Mluvit se svým otcem bylo v tu chvíli jako mluvit do zdi.

Killian by si nejraději vytrhal všechny vlasy frustrací. Měl cítit euforii z toho, že se konečně odvážil Arsena políbit, že mu ten polibek opětoval. Killian dlouho nebyl tak šťastný jako v tu chvíli, když ucítil Arsenovu ruku v jeho vlasech, kdy alespoň na chvíli zapomněl, kdo jsou. 

Líbal kluka, který pro něj hodně znamenal. A jeho otec jeho štěstí opět zničil.

Mohl se snažit jak chtěl, tlouct mu do hlavy, že to byl jeho nápad, Že ani zdaleka nejde o nedostatek respektu a kdo ví co ještě, že si jen Killian našel v Arsenovi kamaráda, kterého potřeboval, a ti se neoslovovali můj pane za každou větou.

Král vytáhl kodex Akademie. Začal ho Arsenovi předčítat, jako by ho snad neuměl nazpaměť. A tak bylo Killianovi jasné, že zničil úplně všechno. 

Kodex byl pro Arsena jako bible, na kterou v posledních týdnech trochu zapomněl. Poslední týdny vedly smysluplně až do dnešního okamžiku, kdy Killian v sobě našel tu kuráž ho políbit. Tohle je hodí na úplný začátek. 

Zoufale se snažil pohledem Arsena přinutit, ať se na něj podívá zpátky. Ten ale stál v pozoru před králem, pohled na kodexu. Jen tiše přijímal vše, co jeho otec vypustil z pusy. 

Killian to nevydržel. Došel ke králi a vzal mu kodex z ruky, aby ho konečně vnímal. "Můžeš si mě alespoň vyslechnout? Prosím?"

"Slyšel jsem každé tvé slovo, Killiane."

"Tak bys měl pochopit, že tohle," zvedl knihu, "má v sobě plno nedostatků a plno nesmyslných věcí. Nesouhlasím se vším a jako následník trůnu mám na to právo. Až usednu na trůn, udělám potřebné změny. Nemůžeš tady Arsena trestat za něco, co ani není jeho chyba, a ještě jde jen o styl mluvy. Od kdy máš čas řešit něco takového?"

Takhle vypadala komunikace bez respektu a ani on, jeho syn, si tohle dovolit nemohl. Ale byl zoufalý. Tak často nesouhlasil s otcovým jednáním, že z toho málem šílel.

"Jaké nedostatky? Jaké nesmyslnosti?" zeptal se král po chvíli. Jeho klid Killiana znervózňoval ještě více. Čekal spíše křik za to, jak na něj promluvil.

"Dej mi jeden dobrý důvod, proč by Arsen nemohl se mnou mluvit v soukromí neformálně, když ho považuju za přítele a sám jsem ho o to poprosil," řekl pomalu. Chtěl, aby otec vzal v potaz jeho každé slovo. 

Král měl ale připravenou jasnou odpověď hned. "Protože je členem hradní stráže a armády. Složil kodexu přísahu a v kodexu to stojí jasně napsáno."

Killian vydechl. Docházela mu síla. "Tohle je absurdní," zašeptal. "Doufám, že si uvědomuješ, jak absurdní to je."

"Taková jsou pravidla."

"Možná je na čase je změnit."

Viděl, že jeho otci pracují nervy. Že opravdu nechybělo hodně, aby na něj vybouchl. "Pravidla jsou výsledkem historie a tradice. Mají své důvody."

Killian se vrátil na své místo, kodex ale otci nevrátil. Nic neodpověděl, protože na to už zkrátka neměl sílu.

Matně poslouchal výsledek tohoto celého. Jak Arsenovi srazí plat po dobu dalších šesti měsíců, jak se musí navrátit ke své disciplíně, protože další porušení kodexu by pro něj skončilo už hůř. Jeho otec si ale uvědomoval, jak je Arsen pro Killianovu nemoc důležitý, a tak ho nemohl propustit ze služby ani dočasně. Propustil ho jen po zbytek dne. 

Když se Arsen poklonil a dal se k odchodu, Killian si stoupl také. Třeba zvládne Arsena dohnat, třeba si zvládnou promluvit, třeba-

"Ty zůstaň," zastavil ho otec tvrdým hlasem. "Myslím, že si máme o čem promluvit."

Vyčerpaně se posadil zpátky a další hodinu jen nasával do sebe vše, co mu otec říkal jako houba, ale nevnímal to. Zase něco o respektu. Zase něco o tom, jak jako budoucí král musí přemýšlet jinak. Jak slabým králem bude. Jak ho akorát tak nutí přemýšlet o tom, jestli by přece jen Lianna neměla vzít jeho místo jako korunní princezna. 

Byl na to zvyklý. Alespoň jednou měsíčně mu otec vtloukával do hlavy, jak neschopný je a jak mu nevěří, že bude dobrým králem. Mohl očekávat, že to přijde i po něčem takovém.

"Zmiz mi z očí," ukončil otec svůj proslov a Killian se tak konečně postavil.

"Víš, možná můj jiný přístup ke koruně je způsobený tím, že jsi mi od mých čtrnácti nevěřil. Nepředával jsi mi toho tolik, kolik jsi měl. Musel jsem si vytvořit své vlastní názory. A nebudu se omlouvat za to, že jsou jiné," prohlásil.

"Jestli chceš i nadále trvat na porušování kodexu, nebudeš jediný, kdo to schytá. Arsen je na tom vraku s tebou a věř mi, že tenhle vrak momentálně není moc stabilní," varoval ho. "Nemysli pro jednou jen na sebe."

Chtělo se mu smát a brečet zároveň. Tohle mu říkal člověk, který v bojích před pěti lety nepomohl jedinému vojákovi, který kolem něj padl? Člověk, co nastavil pravidla, která vedla k přepracování stráže a vojska, takže byli méně efektivní? Člověk, který udělal naprosto nepotřebné haló kolem faktu, že měl Killian kamaráda?

Bez dalšího slova se otočil a opustil korunní sál. Neměl sílu na další hádky. Jeho otec ho vůbec nebral vážně. 

Bublal v něm vztek, se kterým se pral čistý smutek. Štěstí, které cítil, když Arsena políbil, bylo ta tam. A tak ho ani nepřekvapilo, když místo svých komnat zamířil do těch sestřiných a vtrhl dovnitř, jako by šlo o život.

Lianna leknutím nadskočila. Měla kolem sebe dvě služebné, které dělaly kdo ví co. Killian byl mimo.

Když ho Lianna uviděla, řekla služebným, aby je nechaly chvíli o samotě. Obě ženy urychleně opustily místnost. "Co se stalo?"

"Políbil jsem ho, Lio," vydechl potichu. "A pak otec zkazil úplně vše."

První se samozřejmě lekla, že právě ten polibek byl to, na co král přišel, a tak ji musel nejprve uklidnit a vysvětlit postupně, co se stalo. Lianna je samozřejmě tu a tam slyšela spolu mluvit, nikdy se k tomu ale nevyjadřovala, protože měla na to stejný pohled jako Killian. Arsen byl jeho nejbližší přítel, proč by se spolu nemohli bavit jako normální lidi?

Posadil se vedle ní na sedačku a povyprávěl jí úplně vše. Byla jako jeho osobní zpovědnice. Když jí ale řekl vše, neměla pro něj žádnou odpověď tak, jak doufal. Nevěděla, jak by mu mohla pomoct.

"Myslím, že si potřebuješ promluvit především s ním," navrhla nakonec. "Zítra ráno nastoupí normálně do služby, ne? Budete mít na to soukromí u tebe v komnatách."

"Budeme sami. Takže přísahám, že jestli mě osloví můj pane nebo Vaše královská Výsosti, asi se zblázním."

Lianna se ušklíbla. "Myslím, že osloví. Ale říkám, potřebujete si o tom promluvit. O všem, co se stalo."

"Je to osobní věc. Kodex zakazuje mluvit osobních věcech," zamumlal Killian. "Jestli se vrátí na úplný začátek, kdy pro něj kodex byl vše, nebude mluvit ani o tomto." Vyčerpaně se opřel o opěradlo za ním. Nejraději by se šel někam vykřičet. "Sakra, že já ho políbil. To to celé komplikuje. Kdyby jen Davian přišel o minutu dřív."

"Sice říkáš tohle, ale nevypadáš, že bys toho litoval," namítla.

Killian k ní otočil hlavu. "Dlouho jsem se necítil tak dobře, jako v tu chvíli, Lio. A ani jsem neměl šanci si to štěstí trochu užít."

"Tak mu to zítra řekni. Třeba ho trochu rozměkčíš," pousmála se. 

Když se vrátil do svých komnat, měl plnou hlavu Arsena. Myslel na jejich pusu, myslel na to, co asi dělal teď, kde byl. Jednou věcí si byl ale téměř jistý. Zítra za ním Arsen přijde a bude to úplně stejné, jako první den jeho služby. Přece jen ho za ty měsíce už tak nějak znal.

♛

...já se fakt snažím nesmát tomu, jak vám fakt nedám ani chvilku štěstí (a jim taky ne), protože it's just so me skjsks