestr hrál  další a další hudbu, Killian se s dívkami povídal, smál se, točil je do kolečka.  Ani jednou se na Arsena nepodíval. 

To bylo dobře. Arsen si totiž nebyl jistý, že by jeho pohled, když měl v náruči cizí dívku, snesl. 

Až v tu chvíli se donutil odvrátit pohled úplně. Soustředil se na svou práci, pozoroval lidi okolo, hledal něco podezřelého, hlavně se nedíval na Killiana. 

Jejich pohledy se znovu setkaly až o několik hodin později. V tu chvíli alespoň netančil, stále ale mluvil s princeznou ze sousedního království. 

Arsen rychle pohled odvrátil. Tohle bylo těžší, než čekal. A tak když začalo další kolo tance, nejprve zaváhal, ale pak se vydal pryč. U dveří informoval jiného strážce, že musí do Akademie, a opustil taneční sál. 

Nechtěl vidět už Killiana s někým jiným, přesto se té vidiny nezbavil, i když sál opustil. Zavřel se hned ve vedlejší místnosti, přece jen se musel co nejdříve vrátit. Třeba ale promešká několik tanců. 

Ocitl se v místnosti, která netušil, na co byla. Byla to jako směsice normálního pokoje a zasedací místnosti. Odsunul jednu židli od stolu, posadil se a schoval hlavu do dlaní. 

Co si sakra myslel? Proč tohle celé nezatrhl na úplném začátku, když už tehdy věděl, že tohle stejně nikam nepovede? Killian patřil v první řadě koruně, až pak jemu. Měl s tím zkrátka počítač od začátku, pak by ho možná tolik neštval ten pohled na to, jak s někým tančí. 

Netrvalo dlouho, než se dveře místnosti otevřely. Arsen vyletěl na nohy, aby vypadal... méně rozhozeně. Zpoza dveří ale k jeho překvapení vykoukl Killian.

"Co tady děláš?" sykl na něj okamžitě Arsen. "Nemůžeš tady být. Běž zpátky."

Killian vklouzl celým svým tělem dovnitř, zavřel za sebou dveře a zamknul. "Zmizel jsi," konstatoval. Víc toho neřekl.

"Jen... jen jsem potřeboval na vzduch." Zanadával si. Copak ho nemohla napadnout lepší výmluva? Kdyby šel na vzduch, neskončil by hned ve vedlejší místnosti, kde ani okno otevřené nebylo. 

"Já se omlouvám," řekl zničehonic Killian. Hleděl při tom do země.

"Za co?"

"Neustále jsem si stěžoval na ten ples a choval se kvůli tomu jak malé dítě. A nikdy jsem nevzal v potaz to, jak se budeš cítit ty, až na to dojde. A že na to došlo."

Mělo mu být jasné, že jeho výmluvu o potřeboval jsem na vzduch mu nevezme. Bylo naprosto očividné, o co tady šlo. 

Arsen si povzdechl. "Já bych se měl omlouvat. Chovám se neprofesionálně. Jen... jen je strašné těžký tě sledovat takhle s někým jiným a nemoct udělat naprosto nic."

Killian pomalu obešel stůl uprostřed místnosti a otevřel okno. Hudba z plesu tak zesílila. Pak se otočil zpátky k Arsenovi. "Víš, jak ses mě kdysi zeptal, co bys mohl udělat, abys mi ten ples alespoň trochu zpříjemnil?"

Arsen zavrtěl hlavou. "No tak to ne. Teď už nemáš právo. Musím držet stráž, nemůžu nic zajišťovat."

Killian se uchechtl. "Tohle zajistit můžeš. Už tehdy jsem totiž pomyslel na to, že bych si na tom plese chtěl raději zatančit s tebou."

Oh. "Takže co, mám vyvraždit celý sál, abychom tam byli sami a zatančili si?"

"Ne," protočil očima Killian. "Uděláme si vlastní ples tady."

Princ k němu došel, také se lehce uklonil a políbil mu ruku. "Smím prosit?" zeptal se, i když šlo vidět, že je sekundy od toho, aby se rozesmál. 

Arsen protočil očima místo odpovědi si ho přitáhl k sobě. 

Bylo to o to lepší, o to intimnější, že kašlali na jakékoliv královské zvyky a choreografie, které Killian předváděl s dívkami v sále. Killian si položil hlavu na jeho rameno, Arsen mu vtiskl polibek do vlasů. Miloval to dělat a věděl, že Killian miloval, když to dělal. Pomalu se houpali, i když šli úplně mimo rytmus. 

Samozřejmě opět celým svým tělem cítil tu energii mezi nimi. Lehce ho hladil po zádech, měl nutkání ho k sobě přimáčknout více a více, ještě jak se snažil nemyslet na všechny ty dívky, co se ho dotékaly pouhých několik minut dozadu. Emoce se v něm vířily takovým způsobem, že věděl, že už nikdy nebude cesty zpět. Až to mezi nimi skončí, bude to velká bolest. 

"Nejdu zpátky," zamumlal Killian, když už takhle tančili několik minut.

"Musíš," zašeptal Arsen proti své vůli.

" Kdo říkal?"

Arsen se zastavil. Když od sebe lehce Killiana odtáhl, všiml si, že Killian už několik minut tiše vzlyká. Ten pohled ho ničil.

Killian zavrtěl hlavou. "Pojďme pryč, prosím. Nemůžu se tam vrátit a už vůbec ne takhle." Otřel si tváře vlastními dlaněmi. "Oh bože, jsem úplný slaboch."

Arsen nesnášel ten fakt, že si Killian myslel, že projevování emocí je slabé. "Nejsi," odpověděl prostě. Přitáhl si ho zpátky na hruď. "Pusť to ze sebe všechno, když už jsi v tom. Máme čas."

Neměli. Možná za chvíli někdo prince začne hledat. Kdo ví, co jim řekl, kam jde. Přesto Arsen nechtěl, aby Killian opustil tuhle místnost naprosto rozhozený. 

"Já jen..." vydechl, ale chvíli nenacházel slova. "Já jen chci přesně tohle navždy. S tebou. Chci toho snad moc?"

Chtěl, ale to mu Arsen říct nemohl. Kdyby to bylo na něm, dal by Killianovi vše, po čem toužil. On o tom bohužel ale nerozhodoval. 

Jednou rukou stále objímal Killiana, druhou vytáhl ze své uniformy ozdobný plátěný kapesníček. Znovu Killiana od sebe odtáhl a otřel mu slzy. "Já bych tohle taky chtěl navždy," řekl třesoucím se hlasem, než i jeho oko opustila první slza. 

Sakra. Nechtěl před Killianem brečet, chtěl mu dát tu naději, že všechno bude v pořádku. To se mu ale nemohlo povést, když bude brečet taky. 

"Pojďme pryč," zopakoval Killian a Arsen tentokrát jen přikývl.

"Pro dobro nás všech předstírej, že je ti špatně," navrhl. "Tak nám to třeba i projde."

"Právě jsi mě držel několik minut. Jsem nejzdravější, co můžu být," namítl Killian.

"No, tak se snaž," odvětil Arsen pobaveně. A jejich divadlo začalo. 

♛

tuhle kapitolu mám vymyslenou uz dva mesice, i swear