Arsen se ponořil do literatury. Opět.

Každý den se alespoň na hodinu zavřel v knihovně, kde opět začínal číst o jeho schopnostech. Dříve byla jeho magie mnohem více rozšířená, v jedné knize se dočetl, že tyto schopnosti měl každý dvacátý člověk. Ale právě proto, že to byl starý druh magie (a momentálně už asi jediný), texty byly často ve starých jazycích, které horkotěžko překládal.

Musel ale najít něco o tom, co se s ním a Killianem dělo. Proč najednou jeho magie vůči němu byla silnější, rychlejší, proč ji najednou cítil i ve svém těle.

Zatím ovšem úspěšný nebyl. Neustále se dočítal jen o tom, co už věděl, a do překladů se mu nikdy moc nechtělo. Musel ale pořádně začít i s nimi, už se totiž nedalo dělat nic jiného.

Takže překládal. První text na překlad si vybral podle obálky, protože netušil, co v něj najde. Otevřel obsah a začal s ním.

A hned tam narazil na kapitolu, o které ještě nečetl. Léčící magie a spřízněné duše.

Chvíli na to jen hleděl. V žádném textu, který doteď četl, nebylo ani slovo o spřízněných duších. Vždyť to byl jen lidmi vymyšlený koncept, který nic neznamenal, ne? Přesto otočil na sto sedmou stranu a pomalu, slovo po slovu, začal překládat.

Ten den přeložil jednu stránku. Další den dvě. Třetí stihl opět jen jednu, protože v Akademii se vzájemně napadli dva studenti a on byl přivolán na to, aby to vyřešil. Čtvrtý den se k tomu také vrátil jen na chvíli, protože ples už byl za tři dny a celý palác jím byl zaneprázdněný.

Čtvrtý den byl ale taky ten, kdy se konečně alespoň trochu posunul. 

Osudem vytvořené spřízněné duše, překládal, existují jen v případě, že jeden z dvojice je léčitel a jsou velice vzácné. Spřízněná duše léčitele pak může být jen ten, kdo se narodil za úplňku ve stejný-

"Arsene."

Arsen vzhlédl. U jeho stolu z druhé strany stál Davian, který, pokud se nepletl, měl dnes službu u Killianových komnat. Nejprve mu poskočilo srdce, že se zase něco stalo. 

"Princ Killian si vyžádal, abych tě sehnal. Právě se vrátil z obědu s otcem a počká na tebe v korunní zahradě," prohlásil. Dobře, to neznělo, jako by měl Killian popadat dech někde na zemi. 

Podíval se na text před sebou a povzdechl si. Nemohl nechat ale Killiana čekat, a tak zaklapl vše, co měl rozdělaného, a při východu to nechal u knihovnice, aby se k tomu mohl jednoduše vrátit. 

"Na čem děláš?" zeptal se Davian. Měli část cesty společnou.

"Snažím se načíst něco o magii ze starších zdrojů," přiznal. "Jde to ale pomalu."

Chápavě kývnul. "Ještě je toho hodně, co nevíš?"

"Až moc," zamumlal zamyšleně. Spřízněné duše a ta jedna věta, kterou nestihl přeložit, mu vrtala hlavou. Byl narozen za úplňku? Měla pokračovat tím, že museli být narozeni ve stejný den?

Když procházeli kolem chodby vedoucí ke Killianovým komnatám, Davian mu mávnul na rozloučenou a zabočil, zatímco Arsen pokračoval dál. Zajímalo ho, co princ potřebuje. Dnes ho viděl jen na chvíli ráno.

Korunní zahrada byla zastřešená zahrada na střeše paláce. Arsen by spočítal na prstech jedné ruky, kolikrát v ní byl. Když procházel kolem dvou strážců u vchodu, kývnul jim na pozdrav. Killian jim musel poručit, že chce být v zahradách sám. 

Bylo to s ním poslední dobou těžší a těžší, Arsen se mu ale nedivil. Ples se blížil, už zbývaly jen tři dny, a princezny a jiné důležité ženy ze široka daleka začaly pomalu do království přijíždět. Jen dneska dostal Arsen hlášení o dvou princeznách, které přejely hranici jejich království. 

Chvíli mu trvalo Killiana najít, ale stihl o něm už zjistit, že miloval výhledy, a tak ho samozřejmě našel u okna s výhledem do hor. "Jsem tady," oznámil, když byl pár metrů za ním.

Killian se otočil, ruce schované za zády. Okamžitě se usmál, což se dlouho takhle nestalo. "Mám pro tebe překvapení."

"Překvapení? Poslal jsi pro mě Daviana z osobních důvodů?" zeptal se pobaveně.

"Jde o oficiální záležitost," odfrkl si. "Zneužít hradní stráž k mému osobnímu potěšení by bylo nevhodné, přece."

"Já jsem taky členem hradní stráže," rýpl si.

"Tebe ale nezneužívám. Mezi námi je vše vzájemné," odpověděl jasně a došel k němu blíž. Natáhl se pro jeho ruku a nastavil mu dlaň. Pak mu do ní něco vložil. "Tohle je pro tebe."

Arsen shlédl na klíč ve své ruce. "Klíč," konstatoval.

"Ano, klíč."

"Od čeho?"

"Od pokoje v paláci, abys mohl zmizet z toho hrozného pokoje v Akademii a zároveň mi být blíž, kdyby se něco stalo," vysvětlil.

"Oh." Úplně zapomněl, jak se o tom bavili více než týden zpátky, když měl Killian ten záchvat. Myslel si, že z toho zkrátka padlo. Promnul si ho v ruce. A pak se neubránil úsměvu. "Oficiální záležitost, která nemálo prospívá i tvým osobním důvodům, huh?"

"Budeš dvě chodby ode mě," odpověděl Killian. "Budu tě mít blízko."

"A co když se nechci přestěhovat do paláce?" zkusil to Arsen, i když věděl, že by byl blázen, kdyby se opravdu nepřestěhoval. Stačilo mu pět minut, aby sbalil vše, co v tom příšerném pokoji v Akademii měl. 

"Tak ti to dám jako rozkaz," pokrčil rameny Killian. 

Arsen se zasmál. Schoval si klíč do kapsy. "Děkuju. Zítra se přestěhuju, samozřejmě."

"Proč ne dneska?"

Killian ho přemluvil, aby v tu chvíli šel do Akademie a sbalil si věci. A aby se ujistil, že to opravdu udělá, šel s ním. Princ nebo král se v Akademii moc často neobjevovali, a tak na ně hleděl každý student, kolem kterého prošli a který zakopával při pokloně před procházejícím princem.

Došli k jeho pokoji. Arsen vytáhl svůj klíč, odemkl, a vešel. Killian zůstal stát zaraženě u dveří. "Mentální poznámka. Až budu král, musím nechat vylepšit pokoje armády. Máš třetí nejvyšší rank a žiješ v tomhle?!" zeptal se zděšeně.

"Jdi se podívat k prvnímu generálovi. Ten si na stěny maluje čárky lidí, co zabil, vypadá to docela dobře, taková dekorace. Já se jen neobtěžuju," prohodil nezaujatě. Vytáhl z pod postele brašnu a hodil ji na stůl. 

"Tomuhle by ani dekorace nepomohly," zamumlal Killian a přešel k Arsenově skříni, kterou otevřel. A jako první na něj vybafl hlíněný panáček o velikosti dlaně. Vzal ho do ruky a otočil se k Arsenovi. "Co to je?" zeptal se.

Arsen vzhlédl. Pousmál se, když panáčka uviděl. "Hlíněný já od šestileté Cyry. Dala mi ho na památku, když jsem nastoupil do Akademie." Přešel k němu a začal ukazovat na neurčité čáry. "Tohle má být můj meč. Tady mám prý obličej."

"Neměl by to být už tvůj krk?"

"Zpochybňuješ umělce?" podíval se na něj Arsen. Killian pobaveně rychle zavrtěl hlavou a prohlásil, že by si to nedovolil. "A tohle," ukázal na tečku na pomyslné hrudi, "je prý její srdíčko, které je neustále se mnou."

Killian se pousmál. "Cyra je neuvěřitelně rozkošná."

Sbalili všechny jeho věci. Arsen si přehodil brašnu přes rameno, zatímco Killian se ujal hlíněného Arsena, aby se mu nic nestalo. Pak se vydali zpátky k paláci. 

Jeho pokoj ho nepřekvapil, protože mimo komnat královské rodiny vypadaly všechny pokoje víceméně stejně. Odložil si věci na židli a rozhlédl se. Jen si potřeboval zvyknout na ten luxus. 

Měl velkou manželskou postel. Dvě prázdné knihovny pro knížky, které si mohl přinést z knihovny. Obrovský stůl, čalouněnou židli a sedačku u okna. Měl dokonce i balkon. 

Jako první se ale rozhodl otestovat postel. Vyvalil se na ni na záda a slastně vydechl. Jo, to by si mohl nechat líbit. 

Killian si lehl vedle něj na druhou půlku postele. Oba hleděli do stropu. "Tak líbí?" zeptal se.

Arsen se místo odpovědi překulil a prakticky ho zalehl. Objal ho a hlavou spočinul na jeho hrudi. Slyšel, jak mu bije srdce v pravidelném rytmu. Ten zvuk ho uklidňoval. "Nemám si na co stěžovat," zamumlal.

Tu noc Arsen poprvé za hodně dlouhou dobu nespal sám, protože když odbila osmá hodina a jeho směna skončila, neopustil Killianovy komnaty, kde v tu chvíli byli. "Myslíš, že si stráže všimnou?" zeptal se Killian, když si Arsen lehal vedle něj. I když se ptal, nevypadal, že by se toho bál.

Arsen zavrtěl hlavou. "Byla výměna stráží. Ti, co mě viděli sem přijít, jsou pryč, ti co přišli, neví, že jsem uvnitř. A jestli se v noci stane něco, při čem mě bude potřeba, vyskočím z okna, aby mě neviděli vycházet z tvých dveří, neboj."

Killian se uchechtl. Otočil se na boka  Arsen ho zezadu objal. "Jestli se v noci něco stane, zůstaneš tady, abys mě ochránil, přece."

Arsen mu vtiskl polibek na zátylek. "Samozřejmě."

Dělali si z toho srandu, ale Arsen věděl, že to by přesně udělal. Kdyby se objevilo nebezpečí, zůstal by s Killianem, i kdyby tak vyšlo na povrch, že byl přes noc u něj. "Dobrou noc, Vaše královská Výsosti."

Killian ho jemně kopnul. "Dobrou, generálporučíku Arsene Tudore," oplatil mu to. 

Arsen opět ucítil, jak jeho magie začala reagovat na Killianovo tělo. Něco se dít zkrátka muselo.

♛

jsme jen 20 komentářů od 1k omg??? na 26. kapitole??? vy jste šílení, ily